Zámek Brno-Řečkovice

Řečkovice jsou čtvrtí města Brna, spolu s Morkou Horou tvoří městskou část. V novém charakteru občanské i průmyslové zástavby je ostrůvkem historie skupina budov: kostel a zámek.

První zmínkou o vsi je zpráva z r. 1277, kdy král Přemysl Otakar II. daroval nové kapli na Špilberku dvůr v Řečkovicích s5 lány a s příslušenstvím. R. 1331 dal král tuto kapli Elešce Rejčce, samozřejmě i s částí Řečkovic. Ta vše r. 1333 darovala novému klášteru cisterciaček na Starém Brně. 

Větší část vsi ale patřila druhému dvoru, jehož vlastníky byli střídavě brněnští měšťané a příslušníci drobné šlechty. 

V Řečkovicích nikdy nestál žádný hrad, dokonce i tvrz vznikla až po husitských válkách. V písemných pramenech je uvedena r. 1464, kdy se v zemských deskách objevuje zpráva, že r. 1459 brněnský měšťan Václav Perman prodal ves Řečkovice s tvrzí, dvorem a mlýnem jinému měšťanovi Hanušovi Ryšanovi a jeho manželce Kateřině. 

Tvrz získává r. 1605 Vilém Dubský z Třebomyslic, jemuž ji r. 1630 za účast na stavovském povstání zabavil císař a daroval ji brněnským jezuitům, kteří ji vlastnili až do zrušení řádu r. 1773. Tvrz je zakreslena na Komenského mapě Moravy r. 1627. Jezuité ji přestavěli na jednopatrový barokní zámek, možná podle návrhu Mořice Grimma, stavbu pak používali jako sídlo správy svých statků. Následujícím majitelem byl studijní fond, který zámek r. 1826 prodává Schindlerům. Ti r. 1834 zámek přestavují v empírovém stylu. Od r. 1905 je majitelem kníže Alois Schӧnburg-Hartenstein, poslední úpravy zámku jsou novorenesanční. Jeho rodu je majetek zabaven r. 1945. Po 2. světové válce je areál majetkem jednotného zemědělského družstva a využit k hospodářským účelům.

Dnes jsou v zámku kanceláře Úřadu místní části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora.

Podle:

Kuča, K. (2000): Brno, vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Baset Praha, str. 502