Abbaye Saint-Pierre de Montmajour

Abbaye Saint-Pierre de Montmajour, opatství sv. Petra nebo jen klášter Montmajour (Velká hora) je překrásný klášterní komplex 5 km severně od Arles, města v Provence na jihu Francie. 

Klášter byl založen v 10. století, postupně byl budován až do 18. století a málem se po Velké francouzské revoluci ocitl v rozvalinách. Jeho dějiny v mnohém odrážejí historii Francie. 

Nyní postupně. 

Místo zvané Mons Majoris bylo známo od starověku (od 3. tisíciletí př. n.l.), bylo nekropolí, pohřebištěm na ostrově, který byl dostupný pouze na lodi a kde žili pouze mniši modlící se za duše zemřelých. Na ostrově v 9. a 10. stol. n.l. místní lidé hledali útočiště před dobyvačnými Saracény a Normany, půda zde patřila arcibiskupovi, resp. kostelu sv. Trofime v Arles. R. 943 (někde se uvádí r. 949) ostrov koupila bohatá obyvatelka, šlechtična Teucinda z Arles a v závěti jej věnovala mnichům s pokyny k vybudování benediktinského kláštera. Roku 963 papež Lev VIII. zřizuje v klášteře opatství a dává jej pod svou přímou správu.

Nejdříve tady mniši vybudovali kapli  a pak kostel. První opatský kostel byl postaven v l. 1030 - 69 a byl zasvěcen P. Marii. Stává se místem posledního odpočinku hrabat z Provence. Současně r. 1030 mniši získali fragment z Pravého kříže, relikvie uctívané v Arles již od 4. století a na tomto předmětu založili tradici poutí. Do kláštera se začali scházet věřící ze široka daleka a také dary, takže klášter začal bohatnout. Vrchol slávy nastal ve 12. a 13. století, kdy pod opatství patřilo asi 50 podřízených převorství, vinice, pole, olivové háje, mlýny, rybářství a lesy. Mnichům patřily pozemky po celé Provence až po Fréjus, Sisteron a Grenoble, dokonce i celá města, např. Pertuis. Opatství muselo nechat postavit samostatný kostel pro relikvii a kapli sv. Kříže. Finanční síla kláštera se odrazila ve výstavbě nádherného provensálského románského souboru budov s výjimečnou výzdobou. 

Roku 1348 mor zabil polovinu obyvatel Provence a neušetřil ani klášter. Další katastrofa přišla ve 14. století. Roku 1356 se v 450 km vzdáleném Poitiers odehrála jedna z rozhodujících bitev stoleté války, v níž početně slabší Angličané uštědřili těžkou porážku Francouzům a zajali krále i jeho syna. Po bitvě se po celé Francii potulovala rabující vojska. "Zavítala" i do okolí Arles. A potom mezi lety 1386 až 1398 vedl proti Arles válku Raimond de Turenne z Les Baux. Není divu, že opat nechal klášter opevnit a vystavět obrannou věž Ponse de l´Orme, hlad a bídu ale nezastavil. Chybou se také ukázalo opatření mezi samotnými mnichy. Již nevolili opata ze svého středu, toho jim určil papež nebo zvolila světská šlechta z okolí. Během náboženských válek r. 1593 klášter obsadila vojska katolické ligy, mniši museli budovy opustit, po dvou letech se mohli vrátit. Klášter byl v troskách. 

