Zřícenina hradu Frangokastello

 Většina pobřeží jižní Kréty je hornatá. Vysoké kopce vystupují takřka přímo z moře a nedaleko od břežní čáry dosahují nadmořských výšek až přes 2000 metrů. Bělavá vápencová pásma jsou rozervána divokými soutěskami. Místo zvané Frangokastello je výjimkou. Pobřežní nížina několik kilometrů široká lemuje břehy Libyjského moře, není tedy divu, že lákala k osídlení všechny známé dávné civilizace. A také lákala všechny dobyvatele, piráty a okupanty Kréty. Frangokastello se stalo svědkem opravdu zajímavých událostí této zdánlivě zapadlé končiny.

Lidé se u dnešního Frangokastella usadili již v pravěku. Stopy po jejich činnosti se našly nejen na pobřeží, ale i v horách. Nejstarší mínojská civilizace se zcela určitě o oblast, kterou šířeji Kréťané označují jako Sfakia, zajímala již v l. 1800 - 1450 př. n. l., což je doloženo například archeologickými nálezy keramiky. 

Když se od poloviny 7. století do r. 824 objevovaly na moři arabské lodě, domácí osadníci se před dobyvateli stáhli do hor a ukázali tak směr vývoje, kteří jejich potomci vždy opakovali. Hory skýtaly relativní bezpečí před nájezdníky, piráty a okupanty.  

Jsou doloženy mocné šlechtické rodiny byzantského původu, které si nadlouho nad Sfakií udržely moc. Dokonce i když vládu nad Krétou převzali Benátčané, původní vládce nevyhnali, udělili jim omezené správní pravomoci a zavedli feudální systém přizpůsobený zdejším zvláštním podmínkám. 

Jenže dvě rodiny Pateras a Papadopoulos tak krutě ovládali své místní poddané, že vyvolávali častá vzbouření lidu. Nakonec Benátčané r. 1371 vyslyšeli místní šlechtu a na pobřeží vybudovali hrad. Měl poskytovat ochranu proti rebelům, ale i proti pirátským přepadením. 

Místní stavbu nikdy neviděli v kladném světle. Zatímco oficiální benátský název měl znít sv. Nikita podle nedalekého kostela, Sfakijci hradu říkali pohrdavě Frangokastello, což znamená Hrad Franků, tj. katolických cizinců. Též mu říkali Castelfranco nebo Franco Castello, což nakonec přijali i Benátčané. 

Pevný hrad ale příliš často zamýšlenému účelu nesloužil. Po mnoho let se totiž žádná povstání nekonala a piráti také dali místním obyvatelům i šlechtě pokoj. Na hradě často nebyla ani žádná placená posádka. 

Turci jakožto okupanti také hrad moc nepoužívali, takže stavba se pomalu rozpadala. Během sfakijského povstání r. 1770 Turci tábořili v okolí, nikoli uvnitř hradu. Legendou se stal Jannis Daskalojannis, který vedl rebelii proti okupantům. Povstání bylo předem odsouzeno k nezdaru a Jannis u hradu kapituloval. Turci ho pak zaživa stáhli z kůže. 

Další povstání vyvolali Sfakijci r. 1828. Tehdy několik set Řeků (počty různé zdroje uvádějí od 385 do 600 osob) bojovalo v čele s Hadzim Michalisem Dalianisem uvnitř hradu proti 8000 vojáků turecké pravidelné armády, kterou vedl Mustafa Naili Pasha. V jedné z nejkrvavějších bitev Kréty o nezávislost tehdy hrdinně povstalci padli, ale současně zemřelo asi 800 Turků. Ihned po oslavě vítězství nechal Mustafa Pasha zničenou pevnost vyhodit do vzduchu, aby ji povstalci nemohli už nikdy znovu použít. Tohoto činu určitě později litoval, protože během velkého krétského povstání v l. 1866-69 pevnost chyběla právě jemu, takže ji nechal v podstatě vystavět znovu.

Po osvobození již hrad nepoužil nikdo. Do zříceniny je umožněn za symbolický poplatek 2 eura (stav r. 2019) částečný vstup turistům. Z věže se otevírá překrásný pohled na pláže, na městečko i na hory nad pobřežím. 

Hrad je tvořen čtyřmi věžemi o půdorysu čtverce, které jsou spojeny čtyřmi zdmi s cimbuřími, to celé na půdoryse obdélníku. Na východní straně je malý klenutý vchod. Hlavní bránu na jihu zdobí vyřezávané erby šlechtických rodin zasazené do zdí. Nad vchodem stojí okřídlený lev sv. Marka, znak Benátské republiky.

Nedaleká vesnice Frangokastello je tvořena několika domy, z nichž některé slouží k pronájmu turistům. V tavernách se podávají např. Tsigariasto (jehněčí) nebo Sfakianes (sladké sýrové koláče).

Pláž pod hradem a východně od něj se jmenuje Orthi Ammos. Je to pás jemného písku omývaný mělkou teplou, křišťálově čistou vodou, což je vhodné místo pro děti. U ní slouží návštěvníkům jednoduchá kavárna. Západně od hradu se rozkládá další pláž s oblázky a skalnatým mořským dnem vhodná pro šnorchlování. U obou z nich bývá většinou příjemně, nesmí se ale zvednout vítr, který nemilosrdně s vířením písku zažene návštěvníky do budov a aut. 

K hradu doporučujeme přijet na konci května ráno, když je rosa a není vítr, zhruba 10 minut po východu slunce. Podle legendy se zde totiž zjevují Drosoulité (doslova "rosní muži"), duchové padlých válečníků Hadziho Michalise Dalianise. Jsou to stíny v lidské podobě, které se zjevují u hradu a mizí v moři. Mnozí místní přísahají, že je viděli, dokonce to tvrdili i turečtí vojáci r. 1890. Prý i Němci za okupace Kréty je spatřili a začali po nich střílet. V některých letech se ale údajně nezjevili vůbec. Neexistuje žádné foto nebo videozáznam jejich postav.

 Všechny legendy se ale shodují v jednom. Drosoulité nikdy nikomu neublížili. Seriózní badatelé se pokoušeli jejich "existenci" vysvětlit lomem světla při zvláštním postavení slunce ráno v květnu. 
 
Podle:

http://nakrete.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=123&Itemid=214, 12. 1. 2020

https://www.infokreta.cz/plaz-frangokastello.html, 12. 1. 2020

Schulte, A. a kol. (2013): Kréta, turistický průvodce Lonely planet, Svojtka a Co., str.  59