Zámek Osov

Vesnice Osov se poprvé objevuje v písemných pramenech r. 1379 jako majetek pražského arcibiskupství. V té době zde určitě byl statek místního vladyky, podle kterého z r. 1383 známe pojem Anče z Osova a z r. 1415 Pelun z Osova. 

Od počátku 15. století byla ve vsi tvrz. Připomíná se poprvé r. 1504 v souvislosti s rodem Osovských z Adlaru. Na ní se často střídali majitelé, např. po r. 1626 byla vlastníkem osovského statku Anna Černínová z Chudenic.

Dějinný zlom přichází r. 1677, kdy panství kupuje Ferdinand Maxmilián z Kounic. V držení jeho rodu zůstal Osov s krátkou výjimkou do r. 1804. 

Za Kouniců se z poměrně nevýznamné tvrze stalo středisko rozsáhlého teritoria se 12 vesnicemi. Noví majitelé ale velmi brzy tvrz nechali zbourat a Jan Adolf z Kounic na jejím místě nechal vystavět v l. 1728-37 barokní zámek. Autor projektu a stavitel není nikde uváděn. 

Zámek je trojkřídlá, dvoupatrová budova s plochým rizalitem o třech okenních osách a s mansardovou střechou. 

Na sklonku 18. století Kounicové provedli další úpravy zámku, mj. jej opatřili rokokovou štukaturou. Protože byli představenými Podbrdského kraje, toužili z Osova vybudovat správní centrum, což se jim nepodařilo. Zato se jim podařilo již r. 1742 u zámku vybudovat pivovar, o jehož produkci byl v okolí velký zájem. Budova pivovaru byla stržena až r. 1967. 

Zámek obklopoval francouzský park. Kounicové začali zakládat v okolí bažantnice a novou zeleň. 

Po střídání majitelů po r. 1804 vlastní osovský zámek v l. 1818 - 1840 Josef Vratislav z Mitrovic, kterému jsou připisovány zásluhy o založení dlouhých alejí podél cest vedených od zámku. Po jeho potomcích zámek dědí r. 1840 Schwarzebergové z orlické větve. Patrně oni přeměnili francouzský park na přírodně krajinářský. V l. 1857 - 1886 provozovali v Osově cukrovar. Karel IV. Schwarzenberg žil v Osově až do r. 1904, kdy se stěhuje na Orlík. Padl za I. světové války spolu s dalšími 22 muži povolanými na frontu z Osova. 

Při první pozemkové reformě byly r. 1924 schwarzenberské pozemky zámku Osov rozparcelovány a staly se součástí zbytkového majetku. Zámek r. 1931 od Schwarzenbergů kupuje Václav Palivec, jedna z nejzajímavějších osobností Podbrdska. Peníze na koupi zámku získal coby bývalý správce na dobříšském colloredo-mannsfeldském panství, generální ředitel Dobříšských železáren a Středočeské dřevařské společnosti v Praze. Při lesní kalamitě prodal hodně dřeva do Francie. 

Václav Palivec nechal zámek opravit, zavedl vodovod, elektřinu a ústřední topení, rekonstrukce byly provedeny i v pivovaře a v parku. Ze zámku vytvořil kulturní a společenské centrum. Scházela se tu špička českých umělců I. republiky. Václavův bratr Josef, povoláním spisovatel a diplomat, si dokonce vzal za ženu sestru Karla Čapka - Helenu. Když se rodina Palivcova a Čapkova staly příbuznými, považoval později Václav Palivec za čest dát novomanželům Karlu Čapkovi a Olze Scheipflugové jako svatební dar dům ve Strži u Dobříše. Karel Čapek se dokonce r. 1938 na zámek přestěhoval a zůstával v kontaktu s Lidovými novinami a snažil se z Osova přispět k celistvosti Československa. Dokonce se souhlasem prezidenta Beneše Karel Čapek a Ferdinand Peroutka na jaře r. 1938 v Osově vedli tajné rozhovory s německým velvyslancem a snažili se od něj zjistit, jaké úmysly má Německo vůči Československu. 

Václav Palivec na zámku hostil a podporoval kromě Čapků ještě další osobnosti, hosty tu byli např. sochař Karel Dvořák, básníci František Halas, František Hrubín, Jaroslav Seifert, herci Hugo Haas, Adina Mandlová, Jiřina Štěpničková. Podporoval také místní občany a děti, přičemž sám zůstal svobodný. 

Po 2. světové válce byl Václavu Palivcovi majetek zabaven, zařízení zámku bylo rozkradeno. Palivec r. 1964 umírá v osamělosti v domku bývalého lesního úřadu. 

Mezitím je v zámku zřízeno učňovské středisko a od r. 1961 Domov důchodců. Park není v té době obnovován, jen udržován v mezích nutnosti. Vnitřní prostory zámku jsou zcela předisponovány, ale dle slov pamětníků udržovány ve stavebně přijatelném stavu. 

Po r. 1989 dědicové z rodu Palivců zámek získávají v restituci. Současná majitelka zajišťuje opravy. Domov důchodců se musel vystěhovat. Budova ani park nejsou přístupny veřejnosti. 

Podle:

Bělohlávek, M. a kol. (1985): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. Západní Čechy, Svoboda Praha, str. 244

https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=831531, 10. 6. 2020

https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=831518, 10. 6. 2020

https://www.pamatkovykatalog.cz/zamek-2313345, 10. 6. 2020

https://cs.wikipedia.org/wiki/Osov, 10. 6. 2020