Za těchto okolností se roku 1639 opatství dostává do rukou nové benediktinské kongregaci Maurists. "Staří" a "noví" mniši byli zpočátku nepřáteli, ale i přesto se novým mnichům podařilo zahájit obnovu a novou výstavbu. A to se jim do cesty stavěla i překážka v podobě jejich nadřízeného. Opat Charles Bichi měl rodinu, která titul koupila od krále, a sám v opatství vůbec nebydlel a odmítal platit za jeho údržbu. Mauristů bylo pouze 30 a při tomto nízkém počtu se jim podařilo postavit do Velké francouzské revoluce část nové budovy, ale jeden z dalších opatů, Louis de Rohan, také odmítá platit za údržbu opatství. Takže r. 1786 bylo opatství předáno světské moci. Roku 1789 při vypuknutí revoluce žilo v Montmajour jen 9 mnichů. V l. 1791 - 93 klášter kupuje Elizabeth Roux-Châtelard, která ale nechává klášterní budovy napospas osudu. Nemovitost si pak rozdělilo dvacet vlastníků, v jedné části se chovaly ovce a v jiné se skladovalo seno, někteří vlastníci ale koupili svoji část se záměrem zachovat ji jako památku pro budoucnost. Nicméně celkově z kláštera začala být opravdová ruina. R. 1797 malíř Jacques Réattu kupuje věž Pons de l´Orme a přistupuje k ní ušlechtile. Zachránil ji před zničením. 

Naštěstí další roky přinesly spíše příznivější události. 

Město Arles roku 1822 koupilo kapli sv. Kříže s úmyslem ji zachovat. Roku 1840 Prosper Mérimée, inspektor stavebních památek pracující pro francouzskou vládu, umístil středověké opatství na seznam francouzských historických památek. Stát ale nejdříve musel všechny nemovitosti postupně koupit, což se podařilo do roku 1859. Roku 1862 začaly první opravné práce, které pokračovaly dlouhá desetiletí s přerušením za II. světové války, kdy v klášteře měli Němci sklad zbraní. Mezitím byla na seznam památek roku 1926 zařazena i mauristická část kláštera. 

Roku 1968 se v opatství točil film Lev v zimě. Na "place" se tehdy představila mj. Catherine Hepburn (1907-2003), hvězdná hollywoodská herečka. 

Co vše klášter obsahuje?

Kaple sv. Petra

Byla postavena pravděpodobně v l. 1030-50. Skládá se z chrámové předsíně (narthexu) a dvou paralelních lodí. Sloupy v lodi pocházejí pravděpodobně ze římských staveb v Arles. Jejich hlavice jsou zdobeny románskými květinovými vzory. Jižní loď je doplněna chórem a plkruhovou apsidou. 

Skalní hřbitov

U kaple svatého Petra ve svahu bylo do skály v 11. - 14. století vytesáno více než 12 hrobů ve tvarech lidských těl. Novější hroby ze 14. století byly obdélníkové. 

Kaple sv. Kříže

Již od 12. století stojí několik set metrů ode zdí kláštera, v minulosti v ní byla uložena nejcennější relikvie, kus pravého kříže. Důvodem oddělení kaple od kláštera byly obavy mnichů z velkého počtu poutníků, kteří do kaple přicházeli klanět se relikvii. Mniši nechtěli být rušeni při svých činnostech. 

Budova je mistrovským dílem románské architektury. Má půdorys tvaru kříže, předsíň na severní straně a čtyři půlkruhové apsidy. Klenbu završují kamenné čtverce a trojúhelníkové štíty s malou věžičkou. 

Krypta sv. Benedikta

Byla postavena ve 12. století na východě klášterního komplexu. Částečně je zahloubena do skály, částečně vystavěna z kamenných zdí. Její hlavní částí je monumentální rotunda, která je obklopena vysokou a úzkou polokruhovou chodbou s kamennou valenou klenbou. Pět kaplí má vždy vlastní okno zachycující světlo. Mniši trávili v klášteře každý svoji vlastní modlitbu. V kryptě je naprosto nejpozoruhodnějším prvkem precizní provedení kamenických prací. Bloky jsou dokonale obroušeny a osazeny. 

Kostel Notre Dame

Mohutný jednolodní kostel P. Marie nad kryptou má šířku 14 metrů. Pochází ze 12. století. Z pěti polí byla dokončena pouze dvě, na západní straně kostel dokončen není. Loď je zaklenuta mírně hrotitými valenými klenbami, které nad hlavami tvoří kříž. Apsida na východním konci má průměr rovnající se šířce kostela. Její impozantní polokulová kopule má pět žeber, pod nimiž jsou ven prolomeny tři okenní otvory. Nejsou uložena symetricky, na severní straně kostel nemá okna vůbec. Důvodem asi měla být obava zadavatele projektu ze studených větrů přicházejících do Provence od severu. 

