Klášter Moni Préveli

Pod názvem klášter Préveli se skrývají  dva stavební komplexy: spodní klášter Kato Préveli sv. Jana Křtitele v lokalitě zvané Gefira (někdy z řečtiny přepisované též Gefyra) je ruinou a zadní klášter Piso Préveli, často též Piso Moni Préveli, který je nad Libyjským mořem v provozu dnes. Klášter byl vedoucím činitelem v šíření vzdělanosti a plnil pokrokovou úlohu v odboji za II. světové války. 

Dolní klášter patrně existoval již v 10. století nebo na začátku 11. stol. Ale jisté je až datum 1594 zobrazené na zvonu kláštera. Ten byl založen pravděpodobně při nadvládě Benátčanů feudálem zvaným Prevelis. R. 1649 byly budovy rozbořeny Turky. Nicméně i potom klášter fungoval, budovy se staly místem shromažďování a kontaktu obyvatelstva a turečtí okupanti ponechali řádu jistou politickou toleranci a omezenou svobodu. Mniši v následujícím období zachránili mnohdy místní obyvatele, šířili mezi nimi informace a také ukrývají jednotlivce nebo i skupiny, které chtějí vést v horách jižní Kréty nový život, myšleno tím často život odbojářů. Církev se přitom starala, aby v klášteře působili z mnichů opravdu kvalitní osoby. 

Opat Efraim se r. 1770 zúčastnil revolty proti Turkům, později byl odsouzen k smrti, ale trest mu byl prominut. 

Ještě odvážnější byl opat Melchissedek Tsouderos, který r. 1821 zorganizoval odbojovou skupinu složenou z mnichů i civilistů a vedl proti Turkům otevřený boj, zejména zásoboval a organizoval první jednotky proti dobyvatelům. Turci v odvetě klášter zničili, srdnatý opat ale včas při útěku všechny mnichy zachránil. Sám byl pak zraněn v bitvě u Kissamos r. 1823. Na následky zranění zemřel. 

I v dalších letech na Krétě vládli Turci, ale mniši v Préveli mění taktiku. Věnují obrovské peníze a úsilí na vzdělávání Řeků, nejen v klášteře, ale i ve vesnicích mimo něj. Nápad pocházel z hlavy biskupa Nikodima a záštitu nad akcí přebírá Ekumenický patriarchát. Současně v klášteře vznikají naprosto jedinečná umělecká díla. Až do poloviny 19. století zde domácí i zahraniční malíři vytvářejí ojedinělý soubor ikon. Přitom mniši (a prostí Kréťané v okolních vsích) nepřestávají myslet na národní svobodu. 

Během druhé revoluce proti Turkům v l. 1866-69 sehrál klášter Préveli vedený opatem Agathangelosem Papavassiliouem (ve funkci v l. 1864-1871). Čtrnáct bratří se bojů účastnilo přímo, zdi kláštera poskytly úkryt přibližně pro 200 bojovníků. Skupiny bojovníků hájily r. 1867 pozice tak statečně, že znemožnili nepříteli dostat se do vnitrozemí. Ale Resit Pasha s 8000 osmanskými vojáky 7. července 1867 dolní klášter a farmy v okolí zapálil. Zadní klášter byl zachráněn na poslední chvíli a svou aktivní roli pokračoval až do konce revoluce v roce 1869.

Je podivuhodné, jak rychle se dokázali mniši z této katastrofy vzpamatovat. Zrekonstruovali kostel sv. Jana Křtitele, nový opat Kallinikos I. (1870-92) nechal postavit nový mlýn na olivový olej a zavedl novou organizaci života mnichů. 

Další revoluce vypukla r. 1878. Mniši opět stáli v čele vzpoury, jejímž výsledkem tentokráte byly značné ústupky vládnoucích Turků a různá privilegia pro křesťany na Krétě. 

Za opata Neilose II. (1893-1916) byla klášterní škola Ducha svatého povýšena na školu vysokou. 

Vítězný národně-osvobozenecký boj svedli Kréťané r. 1896. V rozhodující bitvě u Sellia bojoval mj. mnich Manassis Papadakis a jeho muži. Během bojů, při nichž se v klášteře ukrývalo opět mnoho bojovníků i uprchlíků, ale byly spáleny klášterní farmy v Koxare.

