Náměstí Míru ve Františkových Lázních

Zástavba centra Františkových Lázní se vymyká tradičním představám o středu města, kde očekáváme náměstí s radnicí  a přilehlými ulicemi a občas nějaký park. Ve Františkových Lázních stojí uprostřed města malá kolonáda, dvorana Glauberových pramenů, budova Uhličitých (Plynových) lázní a Hudební pavilon. Směrem na jih, východ a západ náměstí Míru přechází do parku, směrem na sever do ulic s pravoúhlým půdorysem a převážně lázeňskými domy. 

Kolonáda a budova Uhličitých (Plynových) lázní

Areál byl postaven r. 1912 podle Gustava Wiedermanna (1850 - 1914), který byl projektantem a také v l. 1900 - 10 starostou města. Za jeho úřadování lázně vzkvétaly, G. Wiedermann a jeho otec Karel vlastními projekty mnoha budov vtiskli městu neopakovatelný ráz, který si drží dodnes. 

Kolonáda má půdorys ve tvaru písmene L a je tvořena sloupořadím, které nese kladí. Její severní křídlo vystupuje k ulici Národní vyšším rizalitem.

Uhličité lázně plynové stojí na obdélném půdorysu, z něhož na bocích vystupují dvě protilehlá krátká boční křídla. Nad jejich křížením bylo vystavěno pavilónové patro se stanovou střechou. Střechy nad přízemními částmi jsou sedlové. 

Obě stavby zhotovené v neoklasicistním slohu tvoří jednak cenný doklad tohoto stavebního stylu, jednak tvoří vysoce estetickou a funkční část středu města. Využity jsou pro lázeňské i obchodní účely. 

Pramen František

Pramen František je nejdéle známým pramenem ve městě. Dříve se mu říkalo Chebská kyselka nebo Slatinná kyselka. Již v 17. století si vysloužil pověst nejléčivějšího pramene v Evropě a tak není divu, že se jeho voda jímala do keramických nádob a rozvážela široko daleko. Roku 1789 byl nad pramenem postaven první dřevěný altán. Druhý stál na jeho místě v l. 1793 - 1832. Současný zhotovil stavitel Josef Esch v l. 1831 - 32 ve stylu empíru. Stal se symbolem města. 

Stavba má kruhový půdorys, tvořena je 12 dórskými sloupy, je kryta nízkou kopulí. Uvnitř je kruhová jímka pramene.

Pramen byl pojmenován o císaři Františkovi I. Oproti pramenům v okolí se vyznačuje nízkou mineralizací 1360 mg/l a obsahem oxidu uhličitého 1000 mg/l. 

Společenský dům

Společenský dům má dvě části. O starší klasicistní stavbě z doby založení lázní víme, že její základní kámen byl položen r. 1793. Neznáme ale autora projektu. Novější novorenesanční objekt byl postaven v l. 1876 - 77 podle projektu Gustava Wiedermanna. Obě části tvoří i s výraznými terasami ve středu města významnou pohledovou dominantu. Využity jsou jako hotel, restaurace a kasino. 

Hudební pavilon

Hudební pavilon je krásná, drobná, otevřená stavba na osmibokém půdorysu, která pochází z doby výstavby lázní (r. 1882). Slohem je historismus, autorem je Adam Haberzettl. Roku 2000 byl přemístěn na současné místo. 

Lázeňská poliklinika

Lázeňská poliklinika byla postavena r. 1898 původně jako stáčírna minerálních vod u pramene František v novobarokním slohu podle návrhu Josefa Paschera. Na fasádě je bohatě zdobena, v plochostropých interiérech výzdoba chybí. Z objektu vystupují mělké nárožní i střední rizality s nízkými kopulemi. Budovu člení krásné pilastry s volutovými hlavicemi na vysokých soklech, které jsou v rizalitech sdružené. 

Dnes budova slouží jako poliklinika.  

Podle:

Gustav Wiedermann – Databáze osobností Chebska (osobnostichebska.cz), 7. 8. 2023

kolonáda s budovou uhličitých lázní - Památkový Katalog (pamatkovykatalog.cz), 7. 8. 2023

společenský dům - Památkový Katalog (pamatkovykatalog.cz), 7. 8. 2023

lázeňský pavilón Františkova pramene - Památkový Katalog (pamatkovykatalog.cz), 7. 8. 2023

hudební pavilón lázeňský - Památkový Katalog (pamatkovykatalog.cz), 7. 8. 2023

lázeňská poliklinika - Památkový Katalog (pamatkovykatalog.cz), 7. 8. 2023

Janoška, M. (2011): Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,  Academia Praha, s. 102