Villa et Jardins Ephrussi de Rothschild

Mys Cap Ferrat je nejjižnějším bodem výrazného poloostrova, který vybíhá na Azurovém pobřeží do Středozemního moře. Je přibližně 3 km dlouhý. Začíná šíjí, která má šířku pouhých 400 m, směrem k jihu se rozšiřuje přibližně na 800 m až kilometr. 

Velmi příjemné středomořské podnebí jižní Francie a neobyčejná malebnost pobřeží se staly důvodem pro osídlení poloostrova Ferrat nejbohatšími lidmi z celého světa. Na poměrně miniaturním území sice až do roku 1895 stál jenom maják, ale pak nastal stavební rozvoj. Svá sídla tu měli např.  belgický král Leopold II. (majitel jeho vilu nabízel k prodeji r. 2018 za 350 milionů eur), politik Winston Churchill, anglický spisovatel a dramatik Wiliam Somerset Maugham, anglický hudební skladatel, herec a dramatik Noël Coward, britský herec, režisér a scénárista Charlie Chaplin, německo-francouzská herečka Rony Schneiderová a další. Ceny pozemků na poloostrově Ferrat dříve i dnes jsou srovnatelné s Monakem. 

Jak tady vznikla jedna z nejluxusnějších staveb své doby, kterou financovala baronka Ephrussi de Rotschild? A jak je možné, že dřívější soukromý majetek je jako jediný na poloostrově Ferrat přístupný veřejnosti (s vysokou návštěvností asi 150 000 osob ročně)?

Charlotte Beátrice de Rotschild (14. 9. 1864 - 7.4. 1934) se narodila v Paříži v bankéřské rodině Rotschildů Alfonse a Leonory, takže její původ jí zaručoval život v nejvyšších kruzích společnosti. Roku 1883 si bere za manžela ruského finančníka Maurice Ephrussiho, který byl o 15 let starší. Svatební obřad se konal v synagoze na Via de la Victoira v Paříži. Dvojice často cestovala po světě, jejich takřka neomezené bohatství jim umožňovalo vydržovat si dům v Monaku a nakupovat umělecké předměty - obrazy starých mistrů, porcelán, sochy, nábytek. Jenže manželství se stalo pro Beátrici katastrofou. Jednak na ni Maurice přenesl nakažlivou nemoc, kvůli které nemohla mít dět, a jednak podlehl hazardu, takže vyrobil dluhy ve výši 12 milionů franků. 

Roku 1902 začal Théodore Reinach, bratranec jejího manžela, v Beaulieu sur Mer, stavět vilu Kerylos, baronka si opojnou atmosféru lokality zamilovala. Nedaleko odtud, na poloostrově Ferrat, byl zrovna volný pozemek o velikosti 69 000 m^2. Baronka jej koupila, zvlášť když se dozvěděla, že si na něj činí zálusk belgický král Leopold II.  Roku 1904 se rozvádí s Mauricem, což byla v tehdejších společenských kruzích zpráva nejvyšší důležitosti. Sled událostí doplňuje roku 1905 smrt jejího otce. Baronka dědí neuvěřitelné bohatství a jen suše poznamenejme, že Maurice Ephrussi "má smůlu". 

Luxusní vilu baronka budovala v l. 1905-12. Přísnými liniemi a symetrií připomíná budovy ve Florencii nebo v Benátkách. Architekt Jacques-Marcel Auburtin, kterého si majitelka pozemku vybrala mezi mnohem zvučnějšími jmény, prý dokázal baronce splnit všechna přání. Použil "italské" barvy i mramor, spoustu železa, využil zeleň i sochařskou výzdobu, skvěle navrhl arkádové nádvoří. Přitom vilu zařídil velmi prakticky, nechyběly výtahy, telefonní rozvody a koupelny. 

Zařízení vily je rokokové a baronka do něj včlenila své sbírky porcelánu, tapiserií, obrazů a historického nábytku. Vlastnila například koberec, který si původně objednal Ludvík XIV. 

Na zahradách o rozloze více než 4 hektary pracovali znalci krajin Harold Pero a Achille Duchéne. Dlažby v interiérech i venku zhotovovalo několik stovek italských dělníků. Přitom skalnatý, větrem ošlehaný útes se pro vybudování zahrady vůbec nehodil, ale baronka záležitost vyřešila větším množstvím výbušnin k trhání skal a navezením obrovského množství zeminy, aby získala rovný terén. Zahrada se dělí na několik části. V literatuře můžeme nalézt několik dělení, na pojmenování a počtu jednotlivých částí se autoři neshodují. Definitivní podobu jim vtiskl až ve 30. letech 20. století malíř a krajinný architekt Louis Marchand. Nejčastěji uváděnými tematickými celky jsou francouzská, španělská, florentská, japonská, exotická a provensálská zahrada a dále zahrada kamenů a zahrada růží.

ZaII. světové války byl Cap Ferrat naprosto opuštěn a vila se zahradou se ocitla na dva roky bez dozoru. Hned po ukončení vojenských operací se vrací Louis Marchand, aby zahrady renovoval. Vila tehdy byla přetřena z okrově žluté na růžovou. Dnes je vila se zahradami veřejnosti přístupná veřejnosti. Návštěvníci uvidí barončiny pokoje, jídelnu, sál se sbírkami porcelánu, gobelíny, čínský salonek, sbírku předmětů z Dálného východu, vše vesměs původní. 

Roku 1934 baronka umírá na tuberkulózu ve švýcarském Davosu. Veškerý majetek a sbírky odkázala již roku 1933 Akademii des Beaux-Arts, oddělení Institutu de France (Akademie výtvarných umění). Díky jejímu rozhodnutí si tak palác a zahrady nevyčíslitelné historické hodnoty může prohlédnout veřejnost jako muzeum. První návštěvníci tak učinili již roku 1937. 

Doporučujeme vstupenky rezervovat a koupit na internetu v předprodeji. 

Základní vstupné činí 16 euro (stav r. 2023). 

Podle:

https://www.villa-ephrussi.com/, 29. 1. 2023

Villa Ephrussi de Rothschild – Wikipedie (wikipedia.org), 2. 2. 2023

Cap Ferrat – Wikipedie (wikipedia.org), 2. 2. 2023

Béatrice Ephrussi de Rothschild – Wikipedie (wikipedia.org), 4. 2. 2023

Williams, N. a kol. (2009): Francie, průvodce Lonely Planet, český překlad Svojtka, Praha, s. 911