Tančící dům

V Praze na pravém břehu Vltavy na Jiráskově náměstí byl 90. letech 20. století postaven dům, který na první pohled zaujme naprosto kohokoliv. Velmi brzy se dostal do kategorie prvořadých atraktivních lokalit a do hledáčku návštěvníků hlavního města, hlavně těch zahraničních. Počty lidí, kteří vystoupají na vyhlídkovou plošinu nad domem, se pohybují v desetitisících ročně. 

Tančící dům. Nebo také Fred a Ginger. Nevšední architektura. Emoce. Statika a dynamika zároveň. Soulad či nesoulad s okolní historií? Drzost tvůrců? Úcta nebo neúcta k okolí? Nebo strhující magnet na oslnivém místě?

Po návštěvě si odpovíte sami. Nečekejte resumé v níže uvedeném popisu. Nejde to. Ani veřejnost ani odborníci nejsou v názoru na Tančící dům jednotni. 

Na nároží ulice Resslovy a Rašínova nábřeží stával do konce II. světové války činžovní dům, na který 14. února 1945 spadla americká nálož, kdy spojenecké letouny omylem místo Drážďan bombardovaly Prahu. 

Od r. 1963 existují plány na zástavbu proluky, která ale v době socialismu nebyla nikdy uskutečněna. Mělo se stavět Rakouské kulturní, společenské a reprezentativní centrum, budova Svazu českých novinářů či České obchodní komory. Hned ve vedlejším domě bydlel Václav Havel, který spolu se slovinským architektem Vlado Milunićem přišli s myšlenkou na parcele postavit nový dům. Oba muži se znali od r. 1986, kdy soused Milunić navrhoval Havlovi rozdělení bytu. Původní myšlenkou bylo postavit dům s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by byl reprezentativní a současně plnil kulturní roli podobně jako Rudolfinum, Národní divadlo či Mánes, všechny na témže nábřeží. Pro tuto myšlenku se nepodařilo najít investora. Na konci roku 1991 parcelu kupuje nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden (ING), která znala Milunićovy skicy, ale novou budovu chtěla využít komerčně.       

Milunić na projektu zpočátku pracoval sám. Uvědomil si ale, že lokace projektu potřebuje záštitu silné osobnosti. Oslovil nejdříve Jeana Nouveleho, po jeho odmítnutí se záštity ujímá Frank Gehry. Česko-americká spolupráce přinesla dnešní podobu domu, interiéry vyprojektovala britská architektka českého původu Eva Jiřičná.  Stavba, jíž pomohla porevoluční euforie i řada kladných náhod, proběhla v l. 1994-96. Jednou z "náhod" rozhodně bylo, že ING rozhodně již v této době byla silným investorem, který si mohl dovolit vysoký rozpočet kryjící stavební náklady. 

Dům zvaný též Fred a Ginger byl inspirován slavnou taneční dvojicí, kde silnější železobetonovou "statickou" část budovy na nároží inspiroval Fred Astaire (10. 5. 1899 - 22. 6. 1987), americký herec, zpěvák, choreograf a tanečník, a pro štíhlou "dynamickou" část s prohnutými sloupy a skleněnou výplní byla "vzorem" Ginger Rogersová (16. 7. 1911 - 25. 4. 1995), stejné národnosti a profese jako její partner, s nímž tvořila známou taneční dvojici 30. let 20. století. 

Na fasádě je použito téměř 100 prefabrikovaných panelů o rozměrech 3 m x 3 m, každý jiný, od ostatních se odlišující mírou zakřivenosti, tloušťkou a plastikou na lícové straně. V každém panelu je vsazeno obdélníkové okno v předsazeném hliníkovém rámu. Křivky panelů a oken navazují na okolní secesní zástavbu. Právě tuto míru "drzosti" s jakou železobeton a sklo vstoupilo do secese někteří odborníci vynášejí do nebes a jiní ji nemohou skousnout. Pozoruhodný je počet pater Tančícího domu. Při stejné výšce jako okolní domy má o jedno patro víc. Víme ale, že secesní domy obecně mívaly vysoké místnosti. 

Věž Fred se směrem nahoru rozšiřuje a je zakončena trubkovou "čepicí" obalenou pletivem (hlava medúzy). Ve skutečnosti jde o světlík, kterým proniká bílý den do restaurace. K čepici můžete vyjet výtahem a kochat se mimořádnými pohledy na metropoli. 

Budova Ginger je pozoruhodná několika zakřivenými sloupy, které vytvářejí dojem elegantního tanečního těla. Směrem k zemi se sloupy rozbíhají na dvě štíhlejší "nohy", takže v úrovni chodníku dům působí svěže, nebrání průhledům, ačkoli je představen do chodníku úplně na stejném principu jako podloubí měšťanských barokních domů. 

Střecha domu je dřevěná opatřená titanzinkovou krytinou. Ginger má dvouplášťovou skleněnou fasádu, která je zavěšena na nosné ocelové konstrukci. Mezi oběma plášti funguje vzduchová mezera. 

Dům ihned po postavení vzbudil a dodnes vzbuzuje všechny druhy vášní a diskusí, nesporné ovšem je, že r. 1996 dostal ocenění v americkém časopisu Time za design a český časopis Architekt jej zařadil mezi pět nejvýznamnějších staveb 90. let. 

V domě najdete kavárny, restauraci, je zde možnost ubytování, funguje tady několik kancelářských prostor. Veřejnost vyhledává vyhlídku u "čepice", u níž se houfují davy cizinců lačných vidět ikony Prahy. Zde se sice neplatí vstupné, ale na terasu můžete vejít, pokud něco utratíte v přilehlé kavárně. Doporučujeme vyzkoušet. 

Podle:

http://www.archizone.cz/stavby/tancici-dum/, 6. 1. 2020

https://www.prague.eu/cs/objekt/jidlo/668/ginger-fred-restaurant-a-glass-bar-tancici-dum, 6. 1. 2020