Mniši z Préveli se ale nespokojili jen s řešením lokálního krétského problému. Cítili se být současně Řeky. I proto mnozí jako dobrovolníci pomáhali r. 1912 v horách na pevnině v severním Řecku při osvobozování těchto oblastí od turecké nadvlády. 

Pak se r. 1913 konečně klášter mohl vrátit k plnění své duchovní a sociální role. Jen do r. 1941. 

Při bitvě o Krétu se Němci setkali s divokým odporem spojeneckých armád a obyvatel ostrova. Již první výsadek 7. elitní divize byl z velké části zničen, aniž někteří parašutisté přistáli. Hrdinství Kréťanů dokonce donutilo Hitlera věnovat ostrovu daleko větší pozornost, než se původně domníval. Musel nechat na ostrově velké množství vojáků, kteří mu chyběli v útoku na Velkou Británii a dokonce musel odložit přepadení Sovětského svazu, které nezvládl pak dokončit v létě a jeho jednotky zamrzly u Moskvy a Stalingradu. Mniši v klášteře Préveli byli věrni bojovým tradicím. Organizovali zásoby pro vojáky spojeneckých armád. Němci ale získali převahu a spojenecké armády, které provedly při obraně ostrova mnoho chyb, i zbytek řecké musel utéci na Blízký východ. Přesto na ostrově zůstalo velké množství anglických, novozélandských a britských vojáků, kteří neměli žádnou možnost úniku. Mniši a místní lidé se zorganizovali do tajných skupin a tyto vojáky ukrývali přes hrozbu tvrdých sankcí. Většinou se je podařilo zachránit až do konce války. 

Skupina australských vojáků se pokusila a dokázala úspěšně navázat kontakt s britskou ponorkou a za okolností, které se staly téměř legendárními, dokázala uprchnout na Blízký východ. Ponorka z Limni uspořádala dvě záchranné mise, ale druhou Němci prohlédli. Opat Agathangelos byl nucen zmizet z kláštera a vojáci dorazili do dolního kláštera, ale včas je viděli mniši, kteří místo okamžitě evakuovali.

Němci v odvetě vyrabovali a zničili dolní klášter. Někteří němečtí vojáci se pak přemístili do zadního kláštera a krutě vyslýchali mnichy. V budovách zabavili některé cennosti, mj. zázračný kříž opata Efraima. Ten jim však přinášel smůlu, proto jej později vrátili. Někteří mniši byli zadrženi, ale na přímluvu biskupa u německých úřadů byli opět propuštěni.  Ve zničeném klášteře byl zřízen prozatímní výbor, který provozoval budovu až do konce druhé světové války. Mniši nepřestali podporovat partyzány a odbojové skupiny až do r. 1945. 

Opat Agathangelos se mezitím připojil k řecké armádě na Středním východě jako kněz. Zemřel náhle dva dny před návratem do Řecka.  

Z předchozího výkladu je zřejmé, že stateční Řekové, civilisté i mniši z Préveli, měli podstatné zásluhy na budování novodobého státu a že se nikdy nesmířili s cizí nadvládou. 

Dolní klášter měl zemědělská zařízení a byl místem pobytu hlavně mladších mnichů a civilního personálu. Jedná se o nepravidelné uspořádání budov s obdélníkovým nádvořím a  kostelem sv. Jana ve středu. U severního vstupu je kuchyň s vysokým komínem a datem 1816, ve kterém stojí sporák na vaření. Na severní straně jsou umístěny klenuté komory, každá o délce 26 metrů, výšce a šířce 11 metrů. V jedné byla chována zvířata, ve druhé fungoval mlýn na olivový olej. Blízko jižního vchodu se nacházejí dílny mnichů, kteří v klášteře pracovali jako sedláři, truhláři, obuvníci, tkalci a opraváři zemědělských nástrojů. Naproti dílnám se nachází dlouhá jídelna s nápisem ΑΩΔ (1804). Obývací pokoje opatství dvou pater jsou na západní straně nádvoří. Zahrnuje pokoje pro ubytování mnichů i oficiálních hostů. Kostel uprostřed nádvoří je jednolodní stavba s klenutou střechou. Měří 10,5 m na délku, 4,4 m na šířku a 6 m na výšku. Na západní stěně je věž pro dva zvony a kulatý zdobený světlík. Ikony a další zachráněné předměty jsou uloženy v muzeu Zadního kláštera.

