Théâtre Antique d'Arles

Město Arles na jihu Francie proslavily především dvě osobnosti. Dodnes tu je k vidění několik památek na dobu, kdy tu vládli Římané, především vojevůdce Gaius Julius Caesar. Druhou osobností je malíř Vincent van Gogh. Kdyby ale nebylo Římanů, pravděpodobně by si slavný umělec k inspiraci a pobytu vybral jiné místo. 

Arles se stalo pro Římany vstupní bránou do Francie, přesně řečeno Galie, jak se římská provincie jmenovala. Caesar použil všech prostředků, aby si Galii podrobil. Používal boj v kombinaci se spoluprací s místními obyvateli. Řečeno dnešním jazykem - s kolaboranty. Těm bylo často milejší kooperovat s Římany než se dostat do područí jiného galského kmene. Takhle se Caesarovi s pomocí arleských podařilo r. 49 př. n. l. dobýt a vyplenit Marseille. V dobyvačných válkách byl tento muž cílevědomý a úspěšný. Hranice římské říše tvořil Rýn a římská vojska vstoupila i do Británie. Jak víme, až do dnešních dnů je Rýn hranicí mezi germánskými a románskými jazyky. 

Zakrátko po dobytí území Římané přinášeli do Galie i své stavební umění a kulturu. Takhle vznikla v Arles obrovitá Aréna podobná Koloseu a Theatrum neboli divadlo. Zatímco Aréna je víceméně zachovalá a provozuschopná i pro představení ve 21. století, z divadla zůstaly jen skromné zbytky. 

Divadlo v Arles bylo postaveno koncem 1. stol. př. n.l., dost možná mezi lety 40 - 12 př. n.l., tedy za císaře Augusta. Stavba byla zasvěcena bohu Apollonovi. Kulturnímu účelu sloužila pravděpodobně až do 5. století. Poté již divadlo po celý středověk bylo používáno jako zásobárna kamene pro budování okolních, převážně křesťanských staveb. Mezi koncem 6. století a začátkem 8. století se jedna ze stěn divadla stala součástí městských hradeb. Také vznikla Rotlandova věž. Na ploše byla postavena jezuitská kolej a luxusní rezidence. 

R. 1828 se divadlo stává městským majetkem a dovoluje archeologům, aby památku prozkoumali. Již r. 1841 se dostává na seznam francouzských kulturních památek, archeologové výzkum dokončují r. 1860. Mj. našli slavnou sochu Venuše z Arles, dnes uloženou v Louvru v Paříži, bustu císaře Augusta a sochu boha Apollona. 

Divadlo bylo tvořeno třemi částmi: půlkruhovým hledištěm pro diváky, scénou pro herce a zdí, která sloužila jako dekorace. Hlediště ohromovalo průměrem 102 metrů i kapacitou, kdy se sem do 33 řad vešlo až 10 000 diváků. V horních řadách sedávali urození a bohatí obyvatelé, dole lidé z nejnižších společenských vrstev. 

Scéna byla tvořena dřevěnou plošinou o rozměrech 50 x 6 metrů. Dekorační stěna byla zdobena korintskými sloupy, jejich počet různí autoři uvádějí od 27 až do 100. Jen dva se dochovaly do sV nikách zdi se pravděpodobně nacházely díla řeckých sochařů.

Na divadlo měli všichni lidé vstup zdarma, herci byli výhradně muži. Hrály se tragédie, komedie a pantomimy řeckých a římských autorů. V novém hledišti a s novou scénou se v divadle konají kulturní akce i v dnešní době. 

Otevírací doba: XI.-II. 10 - 12, 14 - 17,  III.-IV. 9 - 12, 14 - 18

V. - IX. 9 - 19, X. 9 - 12, 14 - 18

Základní vstupné: 6 euro

Podle:

Římské divadlo v Arles – Wikipedie (wikipedia.org), 23. 4. 2023

Arles – antické divadlo (Théâtre Antique d'Arles) - Lapidárium | Turistika.cz, 23. 4. 2023

Arles Amphitheater - Visit the Amphitheater of Arles (arles-guide.com), 23. 4. 2023

Williams, N. a kol. (2009): Francie, průvodce Lonely Planet, český překlad Svojtka, Praha, s. 838