Pohoří Supramonte ukrývá jedno z nejzajímavějších míst ostrovů Středozemního moře a možná i na Zemi. Archeologické naleziště Tiscali je odbornou otázkou již od doby svého objevení. Současně je neobyčejným fenoménem přírodním. Pojďme se podívat do nitra vápencových hor východní Sardinie.
Monte Tiscali je výběžek vápencové plošiny s ostrými okraji jihozápadně od Dorgali. Geologové zdejší vápenec řadí stářím do doby jury (druhohory - mezozoikum). Uvnitř masivu se ukrývá několik jeskyní. U jedné z nich se před 35 000 - 40 000 lety zřítila klenba, takže dnes představuje propast přibližně tvaru lichoběžníku s plochou asi 0,5 ha, s převislými stěnami a značně nerovným dnem. Srážková voda se na okrajích propasti vsakuje do podzemních prostor. Na severu z propasti vede ven bývalý vchod do jeskyně, dnes tvořící impozantní skalní okno, fenomén této velikosti v krasových krajinách ojedinělý. Zvláštností je, že krápníky bývalé jeskyně dodnes tvoří podstatnou část výzdoby převislých stěn, i když jsou na povrchu. Po zřícení stropu oblast pohltila vegetace.
Když sem roku 1910 zavítala archeologická výprava pod vedením Ettore Paise, hledala zbytky osídlení, které již předtím zaznamenala na mnohých lokalitách přilehlého údolí Lanaittu. Nález v propasti pojmenované Tiscali ovšem předčil vše, co dosud viděli. Lanaittu bylo dějištěm života pro různé kultury v době asi před 18 - 20 000 lety. Nálezy tu archeologové učinili v jeskyních, na svazích hor i v údolích. Na každém místě naši dávní předkové měli možnosti k životu - vodu, obranu před nepřáteli, dostatek potravin z lovu nebo ze sběru v přírodě. A co v Tiscali?
Na Tiscali archeologové našli zbytky 40 obydlí v severní části propasti a 30 obydlí v jižní části. Soustředili se hlavně na povrchový sběr keramiky nuragického, římského i středověkého původu a posčítali nálezy. Vykopávky byly velmi krátké, protože výprava čelila velkým finančním problémům a potížím s vlastním zásobováním v odlehlé končině. Odborníci také stačili určit období osídlení propasti - od 6. stol. př. n. l. do římských dob.
Tady je namístě zbystřit pozornost. Novodobí archeologové měli potíže se zásobováním. Jak se zásobovali jídlem nuragičtí obyvatelé v pusté krajině, kde byly jen skály? Ani vodu neměli! Výprava r. 1910, ani další výprava Antonia Tarramelliho, ani vykopávky z r. 2000 - nikdo tuto otázku nezodpověděl. Také je pravda, že archeologové měli každým rokem po objevu obtížnější práci, protože je předbíhali vandalové a vykradači hrobů, kteří si svoje nálezy nechávali nebo prodávali. Nuragické chatrče rozebrali, až z nich zbyly jenom kostry.
O obydlích na severní (níže položené) straně propasti víme, že byly postaveny z poměrně chaoticky naskládaných kamenů pospojovaných hrubou směsí vápna a bláta. Vchod byl poměrně široký, půdorys měl nejčastěji kruhový nebo oválný tvar. Horní kryt byl vyroben z kulatiny. Jeden z domů, ještě nedávno zachovaný, měl průměr 5,3 m a výšku 4,5 m.
Jižní skupina chatrčí je složena ze staveb zřetelně menších, ale konstrukčně podobných. Nabízí se vysvětlení, že v nich nežili lidé, ale že sloužily k chovu dobytka a k uskladňování zásob.
Na obou skupinách staveb je nápadné, že působí velmi křehce. Jakoby ani nebyly určeny k trvalému obývání.
Na obou stranách propasti se archeologickým výpravám podařilo najít vzácnou nuragickou keramiku, především z 9.-8. století př. n. l.
A tak shrňme, že oblast Tiscali zůstává pořád záhadou, protože nikdo nezodpověděl základní otázky:
1) Proč dávní Nuraghové na Tiscali žili? Utekli snad z bohatého pobřeží do nehostinného vnitrozemí a navíc se ukryli v propasti? Proč žili v místě, kde není voda, kde se nedá nic pěstovat a kde se ani nedá chovat dobytek?
2) Báli se snad o svoji bezpečnost, že zvolili k bydlení nehostinné místo? Obávali se v pozdních dobách své civilizace nových obyvatel ostrova - Římanů? I kdyby - na věčné časy ani propast na vrcholu hory nemohla být ukryta před nepřítelem.