Zadní klášter se nachází na úpatí hor s výhledem na Libyjské moře. Vlevo od hlavního vchodu leží malebný hřbitov mnichů, s kaplí Nejsvětější Trojice a kostnicí. Klášter nemá pravidelný půdorys. Jen kostel stojí zhruba uprostřed areálu. Na jižním konci západní strany stojí budova, která slouží k oficiálním recepcím a dříve sloužila jako muzeum. Vedle ní je velká dvoupodlažní budova, kde v přízemí byla přijímací hala, jídelna, kuchyň a sklepy s jídlem. Horní patro má prostornou místnost pro oficiální schůzky a menší místnosti pro hosty. Vedle jídelny s dlouhou plochou střechou je bývalá ubytovna kláštera s východu do hor, kudy utíkali uprchlíci a partyzáni, když je hledali nepřátelé. Na dlouhé severní straně kláštera se nacházejí ubytovny mnichů. Vodu pro klášter zajišťoval fontána s letopočtem 1701 (v řečtině). 

Kostel byl vysvěcen r. 1837. Postaven byl na místě starší stavby, která byla zničena Turky. Jedná se o velkou dvoulodní stavbu. Stěny jsou dole 1,50 m silné a 1,20 m nahoře. Budova je 13,8 metrů dlouhá, 10,8 m vysoká a 7,8 m vysoká a má jednoduchou omítku. Na každé ze dvou dlouhých stran jsou umístěna dvě okna s vysokými špičatými oblouky. Interiér kostela v Préveli zůstal nedotčen, s výjimkou ozdobných dlaždic na podlaze.  U prvního sloupu stojí vyřezávaná dřevěná a zlacená kazatelna s dřevěnými schody. Dílo pochází z r. 1863. Dalšími důležitými předměty jsou velkolepý patriarchální trůn proti jižní zdi a pětiboká svatyně z vyřezávaného dřeva, která stojí vedle druhého sloupu. Ikony svatého Jana Theologa a svatého Charalambise se scénami z jeho života jsou dílem neznámého mistra z období kolem r. 1830. Další místní malíři na souboru ikon pracovali v l. 1840-41. Během revolucí a válek mniši vzácné ikony ukrývali v jeskyních a tím předešli jejich zničení. 

Muzeum kláštera Preveli soustřeďuje mj. velké množství ikon ze 17.-19. století, nejen z místní oblasti, ale i z Rethymna a Chanie. Je podivuhodné, že místní umělci tvořili tak krásná díla, uvážíme-li, že v horách jižní Kréty byli naprosto izolovaní bez umělecké inspirace např. vlámskými vzory. Dalšími vzácnými předměty jsou roucha a relikvie, církevní platidla, pozlacený kalich s víkem z r. 1847. Mnoho předmětů ale mniši během válek prodali, aby získali peníze na zbraně a střelivo. 

Jednoznačně nejvzácnějším předmětem je stříbrný "Préveliův kříž", který je ale uložen nikoli v muzeu, nýbrž v kostele. Památka je opředena legendami. Podle nich kříž nesený v bitvě pomáhal k vítězství. Poprvé byl ztracen v bitvě s Turky r. 1823, ale pak byl objeven u janovských námořníků, kteří jej koupili v Héraklionu. Údajně jejich loď se při plavbě pod klášterem nevysvětlitelně zastavila a rozjela se až poté, kdy se kříž vrátil na své místo v klášteře. Když kříž Němci za II. světové války uloupili, prý se s ním nemohlo vznést letadlo, takže jej prý raději také vrátili. 

Památník míru u kláštera s výhledem na Libyjské moře je myšlenkovým dílem australských vojáků Toma Dunbabina a Geoffa Edwardse, kteří přežili bitvu o Krétu. Návrh pochází od architektky Chryssouly Stavrianoudaki. Odhalení se konalo r. 2001. 

Klášter je otevřen v sezoně denně s dlouhou polední přestávkou.

Podle:

http://www.preveli.org/files/moni/en40.htm, 13. 12. 2019