Adršpašské skály

Adršpašské skály jsou mimořádně nádherným labyrintem pískovcových skalních útvarů. 

Tento článek pojednává především o Adršpašských skalách, ale zčásti se zabývá i sousedními Teplickými skalami.

Skalní město u vesnice Adršpach v severovýchodních Čechách vzniklo v kvádrových pískovcích svrchní křídy. Hornina se uložila v moři. Následně se horotvornými pohyby ocitla na souši a podlehla erozi, jejímž výsledkem je reliéf rozsáhlých skalních plošin, složitě členěných hřbetů, kaňonů, soutěsek, izolovaných skalních věží o výšce až 80 m a pseudokrasových jeskyní. Doplňují je akumulace skalních bloků v údolích, v roklích nebo na svazích a dále blokové a balvanové proudy kvádrových pískovců. Na rozdíl od mnohem mohutnějších pískovcových skalních útvarů např. v USA jsou česká pískovcová skalní města pokryta lesy, které jsou domovem mnoha ohrožených druhů rostlin a živočichů a tvoří jedinečné přírodní celky.  

Adršpašské skály jsou ohroženy vysokou návštěvností. Pro budoucí generace se ukázalo jako nutné vstupy turistů do cenných lokalit regulovat, aby nebyla překračována únosná míra jejich zatížení návštěvnickými, horolezeckými a jinými rekreačními aktivitami. Lesní porosty a další ekosystémy přitom nejsou původní, tedy nejsou ekologicky stabilní. Daří se je přitom udržovat ve stavu, kdy jsou schopny zčásti samovolného vývoje. 

Nyní podrobněji.

Geologie a geomorfologie

Oblast Adršpašských a Teplických skal se souhrnně označuje Adršpašsko-teplické skály. Nachází se v severní části Polické vrchoviny, což je rozsáhlá tabulová plošina vystupující při ose tektonicky podmíněné Polické pánve, která je protažena ve směru SZ–JV. Oblast je značně porušena tektonickými zlomy a poruchami, které jsou svým vznikem vázané horotvorné pochody, jimiž Česká vysočina reagovala na vznik "nedalekých" Karpat (saxonská tektonika). K nejvýznamnějším tektonickým poruchám patří Skalský zlom, který příčně protíná celou Polickou vrchovinu a který od jihovýchodního okraje Adršpašsko-teplických skal výrazným zlomovým poklesem odděluje část této skalní plošiny – dnešní Skalský hřbet (Jiráskovy Skály 694 m. n.m.).

Plošina Adršpašsko-teplických skal je mírně ukloněna od JZ na SV, na což reagují všechny potoky, které odvodňují skalní oblast směrem k východu. Nejvyšší bod terénu se  nachází v jihozápadní části. Je jím vrch Čáp (786 m). Nejnižší partie jsou až o 300 metrů níže při severovýchodním a východním okraji území v údolí řeky Metuje, která celou oblast odvodňuje. Podle sítě tektonických poruch je celá plošina rozbrázděna hlubokými kaňony a soutěskami a rozčleněna do vícero celků.

Geologicky území národní přírodní rezervace leží v pánvi, kde se v karbonu a v permu ukládaly kontinentální sedimenty. Poté do oblasti ve svrchní křídě zasáhlo moře, jehož usazeniny se ukládaly v tzv. polické pánvi. Usazená hornina je poměrně homogenní, křemitý, kvádrový pískovec teplického souvrství, v okrajích území vystupují podložní vápnité pískovce až slínovce jizerského souvrství. Mocnost souvrství  pískovců dosahuje až 180 m. 

Pseudokras, kaňony a teplotní inverze

V Adršpašsko-teplických skalách se na mnoha místech vytvořil pseudokrasový reliéf, nejrozsáhlejší komplex tohoto druhu v Evropě. Mezi rozsáhlými skalními plošinami a divoce rozeklanými hřbety se vinou kaňony a soutěsky lemované až 80 m vysokými skalními věžemi.  Lesy jsou významné podhorskou a horskou květenou a zvířenou, představují celek jedinečné přírodovědné i estetické hodnoty. Významný je i výskyt  pseudokrasových jeskyní a propastí. Teplická jeskyně je svoji délkou 1065 m nejdelší pseudokrasovou jeskyní v ČR. Skály jsou často formovány detailními strukturami - voštinami, které vznikají erozí. Jsou to soustavy dutin a jamek na povrchu pískovce.  

