Dolceacqua

Dolceacqua by mohla sloužit jako skanzen středověké vesnice. Je rozložena v jižních italských Alpách po obou březích potoka Nervia. Na levém břehu obci dominuje hrad Doria, pod ním se rozkládá malebná čtvrť s miniaturními uličkami. Na pravém břehu vyrostla modernější část vesnice zvaná Borgo. 

V obci Dolceacqua žije asi 2000 obyvatel, kteří jsou hrdi na polohu v krásném údolí, na svoji historii, kulturu, tradice a legendy. 

Archeologické nálezy v obci odborníci řadí do 5. století, první písemná zmínka se objevuje roku 1151. 

Nejobdivovanější památkou je půvabný most Pontevecchio z 15. století s ladným 33 m dlouhým obloukem. Věhlas mu "zařídila" nejenom vzdušná konstrukce, ale také francouzský impresionistický malíř Claude Monet (1840-1926), kterého r. 1884 most natolik očaroval, že jej namaloval. Předtím jej nazval "perlou lehkosti". Na mostě doporučujeme začít prohlídku vesnice. 

Na pravém břehu (kde u parkoviště nejspíše začnete prohlídku) tady stojí soukromý kostel San Filippo Neri z roku 1714, který nechal vybudovat Andrea Cornieri pro uchovávání těl zemřelých ze své rodiny. Stavba je natřena v typickém ligurském odstínu, tj. v růžovém. 

Na levém břehu se zastavte u fresky Maria Raimonda (1923-2010), známého pod pseudonymem Barbadirame, místního rodáka, italského malíře a sochaře, o němž se velmi uctivě vyjadřovali jeho kolegové. I slavný Picasso ho roku 1963 označil slovy: "Skutečný malíř, vážný, jako dělníci jeho země. Svá díla realizuje rozhodně a jednoduše. Je to umělec, který se počítá...." Freska je věnována Andreu Doriovi, vládci na hradě. 

Hlavní ulice Via Castello  se táhne od mostu k hradu. Pod pojmem ulice si v Dolceacqua představte minimální prostor, kam se na šířku vejde jen několik chodců, dvoustopé vozidlo nikoliv. Hlavní "tepnu", umístěnou často v klenutých průchodech, kříží několik dalších podobných uliček, které se místy rozšiřují, takže by se dalo hovořit o "náměstích". Z uliček se vchází přímo do domů, přičemž přechod mezi vnějším a vnitřním prostorem je často tak neznatelný, že si nejste jisti, zda jste ještě na ulici nebo už v interiéru. Úzké prostory ještě někde zabírají místní s prodejem suvenýrů, takže pojem "dopravní zácpa" zde nabývá kvalitativně jiné dimenze, než které známe z běžných silnic. Na Via Castello najdete také místní vinotéku - Enoteca Regionalle della Liguria (otevřeno So - Ne 12 - 15)

Hrad vlastnil rod Doriů v l. 1270 - 1942. Z jeho dějin vyjímáme hlavně rok 1744, kdy byl poničen francouzskými a španělskými vojsky, a rok 1887, kdy jej postihlo zemětřesení. Rod se pak uchýlil do zámku v centru obce. 

Kostel Sant´Antonio stojí na náměstí Piazza Mauro. Původem je z 15. století. Zahrnuje mj. vysokou čtyřhrannou věž starobylých hradeb, která se stala později zvonicí. V interiéru budete obdivovat bohatou barokní výzdobu a vzácný polyptych Santa Devota z r. 1515 od umělce jménem Ludovica Brey.   

V historické budově Luigina Garoscio sídlí malé muzeum, knihovna a archív. 

Na pravém břehu je nejvýznamnější památkou oratoř San Sebestiano. Uvnitř lze najít krásnou dřevěnou sochu, kterou vytvořil pravděpodobně významný italský barokní umělec Anton Maria Maragliano (1664 - 1739), který tvořil ve vlastní dílně v nedalekém Janově. Kaple San Michele severně odtud je soukromá. 

Kostel San Giorgio (sv. Jiří) se nachází u jižního okraje vesnice, asi 10 minut pěšky od centra. Byl vystavěn ve 12. století jako románská svatyně, později byl upraven goticky a pak barokně. Uvnitř jsou hrobky Stefana Doria z r. 1580 a Giulia (Julie) Dorii z r. 1608. Dřevěný malovaný strop pochází ze 14. století. 

Doporučujeme vydat se pěšky ke kapli San Bernardo západně od centra. Je odtud fantastický výhled do údolí. 

Podle:

https://www.visitdolceacqua.it/, 11. 1. 2023

Dolceacqua - Wikipedie, otevřená encyklopedie (wikipedia.org), 11. 1. 2023