Letohrádek Hvězda

Letohrádek Hvězda na území Prahy 6 - Liboce je z historie znám především jako místo, v jehož blízkosti se r. 1620 odehrála bitva na Bílé hoře. Méně známé jsou jeho stavební dějiny.

V předhusitské době ves Liboc patřila k břevnovskému klášteru. Pražští husité ji v době revoluce zabavili a přičlenili ke Starému Městu, které ji celou nebo po částech pronajímalo jednotlivým měšťanům. Od konce 15. století ale jeden z libockých dvorů opět patřil ke klášteru, ale ten jej prodal r. 1567 soukromníkovi. Mezitím r. 1534 získal Ferdinand I. od kláštera část lesů v jeho vlastnictví a založil v nich r. 1539 oboru. 

Ta byla nejdříve ohrazena jednoduchým plotem, ale v l. 1541-63 okolo ní vyrostla ohradní zeď a v ní postupně tři brány. K jedné z nich vedla cesta z Pražského hradu. V oboře byl zřízen rybník, napajedla pro zvěř, sádky na ryby, kuchyň, dům pro správce a studna s klenutým baldachýnem od hradního architekta Ulrico Aostalliho.

Letohrádek si nechal podle vlastního návrhu v l. 1555-56 vybudovat arcivévoda Ferdinand II Tyrolský. Na stavbě byli zaměstnáni hradní políři Giovanni Maria Aostalli a Giovanni Luchese, dále stavitelé Hans Tirol a po něm od r. 1556 Bonifác Wohlmut, který také navrhl míčovnu pod letohrádkem dokončenou r. 1558. Stavěl ji Luchese a zedník Jan Jonas. 

Na podzim r. 1556 byla budova zakryta zčásti plechem, zčásti provizorně zastřešena. V l. 1556-60 vyzdobili Hvězdu štukem italští umělci, r. 1562 ji vymaloval v přízemí Matěj Jahodka, horní sál pak Jakub Votich, Polák Sparga a Jan Pekvista. Nejspíše pro nedostatek financí se neuskutečnilo dokončení střechy. Až po čtyřech letech se dodělávaly podlaha sálu a teprve se plánovalo položení dlažba v přízemí. 

Centrální budova se dochovala v původní podobě, jen střecha tvaru jehlanu byla ve druhé polovině 17. století změněna na vysokou věžovitou střechu s lucernou a pak r. 1780 na nízkou pyramidovou střechu. 

Budovu nechali komunisté v l. 1948-52 obnovit podle projektu Pavla Janáka. Další rekonstrukce probíhala v l. 1968-2000. 

Letohrádek stojí v areálu na půdoryse tvaru obdélníku. Od obory je oddělen ohradní zdí. Je čtyřpodlažní na půdoryse šesticípé hvězdy, která sestává ze dvou vzájemně se prolínajících trojúhelníků. 

Podzemí je vytesané ve skále a obezděné. Jeho centrální kruhový prostor je propojen s vnějším prstencem a s pěti prostory v cípech hvězdy. V šestém cípu je umístěno schodiště, které vede do vyšších pater. 

Přízemí je nesporně nezajímavější prostor letohrádku. Dvanáctiboká síň vybíhá do šesti chodeb, které oddělují místnosti na půdorysu kosočtverce. Právě tady odvedli italští mistři vynikající práci. Jejich štuky s postavami i ornamenty jsou podobné římským štukům z 1. a 2. století n.l. Na klenbě jsou vyobrazeny ctnosti a římská statečnost. 

V 1. patře je dispozice podobná s podlahami budovanými z vápna a kaseinu. V komnatách jsou umístěny renesanční krby. 

Torzo míčovny J. Wohlmuta je před letohrádkem.

Za dob socialismu v budově fungovalo muzeum Aloise Jiráska a Mikoláše Alše. 

Hvězda slouží především jako výstavní prostor. Od roku 2017 se tady nachází stálá expozice věnovaná architektuře a zakladateli letohrádku Ferdinandu II. Tyrolskému. Pořádají se tady výstavy, koncerty, konference a společenské události. 

Otevřeno:

IV.-X. Út - Ne 10-18

Základní vstupné:

120 Kč (stav r. 2025)