Čapek, Karel

Popis

Karel Čapek byl jedním z nejvýznamnějších mužů československé kultury v období mezi světovými válkami. Svou literární činností silně ovlivnil soudobé dění, vynikal jako novinář, zapsal se do dějin jako podporovatel československých prezidentů Masaryka a Beneše. Svými postoji a díly se jednoznačně postavil proti nastupujícímu fašismu.     

Dětství a mládí     

Narodil se v rodině Antonína a Boženy Čapkových, otec byl lékař,  sestra se jmenovala Helena (1886-1961), bratr Josef (1887-1945). Spolu s bratrem chodili do základní a měšťanské školy v Úpici, rodina tu bydlela v l. 1890-1907. Na budově v Úpici, v ulici Komenského 151, připomíná žákovskou etapu života obou bratří Čapků pamětní deska. Je zajímavé, že rodina Čapků si nechala dům v Úpici postavit (zhotovitelem byl Josef Rejsek) a již za 17 let ho prodala. Kupcem byl R. Morawetz, dům měl zahradu, ale ta byla zlikvidována v 50. letech 20. stol. Dům čp. 265 v Regnerově ulici dodnes stojí, sídlí v něm Policie ČR a životní etapu Čapkovy rodiny připomíná na domě informační tabule. Během gymnaziálního studia v Hradci Králové byl odhalen jím organizovaný protirakouský spolek, proto odchází na gymnázium do Brna. R. 1915 dokončil studium na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a pak ještě odjel za studiem do Berlína a Paříže.   Podobně jako u jeho bratra Josefa zaznamenáváme v životě Karla Čapka dvě zdánlivé epizody: tou první bylo, že r. 1915 po dokončení studií doktorátem na filozofické fakultě v Praze nebyl odveden na vojnu, tedy v té době do války a také, že prázdniny často trávil s bratrem a sestrou v Bílovicích nad Svitavou (dům v Husově ulici čp. 194) v l. 1909 – 1918 (údaje v literatuře se liší). Obě tyto skutečnosti měly pro život Karla Čapka klíčový význam. Mohl se plně soustředit na spisovatelskou tvorbu a přitom se opřít o sourozence. Je ale pravda, že první světová válka jeho tvorbu a životní postoje silně ovlivnila.     

Když se blížila válka druhá, jednoznačně se postavil proti fašismu. Ale o tom až později.     

Čapkův život mezi světovými válkami    

Po skončení studia tři měsíce r. 1917 působil jako vychovatel ve šlechtické rodině Lažanských na zámku Chyše, ale ihned poté přechází k žurnalistice. Jako redaktor působil hned v několika časopisech:  Národní listy (1917-1921), Nebojsa (1918-20), Lidové noviny (od r. 1920). V Národních listech pracoval i jeho bratr, toho však r. 1921 z redakce vyloučili a Karel Čapek na protest z redakce odchází. Druhým důvodem měla být orientace listu proti Masarykovi. V l. 1921-23 pracoval jako režisér a dramaturg Divadla na Vinohradech, v l. 1925-33 prvním předsedou Československého PEN klubu. Žení se až r. 1935 s dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Jako svatební dar manželé dostávají k doživotnímu užívání dům ve Strži ve Staré Huti u Dobříše (Václav Palivec byl bratrem Čapkova švagra Josefa Palivce, za kterého byla provdána Čapkova sestra Helena). Osud Čapkovi ale nedopřál, aby si manželství dlouho užil.   

Rok 1938     

Rok 1938 a Mnichovská dohoda znamenala pro Karla Čapka životní tragédii a zhroucení jeho hodnot. Předtím věřil v „závazky a čest ve smlouvě“. Snažil se o omluvu vládních a prezidentových kroků, ale po abdikaci prezidenta Beneše se stal pro mnohé často jediným obětním beránkem, symbolem „první republiky“, bohužel ve zlém slova smyslu. Lidé mu posílali urážlivé dopisy, anonymně vulgárně mu telefonovali, vytloukli mu okna jeho domu. Poslední tři roky života (1935-38) žil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde umístěn jeho památník. Gestapo za války plánovalo jeho zatčení. Karla Čapka by pravděpodobně čekal stejný osud jako jeho bratra Josefa. Karel Čapek však umírá na plicní edém poté, kdy se nachladil při likvidaci povodňových škod ve svém domě ve Strži. Je pohřben na hřbitově v Praze na Vyšehradě.      

Již za svého života byl sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, ale nedostal ji. Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka. Jeho dílo je velmi obsáhlé.     

Obecně o díle Karla Čapka     

Psát začal už před první světovou válkou, nejdříve tvořil díla s bratrem Josefem, později už většinou samostatně.  V dílech se odráží jeho estetické a filosofické vzdělání, ovlivnila ho technická revoluce, ve své tvorbě vyjadřoval obavu před zneužitím techniky a před skutečností, že ta zcela převezme lidskou roli  a tím naprosto předběhl svou dobu. V jistém slova smyslu ho lze považovat za předchůdce žánru sci-fi. Velice se obával nastupujícího fašismu. Dokonale využil možnosti českého jazyka s obrovskou zásobou slov i s neobvyklými slovy, dlouhými souvětími a několikanásobnými větnými členy.

Do dějin žurnalistiky se zapsal především svým 18letým působením v Lidových novinách. Psal zejména fejetony a sloupky. Byl přítelem T. G. Masaryka, vážil si ho a byl považován za novináře hradního, promasarykovského.

