Santa Cristina

Nuraghe je název pro kamennou věžovitou stavbu tvaru komolého kužele typickou pro Sardinii. Jejich počet na ostrově se odhaduje na 7000. 

Mnoho těchto staveb, které na ostrově potkáte, např. Nuraghe Paddagghiu se vyskytuje izolovaně. V nich nebo v jejich těsném okolí bydlelo jen několik nebo možná jen několik desítek obyvatel. Skupina nuragických staveb nazvaných Santa Cristina je něco jiného. Kromě nuragů zde archeologové našli neobyčejně zachovanou dávnou studnu, která sloužila zřejmě nejen jako zdroj životodárné tekutiny, ale jako vodní svatyně. 

Než budete věnovat pozornost nalezišti Santa Cristina, doporučujeme, abyste si přečetli o dávné civilizaci na Sardinii článek Nuraghe Paddagghiu. 

Nikdy se pravděpodobně nedozvíme, jak dávní obyvatelé nazývali dnešní místo Santa Cristina. Jedná se o novodobý název podle křesťanského kostela v daném místě. Ale pojmenování není důležité. Na Santa Cristině na vás dýchne atmosféra - kult vody a zasazení nuragických staveb v olivovém háji. 

Jakmile vyjdete z budovy, kde se kupují vstupenky, můžete si vybrat buď směr vlevo nebo vpravo. Doporučujeme dát se nejdříve vlevo k vodní svatyni. 

Je třeba si uvědomit, že Sardinie je chudá na vodu. V zimě sice jsou na ostrově místně k vidění potoky a řeky, ale v létě se dávným obyvatelům životodárná kapalina na povrchu hledala a uchovávala špatně. Když se někde našla podzemní voda, byla nepochybně pokládána za zázrak. Na Santa Cristině našli Nuragové vodu v dostatečném a stálém množství. U nálezu se scházeli obyvatelé ze široka daleka a vodě postavili chrám. Mluvíme o období 1200 - 1100 l. př. n. l. 

Studna přečkala věky a pro naši dobu ji znovu objevil v 70. letech 20. století generál Alberto Ferrero della Marmora z Turína a kanovník Giovanni Spano z Ploaghe (město na Sardinii). Od té doby je lokalita Santa Cristina předmětem nepřetržitého zájmu archeologů z Cagliari a Oristana. 

Co vlastně tak výjimečného Nuragové na oslavu vody postavili?

Za prvé: vodní svatyně je celá v podzemí. Vstupovalo se do ní z úrovně povrchu. Je to tak přirozené, že vás dnes ani nenapadne, proč by tomu mělo být jinak. Interiér tvoří arkýř lichoběžníkového půdorysu, který uzavírá schodiště se 25 stupni. Dole na návštěvníka čeká vodní hladina o průměru 2,54 m a hloubce 0,5 m, nad níž se zdvihá neobvyklý prostor tvaru kupole výšky 7,15 m. Její prstence se směrem nahoru zužují až poslední tvoří světlík o průměru 35 cm. Není jisté, zda stavba měla někdy i nadzemní část.  

Za druhé: Nuragové postavili studnu tak, že ji chránili před znečištěním a nechali ji ve stínu. 

Za třetí: Když se podíváte na nuragické stavby na celém ostrově, jsou si hodně podobné - kameny jsou velmi hrubě opracované, stavitelé je kladli nasucho s poměrně velkými mezerami mezi nimi. Vodní svatyně v Santa Cristině je vystavěna promyšleně z čedičových desek a kvádrů, které dost přesně lícují k sobě a je svým pojetím velmi jemnou prací. Proporce jsou přesné a vyvážené.

Za čtvrté: V době jarní a podzimní rovnodennosti slunce v poledne osvěcuje svými paprsky vodní hladinu. Pokud do svatyně vstoupíte promítají se tu vaše dva stíny - jeden na hladinu a jeden od ní nahoru do kopule. Tento jev vyvolává údiv nad mistrovstvím a předvídavostí dávných projektantů. Měsíční svit se do studny až na hladinu dostane jednou za 18,6 roku při jisté poloze naší nebeské družice kolmo shora světlíkem. Zda jeho umístění bylo astronomickým záměrem projektantů se můžeme jen dohadovat, i když mnozí  vědci tvrdí, že zcela jistě ano. 

Ve studni se našly čtyři bronzové sošky - tři měly podobu mužů, jedna znázorňovala ženu. 

Okolí studny je tvořeno eliptickou kamennou zdí o rozměrech 26 a 20 metrů.

Studna Santa Cristina má prvky společné s dalšími památkami pro kult vody na Sardinii: Santa Victoria di Serri, Su Tempesu di Orune, Pedrio Canopolo di Perfugas, Cuccuru Arruis di Cabras, Santa Anastasia di Sardara, které jsou velmi podobné, ale nikoli stejné.

Až si studnu prohlédnete, doporučujeme jít zpět, minout křesťanskou vesnici (nechat si ji nakonec) a jít ke zbytkům sídliště z nuragické doby dnes situované v mimořádně působivé poloze mezi olivovníky. Je ještě starší než studna, pochází z 15.-12. století př. n. l. (střední doba bronzová).

Zbytkům osady vévodí centrální jednopatrový  nuragh vybudovaný z čedičových bloků o nestejných řadách, který má  průměr 13 metrů a dnešní výšku 7 metrů. Druhé patro nuraghu se zřítilo. Poblíž něj uvidíte dvě kamenná obydlí, jedno zastřešené, druhému kamenná střecha chybí. Větší má délku 15 m a šířku 2 m, je dlážděno vodorovnými deskami. Ani u jednoho z obydlí není známo přesné datování stavby a účel použití. Když Nuragové byli vytlačeni pozdějšími civilizacemi, místo bylo i nadále dlouho osídleno. 

A nakonec se pojďme podívat do křesťanské vesnice, která vznikla kolem kostela pocházejícího z r. 1200, později mnohokrát přestavovaného. Patřil camaldolským mnichům Santa Maria di Bonarcardo. Z původní stavby zbyla jen část apsidy. Mnohem zachovalejších je 36 domků z čediče a bahenní hlíny, které dříve sloužily hlavně mnichům, dnes hostí během oslav poutníky, což se děje v polovině května (druhou neděli) a na konci října (čtvrtou neděli). Může se stát, že při vaší prohlídce budou domky i kostel zcela zavřené. 

Otevřeno: denně od 8:30 do soumraku

Základní vstupné 7 euro. 

Podle:

Svatyně santa Cristina | SardegnaTurismo - Sito ufficiale del turismo della Regione Sardegna, 26. 10. 2021

Pozzo Sacro di Santa Cristina – Sardegna (pozzosantacristina.com), 26. 10. 2021

Nuragic complex of Santa Cristina, Museo Palazzo Atzori, leták, datum vydání nezjištěno