Červený kopec

Červený kopec je kóta a bývalý lom na cihlářské hlíny v katastrálním území Štýřice v městské části Brno-jih. Těžbou zde byl odkryt nebývale úplný profil sprašovými sedimenty a pohřbenými půdami, nejdokonalejší ve střední Evropě. 

Lokalita se skládá ze dvou oddělených částí. Jižní část se nachází v zářezu tělesa tramvajové trati u tunelu, kterým brněnské "šaliny" podjíždějí ulici Jihlavskou. Geologický profil byl ale zavalen sesuvy, a proto se uvažuje o zrušení jeho územní ochrany. 

Severní část představuje svah ukloněný k východu a přilehlé stěny bývalé Kohnovy cihelny. Jedná se o výběžek Dyjsko-svrateckého úvalu do brněnské kotliny. Zde státní podnik Brněnské cihelny od r. 1948 těžil cihlářské suroviny, takže všechny tvary zemského povrchu, které na Červeném kopci dnes vidíme, jsou výsledkem lidské činnosti.

Podloží ložiska je tvořeno horninami brněnského masivu. Jsou to většinou vyvřeliny - diority a granodiority. Nad nimi spočívají devonské slepence a pískovce a ještě nad nimi neogenní usazeniny, hlavně brněnské písky a vápnité jíly. Jíly mají barvu zelenošedou s hnědým nebo karmínovým šmouhováním. Písky je střídají ve formě hnízd, proplástků nebo i souvislých, docela mocných vrstev. Jsou zbarveny žlutě, hnědě nebo v odstínech šedé či zelenošedé barvy. Ojediněle se v nich vyskytují křemenné valouny. Nad nimi jsou uloženy kvartérní sedimenty, a to terasové štěrkopísky usazené v řekách a nad nimi sprašové hlíny a žluté spraše z geologických období riss a würm (to jsou názvy pro poslední doby ledové). Mezi horizonty spraší geologové evidují několik vrstev pohřbených půd. 

Co jsou pohřbené půdy? Jak známo, na geologickém podloží se půdy vytvářejí poměrně pomalu a nejinak tomu bylo i v minulosti. V době meziledové se na dnešním Červeném kopci v příznivém mírném podnebí vytvářely půdy. V době ledové se kontinentální ledovec přiblížil od severu k Česku, ale na naše území dorazil jen na malém rozsahu. Klima se podobalo dnešním subpolárním oblastem. V oblasti Brna bylo sucho a zima a navíc od severu, tedy směrem od ledovce vály stálé větry. Ty přinášely množství jemného prachu, který se na příhodných místech usazoval. Vznikly spraše, které zakryly, tedy pohřbily již vytvořené půdy. To se v geologických dějinách několikrát opakovalo. A co je na Červeném kopci právě unikátní? Zde se našly o těchto periodách dokonalé důkazy. 

Ve spraších na Červeném kopci jsou četné vápnité žilky, které někde přecházejí až v konkrece, jímž se říká cicváry. Hnědý odstín mezi sprašemi mají právě pohřbené půdy. V nich se často nachází načervenalé křemité valouny do velikosti 1 cm. 

Na profilu na Červeném kopci r. 1973 pracoval jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců profesor Vojen Ložek (1925 - 2020). Ten uvedl, že Červený kopec patří k nejúplnějším kvartérním profilům Evropy, pohřbených půdních horizontů našel celkem 13 a označil je PK I - XIII. (Dnes se jich uvádí 20, ne všechny jsou pouhým okem na profilu vidět). Dodejme, že díky znalostem z Červeného kopce lze rekonstruovat přírodní podmínky kvartéru. Většinu kvartérních dějů lze sledovat na jednom místě a ve stejném sedimentačním prostředí. 