Próza (výběr)

Zářivé hlubiny (1916)- knižní vydání povídek otištěných předtím v časopisech, napsáno s bratrem Josefem

Boží muka (1917) – filosofické povídky o lidské duši a o vlivu náhod, první samostatně napsaná kniha

Krakonošova zahrada (1918) – opět knižní vydání prózy publikované předtím v časopisech, opět spolu s bratrem

Továrna na absolutno (1922) – v románu český inženýr Marek zkonstruuje motor, který beze zbytku spálí jakoukoli látku, čímž zajistí lidstvu blahobyt, ale současně uvolňuje záření, které dělá z lidí náboženské fanatiky. Těchto šílenců přibývá, vypuká chaos a válka. Lidé si ale uvědomí, že je nutno všechny vyrobené motory zničit a udělají to.

Krakatit (1922) – v románu ing. Prokop objeví vysoce účinnou trhavinu schopnou zničit svět, Čapek v podstatě předpověděl vynález atomové bomby.

Skandální aféra Josefa Holouška (1927) – satirické povídky mířící do vlastních řad, k novinářům.

Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929) – s detektivními tématy. Skvělé vystižení typologie osob, pohled na pravdu z různých úhlů pohledu (relativismus)

Hordubal (1933) – v novele se sedlák Hordubal po několika letech práce v Americe vrací domů a je zavražděn svojí ženou a jejím milencem. Čapek se zabývá otázkou, zda jsme schopni spravedlivě posoudit vinu.

Povětroň (1934) – tři lidé, zdravotní sestra, básník a jasnovidec jsou svědky smrti člověka v letadle při jeho nehodě. Na základě vlastní povahy odhadují, kdo byl umírající a jaký to byl člověk. Čapek opět ukazuje relativismus pohledu.

Obyčejný život (1934) - drážní úředník v důchodě se zamýšlí ve svých pamětech nad tím, z čeho se skládal jeho „obyčejný“ život a dochází k závěru, že je složen z mnoha osob, které tvořily jeho osud.

Válka s Mloky (1936) – alegorie, protifašistický román. Lidé objevují mloky, které začnou cvičit jako levné pracovníky. Ti se ale vzbouří, zvolí si vůdce, zorganizují vlastní stát a žádají životní prostor. Vše spěje k válce.

Drama (výběr)

Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922) – jednoaktovka, kterou napsal spolu s bratrem Josefem

Loupežník (1920) – komedie o střetu mladší a starší generace. Loupežníkem je student, který se zamiluje do dcery svého profesora, který o této lásce nechce ani slyšet. Student se zamyká s dcerou do domu a odmítá profesora pustit dovnitř a donutí ho k doznání, že mladá generace není špatná.  

R.U.R. (Rossum’s Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti, 1920) – vědecko fantastické drama, varování před zneužitím techniky. Ve hře se používá slovo robot, které Karlovi Čapkovi poradil bratr Josef a řeší se problém, co se stane, až svět zahltí roboti, kteří vyvraždí všechny lidi. Spásu vidí v založení nového rodu, který je ve hře reprezentován Primusem a Helenou, dvěma roboty z poslední série s některými lidskými vlastnostmi, kterými jiní roboti vybaveni nejsou. 

Ze života hmyzu (1921) – alegorie, pohled na hmyz, který má lidské vlastnosti, napsáno s bratrem Josefem

Věc Makropulos (1922) – tajemné ženě Elině Makropulos je 300 let, je dcerou alchymisty ze dvora císaře Rudolfa II. Alchymista objevil elixír mládí a právě na dceři ho vyzkoušel. Elina ale je už životem unavena, vidí kolem sebe stále se opakující se děje a věci a říká, že běžná délka žití stačí. Smrti se ale bojí.

Bílá nemoc (1937) – diktátor chce válku, ale současně s ním se na světě objevuje nemoc, která zabíjí lidi a kterou diktátor onemocní. Lékař Galén najde na nemoc lék a nabídne diktátorovi, že ho vyléčí výměnou za mír. Diktátor nabídku přijímá, ale lékař je zabit fanatiky cestou k němu. Vzápětí vypuká válka.

Matka (1938) – další protifašistické drama, kde se hlásá otevřeně boj s fašismem. Matka, poté, kdy ve válce zahynul její manžel i starší synové, se snaží zabránit nejmladšímu synovi Tonimu v odchodu do bojů. Ale po poznání zrůdnosti, kdy nepřítel zabíjí i malé děti, dá Tonimu pušku a pustí ho do války.

Cestopisy

V cestopisech Čapek nezachycoval geografické jevy, ale bohatým jazykem popisoval zvláštnosti, zvyky, kulturu a životní styl. Cestopisy vycházely v Lidových novinách, poté knižně.

Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936)

Tvorba pro děti (výběr)

Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932) – pohádky z různých zaměstnání, kde se mj. ukazují vzorce lidského chování.

Dášeňka čili život štěněte (1933) – vyprávění o narození a životě foxteriéra Dášeňky. Knihu napsal společně s bratrem Josefem, fotografie zajistil Josef Čapek.

Pudlenka (1970) – posmrtně uspořádané dílo o kočkách a Čapkově Pudlence zvlášť

Překlady

Francouzská poezie nové doby (1920) byla výrazným ovlivněním české poezie, zachycovala období od Charlese Baudelaira po Guilamma Apollinaira, jazykově dokonale zpracovaná, vzor překladu

Politická díla

Hovory s T. G. Masarykem  (1928-35) – Karel Čapek jedinečným způsobem jakožto „prohradní“ novinář zachytil československého prezidenta a jeho názory

Další zajímavosti a fakta

Ve Vinohradském divadle v Praze Karel Čapek režíroval v l. 1921-27 celkem 12 inscenací, mj. svoji Věc Makropulos. Karel Čapek se zajímal i o etnickou hudbu, jeho dědicové sbírku r. 1981 věnovali Náprstkovu muzeu.