Památník bitvy na Moravském poli

V rovinaté oblasti jižně od Břeclavi na pravém břehu řeky Moravy se 26. srpna 1278 odehrála bitva, která předznamenala nové geopolitické uspořádání střední Evropy. Oblast se v němčině nazývá Märchfeld, česky Moravské pole. Rakušané a Češi se na dějinný střet válčících stran dívají z jiných úhlů pohledu. 

Co se stalo ve střední Evropě a na Moravském poli zvlášť ve druhé polovině 13. století?

Silně se rozvíjela města, která zakládali panovníci nebo šlechtici. Vlivová sféra Německa zasahovala do Polska, českých zemí, Uher a Pobaltí. Polsko a Uhry byly v neustálém ohrožení pod nájezdy Tatarů, kteří ale do Čech nikdy nedorazili. Období hospodářské stabilizace v Čechách v té době je spojeno se jménem českého krále Přemysla Otakara II., i když se o vzestup českého státu zasloužili už i jeho předchůdci. 

Král železný a zlatý rozšiřoval svůj vliv i na jih do rakouských zemí. V polovině 13. století vymírá po meči tamější rod Babenberků, čehož Přemysl Otakar II. šikovně využil, na svou stranu si získal rakouskou šlechtu (v čele s rodem Kuenringů), která si ho r. 1251 zvolila za vládce. Hned roku 1252 Přemysl jižní expanzi završil sňatkem s Markétou Babenberskou, které v době sňatku bylo 47 let a byla ovdovělá. Čerstvě ženatému Přemyslovi bylo devatenáct. 

Přemysl i Markéta věděli, že z jejich svazku nemohou vzejít dědicové, ale Přemyslův nárok na rakouské území byl důležitější. Musel ho stvrdit vítězstvím nad uherským králem Bélou IV. v bitvě u Kressenbrunnu roku 1260. Državy ještě pak roku 1269 rozšiřuje o Korutany a Kraňsko. Českému králi pak patřilo i jadranské pobřeží. Stal se nejmocnějším panovníkem ve střední Evropě.

Jen ale nakrátko. Českým zemím osud pak nepřál a nástupci Přemysla se už navždy museli smířit s faktem, že Čechy s Moravou byly a jsou vnitrozemským územím. 

Již roku 1273 knížata Svaté říše římské volila císaře. V úvahu připadali dva kandidáti - Přemysl a proti němu představitel významného, ale méně mocného rodu Habsburků - Rudolf I. Volitelé se Přemysla obávali a svůj hlas dali Rudolfovi. Přemysla k volbě ani nepozvali.

Přemysl Otakar II. volbu neuznal, Rudolf I. zase zpochybnil legitimitu Přemyslova vládnutí nad rakouskými zeměmi a na budoucí konflikt bylo zaděláno. Bude se překreslovat mapa střední Evropy?

Rudolf podpořil vzpouru jihočeských Vítkovců proti králi, vojensky ovládl rakouské državy a donutil Přemysla ve Vídni uzavřít mír. To se psal rok 1276. Přemysl Otakar II. sbírá čas a síly na odvetu. Snaží se získat spojence do rozhodujícího střetu. Ale Rudolf také nezahálí. Daří se mu vyjednat vojenskou spolupráci s teprve 16letým uherským králem Ladislavem IV., kterého dějiny znají také pod názvem Kumán. 

Přemysl (tehdy 45 letý) shromáždil vojsko s převahou těžké jízdy o počtu asi 25 000 mužů, Rudolf, kterému bylo 60 let, jich měl asi 30 000, převažovala lehká jízda, početné byly posily z Uher. Armády se utábořily v létě roku 1278 asi 5 km od sebe u vesnice Dürnkrut (Suché Kruty) v dnešním Rakousku na pravém břehu řeky Moravy v oblasti nazývané Moravské pole.

Střet dne 26. srpna 1278 byl nesmírně krvavý. Žádný historik vzhledem k nedostatku písemných záznamů o bitvě nelíčí událost podrobně. 

Podle většiny odborníků na dějiny středověké Evropy událost rozhodl tlak uherských jezdců na pravé křídlo Přemyslovy obrany a skutečnost, že Rudolf sem ještě nasadil zálohy. Zato české zálohy vedené Milotou z Dědic údajně do boje nezasáhly a muži z Moravského pole zmizeli. Klíčové síly českého krále se dostaly do obklíčení a tisíce mužů byly zabity. Smrt na rovinatém bojišti našel i král železný a zlatý. Není známo, kdo byl na bojišti jeho vrahem. Rudolf I. sice spadl z koně, ale přátelé ho zachránili. Mohl si tedy vychutnat nejzářivější moment své politické a vojenské kariéry. 

Geografické důsledky bitvy na Moravském poli se staly pro české země tragédií. 

Padlo asi 12 000 bojovníků, vesměs elita české šlechty. V té době se jednalo o masakr nevídaného rozsahu. Vysoký počet mrtvých byl ale i na rakouské straně. Smrt českého krále znamenala ale pro Rudolfa možnost vtrhnout na nejbližší území protivníka a plenit. Rudolf tuto šanci využil a 5 let vykořisťoval Moravu. Do Čech si netroufl, protože tam se správy země ujal Ota Braniborský, Přemyslův spojenec a poručník jeho nedospělého syna Václava. Jen podotkněme, že Václavova maminka Markéta Babenberská už 12 let nežila a manželství s Přemyslem bylo již předtím anulováno vzhledem k nemožnosti mít dědice. A ještě poznamenejme, že papež neuznal jako dědicem dítě, které měl Přemysl jako levobočka s členkou královnina fraucimoru. 

V Čechách cítila obrovskou příležitost vysoká šlechta, zvláště Vítkovci, kteří vlastně pokračovali v boji proti oficiální vládě. Ale boj se jim po 5 letech r. 1283 nepodařilo dovést do konce, protože na scénu vstupuje mladý Václav II., který ráznou a obratnou politikou vrací zemi stabilitu. 

Rakouské země již pak nikdy v dějinách nepustily českého krále k vládnoucí roli nad svým územím. Začala éra Habsburků, která trvala až do roku 1918. Výbojní Češi se obrátili na sever. Václav II. a lucemburští králové získali území vojensky nebo sňatkovou politikou na Chebsku, v Lužici a v Polsku, některá natrvalo, některá dočasně. Roku 1526 se karta obrací. Rakouští Habsburkové se na dlouhá staletí stávají vládci i pro Čechy a Moravu. 

Památník bitvy na Moravském poli najdete u silnice severně od obce Dürnkrut. Pro obyvatele Česka může mít trpkou, pro Rakušany vítěznou příchuť. 

Podle:

Bitva na Moravském poli 26. srpna 1278 | Bellum.cz, 2. 6. 2022

Bitva na Moravském poli – Wikipedie (wikipedia.org), 2. 6. 2022