Hrad Litice nad Orlicí

V krajině východně od Pardubic a Hradce Králové tečou dvě řeky - Divoká Orlice a Tichá Orlice, které poměrně prudký spád překonávají v úzkých údolích. Místy tvoří efektní zaklesnuté meandry. Jeden z nich je dominantou krajiny mezi obcemi Záchlumí a Potštejn. Kopec nad vesnicí Litice vyhledali středověcí kolonizátoři ke stavbě hradu, jehož část se dochovala, část je zříceninou. Patří k oblíbeným výletním cílům. Návštěvníci na hradě Litice nad Orlicí hledají romantiku a historii. 

Hrad byl založen někdy ve 13. století pravděpodobně některým příslušníkem rodu Drslaviců, kteří pocházeli ze západních Čech a na nové kolonizační sídlo přenesli jméno již existujícího hradu Litice na Plzeňsku. Rozsah prvního hradu není znám, ale předpokládá se, že se kryl s dnešním horním hradem. Byl obklopen příkopem a valem elipsovitého půdorysu. 

Písemně se hrad poprvé připomíná r. 1304 (podle hradního průvodcovského textu r. 1316), kdy Půta z Potštejna (z rodu Drslaviců) hrad vyměnil s králem Václavem II. za panství Bor u Horažďovic. Ale r. 1316 král Jan Lucemburský hrad zastavil Jindřichovi mladšímu z Lipé. Syn Jana Lucemburského, budoucí císař Karel IV., se snažil zastavené hrady r. 1333 vykoupit, provedl to i s litickým hradem. Otec mu ale jeho plány překazil, protože hrad Litice vyměnil s pány z Lichtemburku za hrad Lichnici. Proto se r. 1353 jako majitel Litic uvádí Hynek z Lichtemburka.

R. 1371 se jako majitel Litic uvádí Boček z Kunštátu. Není ale nijak doloženo, jak hrad od pánů z Lichtemburka získal. Páni z Kunštátu patřili k odpůrcům krále Václava IV. a později stáli na straně husitů. Když byl majitelem Viktorin z Kunštátu a Poděbrad (patřily mu i panství Náchod a Pardubice), přitáhla pod hrad r. 1421 vojska slezských knížat stojících na Zikmundově straně. Hrad jimi dobyt nebyl, ale vojáci učinili značné škody obyvatelstvu v okolí. 

Po Viktorinově smrti r. 1427 dědí hrad Jiří z Poděbrad, pozdější český král. Krutá husitská doba nedala Jiřímu čas na zvelebení zděděné a při obléhání poničené stavby. K té se dostává až r. 1450. Jiří zlepšil opevnění a hrad přestavěl do obyvatelné podoby dle nároků, které si vyžadovalo 15. století. S pracemi byl hotov r. 1468. 

Nejdůležitějším bodem Jiříkovy přestavby bylo zvelebení dnešního horního hradu pro bydlení  a novostavba tzv. dolního hradu, který měl funkci fortifikační. Horní hrad tvořily dva protilehlé paláce, mezi nimiž bylo nevelké nádvoří, většina obytných místností byla umístěna v jižním paláci. 

Řada historiků je názoru, že Litice měly Jiřímu z Poděbrad sloužit k ukrytí korunovačních klenotů a zemských desek. Jiříkův úmysl dokládají neobyčejnou pečlivostí a nákladností, s níž k opravám přistupoval. Tento názor ale není kryt historickým písemným vyjádřením. Je ale pravdou, že Litice se staly symbolem Jiříkovy královské moci a držav, které ve východních Čechách nabyl. Hrad takto posloužil jako obranná pevnost při vpádu Matyáše Korvína r. 1469 do Čech. 

Po smrti Jiřího hrad připadl r. 1472 jeho synovi Bočkovi, který jej r. 1483 podstupuje svému bratrovi Jindřichovi Minsterberskému. Ten se ale v neustálých válkách zadlužuje a hrad s okolím r. 1495 prodává Vilémovi z Pernštejna. Od té doby na hradě bydlí jen služebnictvo, protože centrem pernštejnských držav si majitelé zvolili hrad Potštejn. Pak se majitelé často střídali (někteří hrad koupili a pak rychle se ziskem prodali), až se r. 1562 vlastníkem hradu stává Mikuláš z Bubna, majitel nedalekých Přestavlk. 

Mikuláš věnoval nově získanému panství značnou pozornost. Když s hradem získal jednu polovinu města Žamberk, přikoupil i zbytek a pět dalších vesnic. Vybudoval dva nové zámky - v Žamberku a v Doudlebech nad Orlicí. Začal být na hrad tak hrdý, že začal používat přídomek z Litic. Nicméně doba se měnila a šlechta dávala přednost bydlení na pohodlnějších zámcích. Mikuláš sice na hradě ještě trávil hodně času, ale jeho synové už nikoli. Za časů Jana Jindřicha z Bubna od r. 1627 začal hrad pustnout. Ale nedivme se. Přispěla k tomu i třicetiletá válka. Už r. 1657 se litický hrad uvádí jako polorozbořený, byly v něm sýpky na obilí a skladiště, r. 1681 byl již zcela opuštěn. 

R. 1815 žamberské panství kupuje John Parish, příslušník bohatého anglického šlechtického rodu. Na konci 19. století se uvažovalo o záchraně hradu, na plánech znovuvybudování krovu pracoval mj. známý architekt Josef Mocker. Částečné zajištění a zakonzervování zříceniny proběhlo v l. 1933-35, rok poté byl hrad zpřístupněn veřejnosti a od roku 1948 je v majetku státu. 

Hrad je veřejnosti přístupný, návštěvníci uvidí exteriéry se zříceninou jižního paláce a vstupují po schodištích do severního paláce s věží, který se dochoval a je opraven. Uvnitř návštěvníky očekává zajímavá dobová expozice. 

Z věže se otevírá velmi pěkný výhled. Protože věž ale nepřesahuje relativní výšku okolních kopců, je vidět "pouze" do údolí, ale i tak je na co se dívat. Zaujme krásný meandr Divoké Orlice, lom na litickou žulu s průmyslovým provozem, vesnice Litice a také kemp Eldorádo. Rovněž si můžete všimnout úzké šíje meandru, která byla prokopána a je v ní veden náhon pro malou vodní elektrárnu (technická památka). Náhon samozřejmě z té výšky vidět není, můžete jej zhlédnout cestou od hradu k nádraží. 

Otevřeno je IV. a IX.-X. So, Ne 9 - 16, V.- VIII. Út až Ne 9 - 17. Základní vstupné je 90 Kč. Prohlídky se konají po 45 minutách, ale do hradu je možno jít i bez průvodce s tištěným textem. 

Okolí hradu je chráněno jako přírodní památka. Hradní kopec je porostlý lesem, který se nikomu nevyplatilo hospodářsky zužitkovat, proto je již od r. 1933 chráněn. Ve svém přirozeném prostředí tu roste jedle, buk a javor. 

Podle

https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=122, 28. 10. 2019

Šimek, T: a kol. (1989): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. Východní Čechy, Svoboda Praha, s. 276