Do kostela vedou tři vchody. První míří ke skalnímu hřbitovu, druhý k příbytku opata (ten se dochoval v podobě zříceniny) a třetí ke kapitulnímu domu. V 15. století byly na severní straně lodi přistavěny dvě kaple. 

Křížová chodba (ambit)

Opět 12. století. Je patrně nejobdivovanější částí prohlídky. Najdeme ji na jižní straně kláštera, kde měla zpevnit zdi kostela, avšak jeho pole tady nebyla nikdy postavena. Rozměry stavby jsou 27 x 24 metrů. Nejstarší částí je severní galerie, kde jsou příčné oblouky podepřeny konzolami ozdobenými motivy reálných i mytologických zvířat. Ve východní galerii je hrobka hrabat z Provence, v níž spočívají např. ostatky Rymonda Berengera IV., který zemřel r. 1181. Ve východní arkádě jsou původní románské hlavice, které představují pokušení Krista malým ďáblem s planoucími vlasy. Symbolem pokušení je i malé jablko. Západní galerie byla rozsáhle změněna mauristickými mnichy v 18. století. Jsou tu zobrazeny živly, například vítr mistral, Měsíc, Slunce, oheň a mýtický obojživelník, který požírá člověka. Na grafitti z 13. století vidíme plachetnice a koně. Jižní galerie má velmi realistická zpodobnění osla, opice, velblouda, orla a Zvěstování P. Marie. Kapitula byla spojena s východní galerií. Tady se mniši každé ráno scházeli s opatem k náboženským i světským otázkám. Byla osvětlena jedním kulatým oknem. Jídelna (refektář) byla spojena s jižní galerií románskými dveřmi. Ložnice mnichů byly umístěny v patře nad jídelnou, zezdola k nim vedla dvě schodiště. U západní galerie dříve existovala pekárna a hostinské pokoje. 

Věž Pons de l´Orme

Nechal ji postavit kardinál Pons de l´Orme r. 1369, aby ochránil opatství před běsnícími lidmi, kteří zažívali těžké časy, nicméně mniši se s nimi nechtěli rozdělit o majetky. Věž je vysoká 26 metrů a obsahovala všechno, co bylo nutné k přežití, například studnu, sklad zásob jídla a zbraní a také možnost házet shora na útočníky nepříjemné předměty. Jilm se dvěma andělskými mnichy, tedy erb opata, je vytesán na vnější straně věže. 

Mauristický klášter

Zachoval se alespoň částečně jako zřícenina monumentální budovy z 18. století. Původní stavba byla pětipatrová, zaujímala 8000 m² a měla 60 oken. Uvnitř byly pokoje pro mnichy, laické bratry i novice, učebny, knihovna, archiv, ale všechno známe jen z dobových zápisů, protože Velká francouzská revoluce znamenala (jak píšeme výše) pro klášter konečnou stanici v jeho dějinách a většinu stavebního materiálu si odsud odvezli okolní obyvatelé. 

Opatství a krajinu v okolí často navštěvoval malíř Vincent van Gogh. V dopise z r. 1888 píše, že v Montmajour "byl nejméně padesátkrát". Z téhož roku pochází jeho obraz Sunset v Montmajour. Zajímavostí je, že u něj až r. 2013 byla potvrzena pravost, dlouho se věřilo, že jde o padělek, protože nebyl signován. 

Klášter je otevřen pro veřejnost. 

Podle:

Montmajour Abbey – Wikipedie (wikipedia.org), 7. 5. 2023

Lev v zimě | Filmové lokace (movie-locations.com), 7. 5. 2023

Historie opatství Montmajour (abbaye-montmajour.fr), 7. 5. 2023