Zdejší skalní města vykazují nejvýraznější teplotní inverzi z podobných území v rámci celé ČR. Vedle sebe tak existují extrémně teplé vrcholky skal a vlhké a chladné mikroklima kaňonů, soutěsek a jeskyní. Průměrná roční teplota dna kaňonů je až o 5 °C nižší než tatáž veličina v okolí, takže se tady dlouho drží sníh a často zde nemůže růst les. Zatímco na skalách žijí společenstva, jimž vyhovuje horko a sucho, na dně kaňonů žijí i živočichové a rostliny, pozůstatky doby ledové (pavouci, roztoči). Z přirozených lesních společenstev se v území dochovala mozaika reliktních borů a zbytky podmáčených až rašelinných smrčin v inverzních plochách a také malé zbytky bučin. 

Vodstvo

Oblast odvodňuje řeka Metuje, která pramení na otevřené luční ploše mezi železniční zastávkou Hodkovice u Trutnova a hranicí rezervace. Pak potok Metuje teče skalním městem a od Adršpachu po severovýchodním a východním okraji rezervace, kde už je říčkou. 

V teplické části území je hlavním tokem Skalní potok, který do Metuje ústí zprava ve Střmenském Podhradí. 

V rezervaci nebo blízko ní se nachází několik vodních ploch. Největší je jezero Pískovna, zatopený lom po těžbě sklářských písků blízko Adršpachu. Uvnitř rezervace je to pak Adršpašské jezírko v současnosti využívané pro plavbu turistů na pramicích. Bývalý rybník nad zámečkem Skály se jmenuje Černé jezírko. Oblast skal je prameništěm mnoha potoků, které se nacházejí v Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Polická pánev.

Rostlinstvo

Geologické podloží pískovců je velmi chudé na živiny a je kyselé. Dalším určujícím faktorem pro rozvoj rostlinstva je poměrně velká nadmořská výška, členitý reliéf a teplotní inverze. Proto je vegetace Adršpašsko-teplických skal hlavně co se týče cévnatých rostlin také  poměrně chudá. Bývalé bukové lesy s jedlí jsou dnes nahrazeny smrkovými monokulturami nebo borovicovo-smrkovými porosty, kde se původní druhy udržely jen na menších plochách. Vzhledem k pestrosti reliéfu tady blízko sebe žijí teplomilné a chladnomilné rostliny.

Z kapradin tady nejčastěji uvidíte kapraď rozloženou (Dryopteris dilatata). V lesích často rostou borůvky, brusinky a vřes. V některých sníženinách rostou podmáčené a rašelinné smrčiny s významnými druhy rašelinišť - klikva bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a s. úzkolistý (E. angustifolium). Některá rašeliniště jsou ale bezlesá nebo jsou porostlá břízami. 

Předmětem obdivu turistů jsou na jaře podél potoků koberce bledule jarní a v Adršpašských skalách na vodních plochách květy lakušníku štítnatého (Batrachium peltatum).

Velmi pozoruhodné jsou zdejší mechorosty, jichž tu bylo nalezeno 260 druhů,  lišejníky (192 druhů), tři druhy hub z Červeného seznamu a celkem 201 druhů markomycet (=velkých hub). 

Živočišstvo

Pro faunu existují tytéž výchozí životní podmínky jako pro rostliny. Významná jsou zejména chladná a vlhká stanoviště v zastíněných a hlubokých roklích, která často přecházejí až do extrémů v suťových jeskyních hluboko pod povrchem terénu, kde se během roku téměř nemění mikroklima. Nacházejí se tady i živočichové, kteří přežili od doby ledové (glaciální relikty).

Protože geologické podloží je v pískovcích Adršpašských skal kyselé, není tady mnoho druhů měkkýšů. Ale zoologové mezi nimi našli některé druhy vázané na suťové lesy a zbytky porostů blízké lesům původním, např.  zuboústku sametovou (Causa holosericea). Zájemce o podrobnosti ze živočišné říše odkazujeme na web Maloplošná zvláště chráněná území, který faunu Adršpašských skal popisuje naprosto vyčerpávajícím způsobem. Určitě nejzajímavějším tvorem ve skalách je kavka obecná, která hnízdí na skalních věžích nebo rys ostrovid, který skalami často migruje. Všichni živočichové se mohou spolehnout na úkryty ve velkém lesním komplexu, kde jsou schováni před lidmi. Ti se totiž soustředí v podstatě jen na značené stezky.  