Nabízí se sice vysvětlení, že Nuraghové Tiscali využívali jen sezonně, v zimě, kdy na Sardinii prší. V létě by museli vodu ze značné vzdálenosti přinést nebo využívat nějaké cisternové zásoby ze zimy. Ale logika stejně chybí.
Jméno Tiscali je natolik tajemné, že jej převzala do svého názvu známá telekomunikační společnost.
Na nevelké plošině před sestupem do propasti si určitě všimnete vápencových kamenů s nápadnými žlábkovitými škrapy. Je odtud impozantní výhled.
Otevírací doba:
I - IV, XI-XII 9 - 17
V - X 9 - 19
Základní vstupné: 5 euro.
Podle:
Sardinie Kultura - Historická období - Nuragic - Střední doba bronzová (sardegnacultura.it), 16. 11. 2021
Tiscali (vesnice) – Wikipedie (wikipedia.org), 16. 11. 2021
Coop Ghivine Archeologia Sardegna Tiscali. 16. 11. 2021
Clark, G. a kol. (2018): Sardinie, Lonely planet, Svojtka and Co. Praha, str. 199
Iwersen, W. a van de Wetering E. (2021), Sardinie, 70 vybraných turistických tras po pobřeží a horách Sardinie, Freytag a Berndt, Praha, str. 95
Umístění
40°14'29.652"N, 9°29'30.567"E
Adresa
Dorgali 08022- Nadmořská výška
- 400 m.n.m.
- Základní číselné údaje
- Tiscali má v půdoryse nepravidelný tvar blížící se lichoběžníku s délkami stran 100 m, 57 m, 57 m, 67 m. Úhlopříčky lichoběžníku měří 96 m a 103 m.
Přístup
Příjezd jinou hromadnou dopravou
Jeďte do Dorgali busem z měst Nuoro nebo Siniscola. Dál musíte pokračovat pěšky nebo taxíkem. Ale lepší je mít k dispozici vlastní nebo půjčené auto.
Příjezd osobním autem, parkování
Jeďte z Dorgali na jih po silnici SS 125 směr Tortoli. Křižovatku s odbočkou vlevo do tunelu projedete rovně a pokračujete ještě 1 km. Pak odbočte mírně vpravo dolů, kde následuje úzká silnice dlouhá 11 km s mnoha křižovatkami a serpentinami. Je dobré mít dobrou mapu nebo navigaci s cílovým bodem Ponte Sa Barva (40°13'29.148"N, 9°30'57.948"E, placené parkoviště, začátek túr do soutěsky Gola su Gorropu a na Tiscali, možnost občerstvení).
Dalším výchozím bodem může být vesnice Oliena, odtud jsme ale příjezd neověřovali.
Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu
Busem se na výše zmíněnou silnici nedostanete.
Přístup pěšky
Výlet od mostu Ponte Sa Barva k Tiscali patří k nejlepším turistickým zážitkům na Sardinii. Vyhraďte si 5 hodin času pro cestu tam a zpět i s prohlídkou naleziště a připravte se na přírodní charakter cesty s občasnými prudkými výstupy či sestupy. Pěšina je jen hrubě upravena, ale je dobře značena bílo červeným pásovým značením. Nejsou na ní nebezpečná místa, ale dejte pozor při překonávání některých velkých balvanů.
Od mostu Ponte Sa Barva jděte po levém břehu říčky Flumineddu po cestě mezi křovinami asi 800 m. Nenechte se zlákat první odbočkou doleva, jděte druhou odbočkou, značenou. Cesta postupně ztrácí kvalitu a stále více stoupá. Překonáte hranu údolí, přičemž se stoupání zmírní. Suchým údolím v rokli mezi skalami pokračujte stále rovně. Neodbočujte ani vpravo na první křižovatce ani vlevo na druhé. Krásné skály nad vámi moc neuvidíte, protože cesta vede hustým lesem nebo křovinami. Překonáte mírné sedlo a sestoupíte na křižovatku Doloverre, kde se dáte prudce vlevo do kopce. Tato cesta postupně stoupá úbočím vápencové kry s mnoha balvany se žlábkovitými škrapy až na skalní hranu, kde je dokonalý výhled k severu, mj. do údolí, kterým jste přišli. Od vyhlídky je k Tiscali jen kousek. Celkem Ponte Sa Barva - Tiscali asi 5 km, tj. v terénu 2 hodiny. Cesta zpět obvykle stejná. Prohlídka naleziště 30 až 60 minut.
Tiscali je dostupné i z jiných výchozích míst, ale tyto treky nemáme vyzkoušené.
Příjezd na kole, parkování kol
Tiscali je na kole nedostupné.
Poznámky pro vozíčkáře
Tiscali je pro vozíčkáře nedostupné.