SOOS

Národní přírodní rezervace SOOS je jedinečným pokladem české přírody. Na jejím území pramení okolo 200 kyselek nebo suchých výronů oxidu uhličitého. Oxid uhličitý probublává ve velkém množství vodními tůňkami v bažinatém okolí skoupém na vegetaci , čímž vyvolává dojem „bahenních sopek“.

Sooská kotlina je malá prohlubeň v rámci Chebské pánve. Má rozměry asi 2,2 km x 1,4 km. Je bezodtoká. Před 12 000 – 10 000 lety se v této minipánvi začaly usazovat slatina a rašelina. V jihozápadní části území (kde dnes vede naučná stezka) prostupovaly rašelinou odspodu silně mineralizované vody. Geologický podklad tohoto území tvoří asi 48 metrů silná (vlastně spíše „tenká“) vrstva čtvrtohorních sedimentů, pod nimiž se nachází silně zvětralé podloží žul a svorů s četnými zlomy a puklinami – ideální prostředí pro výstup minerálních pramenů. Protože území je bezodtoké, koncentrovaly se z minerálních vod na povrchu pánve soli. Začalo se tu dařit slanomilné vegetaci a zejména pak řasám rozsivkám, které normálně žijí v moři. Jejich křemité schránky po odumření těla rozsivky vytvořily na povrchu pánve zvláštní typ zeminy, tzv. křemelinu. Na severovýchodě pánve silně mineralizované vody nevyvěraly, čtvrtohorní sedimenty zde jsou „tlusté“ asi 120 m, takže zde vznikla pouze rašelina a slatina bez křemeliny.

Rezervací vede naučná stezka, v nejvíce efektních místech je vybudována na haťovém chodníku. Při exkurzi do chráněného území turisty nejdříve zaujme Císařský pramen s vysokým obsahem Glauberovy soli a síranu železnatého. Má zajímavě upravený přeliv a okolí. O silné přítomnosti železa v prameni svědčí vysrážené okrové povlaky v okolí.

Největší přírodou připravené divadlo návštěvníky čeká na mofetovém poli. Oxid uhličitý a minerální prameny si razí cestu k povrchu přes křemelinový štít. Zde je povrch většinou bez vegetace, což je způsobeno obrovským zasolením půdy a také dřívější těžbou rašeliny, kdy krajina už neměla šanci zregenerovat. Těžbou narušená plocha již nezarostla a vznikla slaniska. Ta jsou za suchého počasí pokryta barevnými povlaky solí vysrážených na křemelině z vystupujících minerálních vod. Jsou to bílé či žlutavé sírany, oxidy a hydroxidy železa.

Ve slaniskách prostupuje k povrchu oxid uhličitý v efektních kráterech o průměru do 1 – 2 metrů. Některé krátery jsou suché, v některých je voda či bahno, oxid uhličitý v nich bublá. Nesprávně se těmto útvarům říká bahenní sopky.

Paradoxem chráněného území je fakt, že dnešní „surová“ podoba mofetového pole není příliš přírodního původu, ale že ji podmínil člověk dřívější těžbou rašeliny pro lázeňské účely a těžbou křemeliny pro výrobu žáruvzdorných materiálů. Těžilo se na velkém území dnešní rezervace. Dokonce i Císařský pramen byl navrtán a průmyslově využíván. Od r. 1964 je území pod ochranou a příroda se na vytěžená místa pomalu vrací.

Rozličné biotopy a jejich vzájemné prolínání vytvořily na území NPR Soos řadu unikátních rostlinných společenstev. Významná jsou zejména rostlinná společenstva rašelinišť. Ze vzácných druhů rostlin je přítomna bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca), bublinatka prostřední (Utricularia intermedia), jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora), ostřice bažinná (Carex limosa), rdest alpský (Potamogeton alpinus), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), hadí mord maloúborný (Scorzonera parviflora), hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba), kuřinka solná (Spergularia salina), sivěnka přímořská (Glaux maritima) a další. Ze vzácných druhů hub zde nalezneme klouzek žlutavý (Suillus flavidus) a ouško citronové (Otidea concinna). 

Rozličná přírodní stanoviště, mozaikovitě se střídající v NPR Soos, jsou domovem značného množství chráněných živočichů. Z bezobratlých živočichů zde byli zjištěni např. motýli bělopásek topolový (Limenitis populi), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) a otakárek fenyklový (Papilio machaon), perleťovec kopřivový (Brenthis ino), modrásek stříbroskvrnný (Vacciniina optilete), pavouk lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus) či brouk tesařík obrovský (Cerambyx cerdo).

U obratlovců jmenujme zejména ptačí druhy: jeřáb popelavý (Grus grus), slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula), vodouš rudonohý (Tringa totanus), bekasina otavní (Gallinago gallinago) a moták pochop (Circus aeruginosus). Plazy a obojživelníky zastupuje ropucha obecná (Bufo bufo), vzácná ropucha krátkonohá (Bufo calamita), skokan zelený (Rana esculenta), skokan hnědý (Rana temporaria), čolek horský (Triturus alpestris), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).

Ještě nedávno bylo území volně přístupné a okolí nevykazovalo žádné známky existence rezervace nadnárodního významu. Dnes je při vchodu na haťové chodníky vybudováno muzeum s expozicí o přírodě Chebska a její ochraně (geologické jevy jsou tam znázorněny velmi poutavě, nicméně laik jim bohužel neporozumí), záchranná stanice pro handicapované a zraněné živočichy, daňčí obora, expozice Dějiny Země s obrazy Zdeňka Buriana. Vše je zahrnuto pod jedno vstupné.

Nedávno se podařilo na úseku dlouhém 1,8 km znovu zprovoznit blízkou úzkokolejnou dráhu, která dříve sloužila průmyslovým účelům. Nepochybně najde místo v srdcích návštěvníků. Její jízdy jsou zatím příležitostné. Webové stránky uvádíme v sekci Rady a tipy.

Podle:
Janoška, M. (2011): Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Academia Praha
http://lokality.geology.cz/1418   (1. 12. 2011)