Historie

Prehistorické osídlení nebo využívání Adršpašských skal pravěkými lidmi nebylo prokázáno. Až do přelomu 1. a 2. tisíciletí našeho letopočtu byla zdejší krajina pokryta lesem a náležela panovníkovi. Kolonizace nastala až počátkem 13. století, kdy území patřilo rodu erbu Třmene, jehož příslušníci založili hrad Střmen. Pak zakládali vesnice a lesy přeměňovali na zemědělskou půdu. 

Král Jan Lucemburský nechal postavit hrad Adršpach, který sloužil k obraně státní hranice, ale po připojení Svídnicka k českým zemím pozbyl významu. Držitel skalského panství v téže době zakládá hrad Skály. Roku 1447 všechny tyto hrady poničilo slezské vojsko. Od poloviny 15. století měl stát v oblasti Supích skal nebo na Čápu hrádek Belver, ale o něm nemáme bližší zprávy ani se nenašly pozůstatky v terénu. Částečně byl obnoven jen hrad Skály, nicméně roku 1576 se i ten uvádí jako pustý. V té době ale v jeho blízkosti už vyrůstal pohodlnější zámek. 

Ani jeden z hradů ale nezměnil podobu přírody v Adršpašských a v Teplických skalách. Zůstala ukryta v lesích až na malé výjimky v těsném okolí hradů. V dalších stoletích bylo území rezervace rozděleno mezi tři panství. Majitelé velkostatku Adršpach a Teplice nad Metují se měnili, statek Skály držela od roku 1662 katolická církev – královéhradecká kapitula. 

V dalších dějinách je důležitým mezníkem pozemková reforma po I. světové válce, odsun německy mluvícího obyvatelstva po II. světové válce a přesuny majetku po r. 1989. Nyní je téměř 100 % výměry rezervace  státním nebo obecním majetkem.

Za 200 let se naprosto změnilo druhové složení lesa v rezervaci. Velké zásoby dřeva, hlavně buku a jedle byly od 16. století zpracovávány na dřevěné uhlí, a to zejména pro železářskou huť v údolí Bučnice. Pro výrobu potaše zde byl těžen především javor klen. Místo původních dřevin lesní hospodáři vysazovali smrk ztepilý, který dnes tvoří 80 % lesních ploch. 

Novým problémem pro rezervaci je obrovský nárůst počtu návštěvníků na turistických okruzích. Zde jejich chování kontrolují jednak správci okruhů a dále strážci ochrany přírody, většinou dobrovolníci.  Přesto v rezervaci dochází k místním destrukcím v podobě sešlapů, ničení chodníků, vyrývání nápisů do skal a odhazování odpadků. 

Turistika

Prvním "turistou" v Adršpašských skalách byl hrabě Antonín František Špork roku 1723. Zpřístupňování skal pro návštěvníky se děje od 18. století. V roce 1790 navštívil skály německý básník J. W. Goethe. Od r. 1793 existuje před vstupem do Adršpašských skal hostinec, dnešní hotel Skalní město. Skály paradoxně pomohl zpřístupnit velký požár r. 1824.  Přinejmenším od r. 1841 existovala návštěvnická atrakce Ozvěna, bývalé nádržky pro plavení dřeva byly upraveny k účelu plavby turistů na pramicích v roce 1857. V roce 1883 návštěvníci mohli projít z Adršpašských skal na Starozámecký vrch a Vlčí roklí a v roce 1890 byla vybudována trasa Nová partie okolo skalních útvarů Milenci, Starosta a Starostová.

Organizované prohlídky s průvodcem jsou známy od poloviny 19. století. Vstup do skal bez placeného průvodce dlouho nebyl možný, navíc další atrakce jako Ozvěna v Adršpachu a Ozvěna nad Střmenským Podhradím, obě provozované střílením z děla, vytrubování, flašinet, prohlídka jeskyně Chrám - všechny byly zpoplatněné. Prohlídkové trasy byly v krátkých úsecích budovány také lámáním skal v úzkých průchodech soutěskami. Na okruhy se nastupovalo uzamykatelnými bránami. 

Jsou také známy historické údaje o návštěvnosti. Například r. 1929 do skal přišlo 51 870 turistů, ale před válkou r. 1938 jen 11 349. Po válce počet návštěvníků rostl. Například r. 2009 přišlo na prohlídkové okruhy rekordních 315 949 návštěvníků.  Výše uvedené údaje představují platící návštěvníky zaznamenané na pokladnách u vstupu na turistický prohlídkový okruh v Adršpachu. V Teplických skalách se současná návštěvnost pohybuje kolem 50 000 - 70 000 osob. Tato čísla nepodchycují všechny osoby, které vstupují do rezervace. Nejsou v nich zahrnuti občané obce Adršpach a města Teplice nad Metují, kteří mají vstup zdarma a dále ti, kteří v rozporu se zákonem přicházejí po nevyznačených cestách a stezkách.

