Polje Omalou

V horách západní Kréty badatelé i turisté nacházejí nepřeberné množství krajinných i historických zajímavostí, které jsou často unikátní nejen v Řecku, ale i v Evropě. Náhorní plošina Omalou (v originále oropedio Omalou οροπέδιο του Ομαλού), 38 km jižně od Chanie v Bílých horách (Lefka Ori) k nim bezesporu patří. Ačkoli literatura uvádí pojem náhorní plošina, z geografického pohledu se jedná o středně rozlehlé polje. 

Polje Omalou je poměrně vysoko položeno, asi 1050 m.n.m. - 1100 m.n.m. Jeho dno je ploché, s mírným sklonem k nejníže položenému místu na severu. Půdorys Omalou poněkud připomíná mapu Afriky. 

K Omalou se můžeme dostat třemi přístupy - buď od východu soutěskou Samaria okolo restaurace Xyloskalo nebo po silnici od severu z Chanie nebo od západu po silnici z průsmyku Petra Seli. 

Vzhledem k nadmořské výšce, nedostatku vody a komunikační izolovanosti se na Omalou nenacházejí velká sídla, jen jedna osada a chatrče chovatelů ovcí. Léta tu sice bývají příjemná, ale zimy drsné, běžně s dostatkem sněhu. Polje přesto lákalo místní lidi, aby jej zemědělsky využívali. Jeho rovné dno je pro zemědělství vhodnější  než okolní hory a proto se zde omezeně pěstuje ovoce, zelenina, brambory, ale vedoucím odvětvím je chov ovcí, které farmáři vyhánějí v létě na pastvu téměř všude v okolí i vysoko do hor Lefka Ori. 

Omalou samo o sobě není turisticky zajímavé, dokonce by ho někdo mohl označit za nudné, ale jeho okolí jej předčí několikanásobně. Na východě plošiny je u místa zvaného Xyloskalo vstup do nejvelkolepější krétské soutěsky Samaria. Asi 1,6 km severně od osady Omalos můžeme najít jeskyni Tzani. A konečně při silnici vedoucí k průsmyku Petra Seli můžete projít zajímavou soutěsku Agia Eirini. 

Kdykoli v historii se potřebovali Kréťané ukrýt před okupanty, utíkali do hor. Omalou jim poskytlo mnohokrát útočiště a například Turci sem zavítali málokdy, a to ani při povstání proti nim. 

Krétský revolucionář Hatzimichalis Giannaris (1833-1916) se narodil v nedalekém Lakki. Při povstání byl zajat, ale uprchl z vězení v Chanii a pak byl vyhoštěn do zahraničí. Osud mu přál až na sklonku života, když byl r. 1912 zvolen do řeckého parlamentu. Ačkoli zemřel v Chanii, přál si být pohřben v Omalos, kde u jeskyně Tzani je mu věnován kostel. 

Během druhé světové války bylo polje Omalou využíváno jako letiště.