Na náměstí Slovenského národního povstání v Brně-Černých Polích stojí nenápadná budova, která je dokladem skutečnosti, že v době socialismu se v rámci staveb panelových sídlišť občas podařilo uvést do provozu s ušlechtilým záměrem objekt zajímavých parametrů.
Připomeňme, že čtvrť Černá Pole v té době byla tvořena především soukromými stavbami z období první republiky, i když na původně nezastavěných plochách se budovaly rodinné domy a vily už dříve, od 60. let 19. století. Dětská nemocnice byla otevřena r. 1898.
K rodinným domům na severním okraji Černých Polích v 60. letech 20. století přibyla panelová zástavba osmipodlažních "deskových" domů a třináctipatrových "věžáků". Urbanistické plány nového sídliště jsou dílem Zdeňka Kříže, autora, kterým předtím projektoval mj. budovu dětské psychiatrie v areálu bohunické nemocnice.
Kousek na sever odtud vyrostlo v l. 1962-73 podle projektu Viktora Rudiše, Ivana Veselého a Františka Zounka další obrovské sídliště, které později dostalo název Lesná.
Pamětníci si jistě vzpomenou, že život v socialistické panelákové zástavbě měl dvě stránky. Režimu se díky stavbě sídlišť podařilo "zalepit" bytový problém mnoha rodin. Na druhou stranu přišly potíže s chybějící občanskou vybaveností, vzájemnou odcizeností obyvatel a s životem v urbanistické šedi. Častým obrázkem byly maminky, které se s kočárky prodírali přes blátivé staveniště ze své betonové jeskyně zvané byt do nejbližšího obchodu v rámci trojboje chleba-mléko-rohlíky.
Na vybavení obchody, školami, kulturními domy, sportovišti se při výstavbě sídlišť zapomínalo nebo na ně nebyly peníze.
Při stavbě sídliště v Černých Polích na rozhraní prvorepublikové a nové zástavby se stalo několik výjimek. Architekti tady naprojektovali náměstí Slovenského národního povstání s parkem a na něm víceúčelovou dvoupodlažní budovu s kinokavárnou a samoobsluhou. Budova podle architekta Viléma Zavřela byla postavena sice o něco později než samotné sídliště (r. 1969), ale i tak představovala směr, kterým mohlo v budoucnu směřovat plánování občanské vybavenosti.
Vilém Zavřel se při projektování nepochybně inspiroval vlastními zkušenostmi. Byl totiž autorem městské tržnice na Zelném trhu z r. 1947-50 (spolu s Evženem Škardou) a určitě si byl vědom, že ať by učinil cokoliv, její "hranatá" podoba na Zelný trh nikdy nezapadla. Také byl autorem nového Janáčkova divadla (spolu Janem Víškem a Ivanem Rullerem), kde se naopak podařilo téměř vše.
Takže Vilém Zavřel v duchu funkcionalismu projektuje kinokavárnu, kterou tehdejší představitelé města otevírají festivalem zdravotnických filmů. Zatímco v běžném kině diváci odezírají film od začátku do konce, do kinokavárny přicházejí za lepším zážitkem. Diváci (mohlo jich být až 100) nesedí v řadách, ale u kavárenských stolečků v různých výškových úrovních. V polovině představení se rozsvěcují světla, hosté si objednávají dobroty, které spořádají během druhé poloviny filmu. Jestliže si host přeje něco objednat i během promítání, rozsvítí lampičku na stole. Tento nesmírně zajímavý model lákal mnoho návštěvníků, i když se tu v podstatě promítaly "jen" filmy z běžné distribuce.
Budova kinokavárny sice v sobě nezapře funkcionalistické zaměření autora, ale je v podstatě skromná, méně nápadná, než například brněnská hlavní pošta. Horní podlaží je mírně vystupující, takže vytváří po celém obvodu mělký rizalit. Svislé, dopředu vystupující sloupy vytvářejí optický dojem, že budova je mnohem vyšší. V interiéru byly instalována betonová žebra na stropech dalších provozů - v prodejně, v saloncích a v obřadní síni. Jedinou uměleckou výzdobou byla socha Hudby od Jiřího Marka, kterou dnes uvidíte nalevo od vstupu.
Budova byla dvakrát přestavována. Její rekonstrukce na začátku v 10. letech 21. století ale setřela její původní výraz a nahradila jej křiklavými barvami. Byla odstraněna řada drobností, které propůjčovaly budově dynamiku a zmizelo původní řešení vstupu.
Uvnitř je dnes restaurace, ale filmy se tu už nepromítají.
Doporučujeme podívat se na nedaleko stojící stavbu zubní polikliniky, který je také inspirována funkcionalismem.
Podle:
Kinokavárna | Objekty | Brněnský architektonický manuál - průvodce brněnskou architekturou (brno.cz), 2. 2. 2022
Umístění
49°13'4.151"N, 16°37'14.525"E
Adresa
nám. SNP 33Brno-sever
Brno 613 00
- Katastrální území
- Černá Pole
- Nadmořská výška
- 251 m.n.m.
- Základní číselné údaje
- Budova s kinokavárnou byla postavena r. 1969.
Přístup
Příjezd vlakem
Nejbližší železniční zastávka se jmenuje Brno-Lesná (na trati Brno - Havlíčkův Brod), ale na prohlídku čtvrti Černá Pole lze jako přístupovou použít i např. žst Brno hlavní nádraží.
Příjezd jinou hromadnou dopravou
Jeďte tramvají č. 5 na konečnou nazvanou Štefánikova čtvrť. Ještě blíže je zastávka tramvají směřujících na Lesnou. Jmenuje se Fügnerova (tram č. 9).
Příjezd osobním autem, parkování
Autem lze zaparkovat přímo před kinokavárnou nebo v její blízkosti.
Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu
Bus bude místo na parkování v Černých Polích hledat místo k parkování obtížně. Zkuste např. ulici Fügnerovu, kde není výšková zástavba a bývá tu volněji.
Přístup pěšky
Ze zastávky Fügnerova jděte ke kinokavárně asi 300 metrů, ze zastávky Štefánikova čtvrť asi 560 m, z žel. zast. Brno-Lesná asi 600 m.
Příjezd na kole, parkování kol
Viz pokyny pro pěší. Cyklistické stezky v Černých Polích nejsou.
Poznámky pro vozíčkáře
Objekt není bezbariérový.