Další hojně navštěvovanou, avšak statisticky neregistrovanou lokalitou jsou Jiráskovy skály – okolí Černého jezírka, zřícenina hradu Skály a vyhlídka na vrcholu Čápu. Zde je od roku 2014 otevřena rozhledna, která způsobila rychlý růst počtu turistů v tomto místě.  

Vstup do rezervace je možný jen po vyznačených cestách.

Návštěvníci se mohou vydat na tyto trasy:

- Okruh v v Adršpašských skalách (zpoplatněný), zelená značka

- Okruh v Teplických skalách (zpoplatněný), modrá značka

- Spojovací trasa obou okruhů přes Vlčí rokli (zpoplatněná), žlutá značka

- Trasa okolo Jezera Pískovna (zpoplatněná), modrá značka

. Okruh na hrad Adršpach, žlutá značka

- Cesta od Janovic na Sedm schodů a do Vlčí rokle nad Stříbrný pramen, modrá značka

- Cesta od Janovic kolem Volské studánky do Anenského údolí, zelená značka

- Cesta z Teplic nad Metují přes Lokomotivu na Kraví horu do Teplického údolí, na Čáp a na Skály, zelená značka

- Cesta okolo Černého jezírka na zříceninu hradu Skály a od zámečku Skály (Bischofstein) k Mariánské kapličce a Hubertovu prameni, červená značka

- a další krátké spojovací trasy. 

Prohlídkový okruh Adršpašskými skalami:

0,0 km, vstup

0,04 km, jezero Pískovna. Možno odbočit vlevo na okruh kolem jezera. 

0,35 km, Džbán. Mohutná skála vlevo od cesty. Poprvé ji zdolali horolezci Josef Janeba, Miroslav Jedlička a Rudolf Otto Buš r. 1935. Skalní okno tvoří "ucho" džbánu. 

0,47 km, křižovatka. Jděte rovně, zprava se budete vracet po absolvování celého okruhu. 

0,53 km, Homole cukru. Skála má podobu obří kuželky.

0,66 km, soutok Metuje a Řeřichového potoka. Metuje pramení na plošině západně od Adršpašských skal u Hodkovic a Janovic. Jděte dále stále po zelené značce.

0,82 km, Gotická branka. Zde se nacházel původní vstup do skal. Branku nechal zhotovit roku 1839 Ludvík Karel Nádherný spolu se sítí turistických chodníků, mostů, lávek a schodišť. 

0,86 km, Sloní náměstí.  "Slony" jsou míněny skály, které opravdu tropické živočichy připomínají. Tady si můžete připomenout, že skály jsou typické teplotními inverzemi, které jsou výhodné pro vegetaci, která by normálně rostla až o 200 m výše (blatouch bahenní poléhavý, podbělice alpínská, žluťucha orličkolistá, mléčivec alpský,...).

1,00 km, Krakonošův zub. Vysoká elegantní věž, na kterou učinili prvovýstup r. 1964 Karel Hauschke a Jaroslav Kecbach. Pamětní deska ukazuje výšku vody při povodni r. 1844. 

1,05 km, Čertův most. Je vpravo (jižně) od cesty. 

1,10 km, Eliščina věž. Prvovýstup na ní uskutečnili r. 1947 Vladimír Škaroupka, Miloslav Jirka a Miroslav Tomek.

1,20 km, Hromový kámen. Ke kusu zřícené skály se váže zajímavý příběh. Zpráva z počátku 19. století údajně vytesaná do kamene a dnes již nečitelná má vyprávět o tom, že se r. 1772 vypravili do skal dva Angličané, kteří si přáli zde prožít bouřku. Ta skutečně po osmi dnech čekání přišla. Při ní uhodil blesk do skály. Za ohromného rachotu kus skály spadl, ale Angličanům se zázrakem nic nestalo. 

1,25 km, křižovatka. Zeleně značený kruh odbočuje doprava, doleva vede žlutě značená stezka k Velkému vodopádu a k Jezírku. Doporučujeme jít po ní a na křižovatku se vrátit.