Profil na Červeném kopci je také zajímavý z hlediska paleomagnetismu. Jak je známo, magnetické pole Země má jižní pól v blízkosti severního zemského pólu, severní pól je v blízkosti jižního zemského pólu. Díky tomu určujeme na Zemi sever a jih podle kompasu a buzoly. V geologických dějinách Země tomu ale nebylo tak vždy. Zemské póly se vyměňovaly. Tyto děje se opakovaly, nikoli ale pravidelně. Ani délka období ustáleného magnetismu nemá žádné pravidelnosti. Za posledních 83 milionů let se póly vyměnily 184 krát. Vědci na to přišli sledováním magnetismu vyvřelých hornin na souši i v moři. Hornina si "pamatuje" směr magnetického pole ("normální" nebo "reverzní") z doby, kdy vyvřela. Pomiňme fakt, že dosud nevíme, proč se póly mění. 

Zemské póly se naposledy vyměnily před 780 000 lety. Horniny mladší než 780 000 let mají v sobě zachovaný dnešní magnetické směřování, horniny starší opačné. Samozřejmě každého napadne, že musí existovat hranice mezi nimi. V profilu na Červeném kopci tuto hranici "máme k dispozici", nabízí se ke studiu a je mezinárodně uznávaná. Má vědecký název Brunhes-Matuyama (B-M). Brunhes je název pro současné období a Matuayama je název pro období v období před ním, kdy magnetické pole Země bylo orientováno obráceně. Hranice B-M "běží" v půdním horizontu PK Xa.

V profilu na Červeném kopci vědci našli obrovské množství fosilií obratlovců, např. bobr evropský (Castor fiber), vlk (Canis cf. Lupus), jezevec lesní (Meles meles), medvěd (Ursus sp.), bizon pravěký (Bizon priscus), bizon Schoetensackův (Bizon schoetensacki), pratur (Bos primigenius), veledaněk (Megaloceros sp.) a další. Vojen Ložek již roku 1961 na Červeném kopci popsal obrovské množství měkkýšů. Jednak měkkýši byli jeho celoživotní specializací a jednak zde byli mimořádně zachováni ve vápnitých sedimentech. 

Jiné nálezy dokládají přítomnost člověka na Červeném kopci již na rozhraní staršího a středního pleistocénu. 

Červený kopec má tedy neobyčejně cenný význam pro geology a archeology, méně zajímavý je pro botaniku a zoologii. Když roku 1986 skončila těžba, území obsadily běžné druhy rostlin, chráněných se zde našly jen 4 druhy. Převažují suché trávníky a křovištní společenstva, kde významným je výskyt hořce křížatého (Gentiana cruciata), omanu mečolistého (Inula ensifolia), hvězdnice chlumní (Aster amellus), h. zlatovlásku (Aster linosyris) a sasanky lesní (Anemone sylvestris) na prostřední etáži.Roste tu také kriticky ohrožený mech kroucenec Velenovského (Hilpertia velenovskyi), který zde má v současnosti jednu z mála potvrzených lokalit v ČR. Do chráněného území celkem "úspěšně" vnikají invazní druhy jako trnovník akát (Robinia pseudacacia), javor jasanolistý (Acer negundo), topol kanadský (Populus × canadensis) a celík kanadský (Solidago canadensis), které zarůstají místa s původními trávníky. U mnohých rostlin na lokalitě není známo, zda jsou tu "doma" anebo zda sem pronikly ze sousedních zahrádek. Dodejme, že některé stavby v zahrádkářské kolonii patrně vznikly nelegálně. 

Lokalita je významná výskytem motýlů a brouků. Naopak překvapivé je, že zde nežijí žádní plazi, například ještěrky. 

Červený kopec trpí častými pobyty bezdomovců. Občas si sem zajde udělat "párty" mládež z blízkého sídliště. Ani zahrádkáři nejsou zrovna ukázněnými sousedy evropsky proslulé lokality a občas vyvezou do chráněného území domovní nebo rostlinný odpad. 

Kromě přírodovědného významu je Červený kopec vyhledáván jako místo dalekého rozhledu na jižní část Brna a okolí. 

Podle:

Významné geologické lokality (geology.cz), 3. 5. 2023

Maloplošná zvláště chráněná území (nature.cz), 3. 5. 2023