Hlubočepské plotny

Hlubočepské plotny jsou skalní útvary v lomu Vysoká nad železniční tratí Praha-Smíchov - Hostivice, které se přezdívá Pražský Semmering. 

Jsou velmi atraktivní, fotogenické, vhodné pro horolezce, přitom nikomu vůbec nevadí, že nejsou přirozeného původu. Plotny jsou lomové stěny, pozůstatky z těžby vápenců, kde jejich vrstvy, původně vodorovně usazené v moři, se vlivem horotvorných procesů naklonily do téměř svislého směru. Přitom se nezvrásnily jako například na blízké Barrandově skále.  Po odtěžení části vápenců vznikly hladké plochy. Jsou to bývalé hranice mezi vrstvami. 

Hlubočepské plotny přitahují jednak milovníky přírody, dále geologické znalce a samozřejmě horolezecké nadšence. Většina evidovaných výstupů patří k obtížným, takže jsou doporučovány pro středně pokročilé až pokročilé lezce. 

Největším sektorem je Levá plotna se 40 m vysokými stěnami s malými chyty a stupy. Je tu evidováno 20 + 7 cest. Pouze tři z nich jsou určeny pro začátečníky. Některé cesty v tomto sektoru jsou lámavé.

Malá plotna se nachází v úpatí Levé plotny. Její výška je 17 metrů. Lezení na velice malých chytech a stupech je vhodné pro pokročilejší lezce, ale vzhledem k malé délce ji obvykle absolvují lezci, kteří se potřebují připravit a "zahřát" před obtížnějšími výstupy na delších cestách např. na Levé plotně. Cesty nejsou drolivé. 

Pravá plotna s obtížnými cestami nalevo se tyčí nad lomem, zbytek sektoru menších výšek i obtížností ční nad železniční tratí. Výška stěn je kolem 30 m. 

Plotna Žvahov je skryta ve svahu za hlubočepským hřbitovem. Její výška je 30 m, evidováno je tu 15 + 4 cesty. Stěna je dobře vidět od Pravé plotny. Je tu evidováno 5 cest. 

Lezcům i jističům se doporučuje mít helmy, protože nahoře nad plotnami se mohou pohybovat chodci, kteří nechtěně shazují dolů suť. 

Ze všech cest se horolezcům a z vrcholu lomu všem návštěvníkům otevírá nádherný výhled do údolí s železničními tratěmi, viadukty a přilehlou městskou zástavbou. 

Nejhezčí a nejfotogeničtější geologický odkryv na Hlubočepských plotnách najdeme u viaduktu. Zde dbejte osobní bezpečnosti, protože při pohledech na profil budete muset překonávat železniční trať.

Směrem zprava doleva při pohledu od Žvahova pozorujeme nejdříve zelenavé dalejské břidlice, v nichž ve směru doleva přibývá vápencových hlíz, až se dostaneme do intenzivně červenavě zbarvených poloh třebotovských vápenců. Směrem doleva, tedy do nadloží, vápenců stále přibývá, až nad břidlicemi zcela převládnou. Jejich zbarvení se pak z červenavého mění na světle šedé. Šikmé až svislé stěny Hlubočepských ploten jsou tedy tvořeny svrchními polohami třebotovských vápenců. Na odkryvu vidíme jeden v názorných příkladů, kdy se v moři nejdříve usazoval jílovitě kal, který byl postupně nahrazen vápnitým kalem.

Hlubočepské plotny vznikly dobýváním vyšších poloh třebotovských vápenců a nadložních poloh chotečských vápenců.

Mnoho zkamenělin, které tady dělníci při těžbě našli, donesli Joachimu Barrandovi do jeho bytu. Mnohé z nich se staly originály, které Barrande nebo jeho pokračovatelé popsali jako první na světě. V novější době tady probíhal výzkum, na který za doby Joachima Barranda ještě neexistovala technika. Odborníci podrobili vrstvy mikropaleontologickému průzkumu, zejména podle výskytu tentakulitů a konodontů. Ten umožnil členění odkryvů na podrobné zóny a jeho srovnávání s podobnými profily ve světě. Podle prvního výskytu konodonta Polygnathus costatus partitus je vedena hranice mezi spodním a středním devonem, v našem profilu asi 1,8 m pod spodní hranicí chotečských vápenců.

Chotečské vápence v profilu začínají v barvě světle šedé, ale mají vložky tmavších barev, výše vápence tmavnou. Pak následují vložky černošedých vápnitých břidlic a pak následují tenčeji vrstevnaté, tmavě šedé vápence s křemitými shluky černošedých radiolaritů. Zkameněliny v těchto vrstvách, zejména goniatity a trilobiti se velmi liší od podložních třebotovských vápenců. To už se nacházíme ve středním devonu, stupni eifel.

Kromě nádherných vrstev různých druhů vápenců můžeme v lomech pozorovat také flexuru, což je ohyb vrstev a několik příčných tektonických poruch.

Roku 1939 se celá střední část skal v lomech zřítila. Sesuv se udál podél příčných tektonických poruch. Vznikla tak mohutná suťová halda červenavých vápenců a břidlic.  

Podle:

Hlubočepské plotny (Praha – Hlubočepy) - Skalní útvar | Turistika.cz, 18. 4. 2023

Levá plotna - Český horolezecký svaz - ČHS (horosvaz.cz), 18. 4. 2023 (průvodce horolezeckými cestami)

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, s. 157