Na žluté značené trase, která je spojkou přes Vlčí rokli do Teplických skal, nejdříve můžete odbočit vlevo k Malému vodopádu o výšce 4 m, kde Metuje krátce teče úzkou soutěskou. Následují schody, které byly upraveny již roku 1820. Následuje další odbočka vlevo k památníku Johanna Wolfganga Goetha, který skály navštívil 31. 8. 1790. Památník byl odhalen 10. 7. 1932 baronem Nádherným. Jeho autorem je Emil Schwantner. Na další odbočce, opět vlevo, dojdete k Velkému vodopádu s výškou 16 m. Pak přijdete k přístavišti lodiček. Již na začátku 18. století nádrž nechal postavit hrabě Blümegen, ale v úmyslu měl jen za stavidlem mít dost vody pro plavení dřeva. Turistické využívání malé nádrže začalo roku 1857, kdy byla podniknuta první plavba. Po plavbě se vraťte zpět na křižovatku zeleného okruhu a žluté značky. Na odbočce ujdete přibližně 0,85 km. Vstupné na lodičku není součástí vstupenky do skal a hradí se zvlášť u převozníka. Připravte si hotovost. 

2,10 km, křižovatka. Pokračujte po zeleně značeném okruhu. Tato část, tzv. Nová partie, byla zpřístupněna r. 1890. 

2,45 km, Milenci. Nejvyšší a neznámější soustava skal v Adršpachu. Relativní převýšení nad údolím činí až 100 m. Mezi postavou Milence a Milenky zahlédneme 10 m široké skulinové okno. Na skálu jako první vylezli r. 1923 němečtí horolezci Otto Dietrich, Wilhelm Fiehl a Otto Rülke. Sejděte dolů k rozcestí Skalní kaple, dříve se mu říkalo Pod Uhlířskou podle jedné z blízkých skalních věží. 

2,50 km, křižovatka Skalní kaple. Doleva jděte ke Skalní kapli, doprava po žluté zkratka k východu ze skal. Skalní kaple je současně připomínkou lidí, kteří ve skalách za posledních 100 let zahynuli.

2,70 km, odbočka na Velké panorama. Vlevo jsou vidět hladké vrcholy Gilotin a vzadu Milenci. Vpravo je začátek Řeřichové rokle, na jejímž dně se nachází Řeřichová jeskyně, s délkou 250 m nejdelší jeskyně v Adršpašských skalách. Vraťte se zpět na hlavní trasu. Pod štíhlou věží Cukrovarský komín přijdete k vyhlídce na Starostu. 

2,75 km, vyhlídka na Starostu a Starostovou. Vpravo je Starostová, uprostřed Starosta a vlevo masiv Štěpánské koruny. Všechny tři věže zdolali horolezci již ve 20. letech 20. století. Sejdete dolů a pak stoupáte mezi Starostu a Starostovou. Pak jdete přes úzkou Myší díru a pohodlnou cestou se vydáte k Ozvěně. 

3,2 km, Ozvěna. Již od r. 1783 se tady pro potěšení turistů střílelo z moždíře a hrálo na lesní rohy. Zvuky se 7 krát odrážely od skal na Křížovém vrchu. 

3,4 km, křižovatka. Jděte doleva k východu ze skal nebo si projděte okruh po modré značce kolem Pískovny. 

3,7 km, východ ze skal. 

Informační centrum se nachází u železniční stanice. 

Důležité informace:

Plavba po jezírku není součástí vstupného. Trvá asi 20 minut. Platit lze jen v hotovosti na místě. 

Na okruh si rezervujte alespoň 3 hodiny. Trasa není vhodná pro vozíčkáře ani pro kočárky. 

Doporučujeme čas vstupu si rezervovat on line a dopředu si zaplatit i parkování. Může se stát, že při koupi vstupenek na pokladně už bude vyčerpána kapacita dne a do skal se nedostanete. Kontroly vstupenek mohou probíhat i na okruhu. 

Provoz je celoroční, ale lodičky jezdí od května do konce října. V návštěvnických špičkách v létě je otevřeno od 8:00 do 20:00 hodin. Návštěvnost bývá ale v létě a v době významných svátků velmi vysoká, takže výlet do skal doporučujeme mimo sezonu. 

Podle:

https://www.adrspasskeskaly.cz/, 25. 10. 2025

Maloplošná zvláště chráněná území, 25. 10. 2025

Adršpašské skály, prohlídkový okruh s popisem zajímavých míst na trase, Technické služby Adršpach, s.r.o., rok vydání a autoři neuvedeni

Skřivánek, F. (1963): Adršpašsko-teplické skály, státní přírodní rezervace, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody Východočeského kraje