Chodovská tvrz

Chodovská tvrz je jedinečná památka ze 13. století, upravená na renesanční zámek a pak zbarokizovaná. Je to jedna z nejstarších sídelních středověkých staveb kruhového půdorysu. Toto drobné šlechtické sídlo bylo pohlceno novodobou panelovou zástavbou, ale neztratilo se v ní a stalo se uznávaným kulturním centrem celopražského významu. 

První zmínku o Chodově evidujeme k r. 1185, kdy ves patřila vyšehradské kapitule. Již ve 13. století tady stála tvrz kruhového půdorysu obklopená 10 m širokým příkopem. Na východní straně tudy protékal potok. V západní části tvrze stála věž, k ní se přichyloval od severu i jihu menší palác. Ve věži se nacházela vstupní brána a před ní padací most se dvěma pilíři. Výše uvedené skutečnosti zjistili archeologové v l 1970-71. 

R. 1349 koupil Chodov zderazský klášter křížovníků Božího hrobu. Měl jej ve vlastnictví do husitské revoluce, kdy jej zabrali Pražané. 

Ve 14.-16. století dochází k poměrně rychlému střídání majitelů a k přestavbě, jejíž rozsah není znám. Ví se jen, že byla zřízena široká okna v 1. patře, byl vybudován nový krb, byl předlážděn dvůr a vlevo od dnešního vchodu vystavěna severní věž. 

Po bitvě na Bílé hoře byla tvrz i dvůr značně pobořeny a tento stav trval až do r. 1665. 

Roku 1676 získávají tvrz benediktini od sv. Mikuláše na Starém Městě, kteří koncem 17. a začátkem 18. století tvrz přestavují na zámek v barokním duchu. Nechali zasypat příkop, vystavět dvorní arkády, zazdili západní bránu, zvedli niveletu dvora a v severní části obvodové zdi zřídili nový vjezd. Cílem bylo zřízení letního sídla pro členy řádu. Kromě toho sem přemístili sídlo správy svých statků, k nimž kromě Chodova od r. 1704 patřily Hrnčíře a Šeberov. Tento stav trval až do r. 1728, kdy vše kupuje Jan Arnošt z Golče, připojuje Chodov ke svému kunratickému panství a spojuje osudy těchto dvou budoucích částí Prahy. V 19. století další majitelé doplňují klasicistní arkády a nechávají strhnout věž. 

Zámek se spolu s dvorem dostává ve 20. století do majetku pražské obce, která dvůr pronajímala. 

V době socialismu na zámku hospodařil Státní statek Praha, jehož zásluhou se budova dostala do havarijního stavu. Dvůr zanikl v době, když se stavěla silnice mezi Spořilovem a dálnicí D1. Zámek, stále nazývaný Chodovská tvrz, sice pohltilo okolní panelové sídliště, ale naštěstí nikoho nenapadlo jej zbořit. Naopak, ještě v l. 1984 - 90 byl zdařile opraven s cílem, aby sloužil jako kulturní zařízení. Dnes je v Chodovské tvrzi restaurace, pořádají se tu koncerty a výstavy, a to pro dospělé i děti.

Tvrz se rozkládá na prostoru mezikruží vykrojeného výsečí vstupního prostoru. Je jednopatrová, krytá sedlovou střechou. Z nejstarší části se vzadu ve vnějším plášti zachoval bývalý vstupní gotický portál. Fasáda je členěna pilastry a lisénovými rámci. Zajímavá jsou i vnější okna - v přízemí jsou malá obdélná, v kamenném ostění, v patře jsou okna sdružená, také v kamenném ostění. V interiéru je arkádový ochoz zaklenut valenými klenbami a je zasklen. Ostatní prostory jsou taktéž zaklenuty valenými klenbami s lunetami. V patře mají tři barokní sály stropy se štukovým členěním. 

Na místě okolního nevyužívaného pozemku v roce 2008 byl otevřen velmi sympatický park se sochami, dětským hřištěm, bludištěm, discgolfem, in line dráhou a dalšími drobnými atrakcemi. 

Podle:

Chodovská tvrz - Památkový Katalog (pamatkovykatalog.cz), 20. 7. 2022

Holec, F. (1988): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. Praha a okolí, Svoboda Praha, str. 34