Hory a lomy jižně od Minucciana

Málokteré město v Itálii je proslaveno díky hornině, která se nachází na jeho území. Carrara je místem, které mnozí vyslovují v souvislosti s mramorem. Jsou to často průvodci na zámcích. Řeknou návštěvníkům, že např. váza je zhotovena z kararského mramoru. Někteří to dokonce popletou a povídají o karelském mramoru, což je zásadní zeměpisná chyba.

Ale - odkud je kararský mramor? Jak vznikl? Odkdy se v historii těžil? Jak vypadá těžba dnes? Chodí do okolí Cararry turisté?

Pojďme se podívat na naleziště do Toskánska asi 25 km východně od přístavu La Spezia. Pojednáme sice o kararském mramoru, ale na konci textu zjistíme, že klidnou, horskou túru po jeho nalezištích můžete podniknout jen o kousek dál, u Minucciana. 

Od doby bronzové nárazově a od doby konce římské republiky intenzivně se v kopcích Apuánských Alp (ale je to geograficky severní část Apenin) těžila hornina vzniklá přeměnou vápenců - mramor. Tvoří asi čtvrtinu pohoří, ložiska mají mocnost až 400 metrů, délka oblasti s výchozy mramoru je asi 10 km. 

Geologicky je vznik mramoru poměrně jednoduchý. Před 200 mil. lety se na mořském dně v období trasu usazovaly vápence. Později - ve třetihorách - se začaly projevovat horotvorné pohyby alpinskohimalájského vrásnění. Africká litosférická deska začala tlačit na severu na desku euroasijskou. Vlivem srážky desek byla některá ložiska vápenců zatažena do velkých hloubek a tady za velkého tlaku a teplot okolo 400°C byla přeměněna na mramor. Nedošlo ale k jejich úplnému roztavení. Následně byly horninové bloky vyzdviženy do velkých výšek. Tento proces byl ukončen před asi 30 mil. lety. Dnešní nejkvalitnější mramor se nachází okolo 1000 m.n.m. a tvoří pohoří vysoké asi 1900 m.n.m.

Kararský mramor má různou barvu, nemusí být nutně jen bílý či šedý jako původní hornina - vápenec. S příměsí limonitu bývá žlutý, s hematitem v odstínech červené, šedá a šedomodrá je způsobena grafitem, chloritové a serpentinové minerály jej barví do zelena. V některých nalezištích se nachází kombinovaná barevnost mramorů v různých vzorech, tzv. arabesky. 

V historii se začala těžba ve velkém uplatňovat za Julia Caesara (48 - 44 l. př. n. l. Z kamene z okolí Cararry byly budovány budovy v Římě, Agripův Pantheon a Trajánův sloup. Podle překladiště ze suchozemské dopravy na lodě v místě zvaném Luni se kamenům říkalo Marmor lunensis. 

V další historii se střídavě poptávka po mramoru zvyšovala nebo snižovala podle toho, zda převažoval mír nebo války nebo zda byl zrovna mramor v módě či nikoliv. Vždy s ním byly stavěny či zdobeny světské i církevní objekty. V době tvorby italských románských staveb do lomů u Cararry jezdili stavbaři a sochaři a sami si vybírali bloky pro svá díla. Ale nejznámějším uživatelem kararského mramoru byl renesanční sochař Michelangelo, slavný tvůrce Davida a dalších děl. 

Roku 1857 bylo u Cararry v provozu asi 600 lomů. Musíme si ale každý z nich představit v daleko menším plošném rozsahu než dnes. Rozhodující metodou těžby bylo rozpojování horniny pomocí výbušnin. 

Po vynálezu pil na řezání kamene nastal nový rozkvět těžby. Ve druhé polovině 19. století tak mohlo být upuštěno od používání výbušnin a těžaři začali horninu řezat v blocích a dodávat na stavby v deskách, které mohly být tenké i třeba jen 1 cm. Tento způsob těžby převažuje v kararských lomech dodnes, i když se používají na rozdíl od konce 19. století velkorozměrové řetězové pily a obrovské bloky neodvážejí zvířecí potahy, ale nákladní auta. 

Dnes se těžba kararského mramoru uskutečňuje asi ve 150 lomech otevřených k jihu, některé jsou podzemní. Do některých těžebních lokalit mohou turisté. Například na stránkách společnosti Marmotour si můžete exkurzi do lomu objednat. 

Ale koho nebaví komerce, může se vydat na severní úpatí mramorových kopců, k Minuccianu, kde také existují lomy a kde si můžete projít stezku okolo nich, ale současně máte pocit, že jste na horách. Túru začněte v údolí Val Serenaia, kde je mj. kemp a parkoviště. Doporučujeme sehnat si leták popisující trasu nebo se orientovat podle nástěnných map. 

Značená stezka vás nejdříve povede téměř na hřeben, který z jihozápadu lemuje údolí Val Serenaia. Je na něm několik lomů. Důležitým bodem na cestě je Rifugio Orto di Donna, chata s možností občerstvení, odkud pokračujte úbočím hor k východu do sedla Foce di Cardeto. Zpět do údolí sejděte směrem dolů k severozápadu. Cestou se můžete kochat zajímavými vrstvami na mramorových balvanech a žlábkovitými škrapy. Na trasu dlouhou asi 6 - 7 km si vyhraďte asi 3 hodiny i více. Od sedla Foce di Cardeto si cestu můžete ještě prodloužit stezkami směrem na východ. 

Podle:

Marmotour – Michelangelo -Ravaccione – Carrara, 29. 11. 2021

Kararský mramor – Wikipedie (wikipedia.org), 29. 11. 2021