Clam-Gallasův palác

Clam-Gallasův palác v Praze je vrcholnou stavbou pražského baroka a ukázkou životního stylu tehdejší nejvyšší aristokracie. Stojí na rozsáhlém půdoryse jakožto čtyřkřídlý objekt kolem čtvercového nádvoří v centru metropole na Starém Městě pražském. Zvenčí vyhlíží poměrně "obyčejně", rozhodně není přitažlivý strohou šedou fasádou. O to více překvapí jeho monumentální vnitřní uspořádání a výzdoba a to přesto, že na prohlídkové trase není instalován takřka žádný nábytek. 

Palác se kromě čtyř křídel vyznačuje vstupním věžovitým rizalitem v ose Karlovy ulice, schodištní věží při severovýchodním nádvoří a východním křídlem při zadních traktech domů, které tvoří západní frontu Malého náměstí. K paláci patří i tři menší dvory a nárožní zahrada. Palác vznikl zejména ve druhém a třetím desetiletí 18. století. Jeho stavební historie i dějiny majitelů jsou velmi pozoruhodné. 

Podle poznatků archeologů původní zástavba místa začala už v románském a raně gotickém období. Na místě dnešní stavby existoval dům přestavěný pro moravského markraběte Jana Jindřicha (r. 1351). Další vlastníci se střídali a podle nich se také dům různě jmenoval. Například na počátku 15. století mu podle rodiny zlatníka Otlína říkali Otlovský dům, později podle Jiřího Samuela z Hrádku Samuelovský. 

Roku 1604 stavbu kupuje Radslav starší z Vchynic a Tetova a přestavuje ji v duchu renesance. Rodina se začíná psát jako Kinští. Roku 1634 je Vilém Kinský spolu s dalšími členy ochrany Albrechta z Valdštejna zavražděn v Chebu. Císař dům věnoval generálu a hraběti Matyáši Gallasovi (1588-1647). Ten palác, který nebyl v dobrém stavu, zaopatřuje jen nejnutnějšími opravami. Jeho vnuk Jan Václav (1671-1719)  přistupuje ke stavbě velkoryse. Koupil několik sousedních domů a parcel a nechává vybudovat tříkřídlý barokní palác. Projekt nakreslil vídeňský dvorní architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Mimo jiné vytvořil návrhy plastické výzdoby paláce a monumentálních interiérů. Sochy v exteriéru a na hlavním schodišti zhotovil Matyáš Bernard Braun a jeho dílna. Na stavbě od r. 1712 pracovalo velké množství štukatérů a řemeslníků. Ale r. 1719 Jan Václav nečekaně umírá. Hrubá stavba nicméně už byla hotova. Dokončili ji až dědicové. Ve 20. letech 18. století Filip Josef Gallas nechal dokončit výzdobu hlavního schodiště a několika sálů. Autorem byl slavný malíř Carlo Innocenz Carlone. 

Roku 1744 za pruského obléhání byl palác vyrabován.

Ale už na konci 18. století Kristián Filip Clam-Gallas (1748-1805) dokončuje vnitřní výzdobu a zařízení budovy a zprovozňuje palácové divadlo, které se spolu s koncertními a plesovými sály stalo kulturním střediskem celé Prahy. Vystoupil zde mj. Ludwig van Beethoven. 

Roku 1800 jsou zbořeny budovy, které sousedily s palácem - kostel P. Marie na Louži, fara, škola a zrušen je hřbitov. K. M. Gallas koupil pozemky hřbitova a areál rozšiřuje o nárožní zahrádku, ohradní zeď k Mariánskému náměstí. Roku 1812 necháv postavit veřejnou kašnu se sochou dívky od Václava Prachnera  které se začalo říkat Terezka. V severním křídle byla upravena zimní zahrada a interiéry v 1. patře klasicistně upraveny. Ve 2. patře došlo k úpravám ve stylu biedermaeieru a druhého rokoka později. Projekt přestavby severního křídla na divadelní sál se neuskutečnil. 

Od 90. let 19. století Clam-Gallasové žili ve Vídni a v paláci si nechávala jen několikapokojový byt. Od roku 1918 v paláci sídlilo československé ministerstvo financí. Od roku 1945 sem byl umístěn pražský archiv z vyhořelé Staroměstské radnice. V době socialismu byl palác opraven v l. 1978-1994, ale pro veřejnost se otevírá až po další rekonstrukci v l. 2017-2022.

Rekonstrukce paláce získala r. 2022 titul Stavba roku.

Prohlídka zahrnuje trasu nádherným schodištěm  a větším množstvím impozantních sálů.

Venku si všimněte proti hlavnímu vchodu kašny se sochou Tritona od Matyáše Bernarda Brauna. Exteriér a hlavní nádvoří jsou průchozí, ale jen v otevíracích hodinách. 

Otevírací doba: Út - Ne 10 - 18

Základní vstupné: 250 Kč. 

Socha Terezky má oficiálně zpodobňovat Vltavu.  Václavu Prachnerovi zadavatelé nejdříve předložili model díla, podle kterého autor tvořil. Pražané kašně i plastice říkají Terezka, důvodem názvu může být jméno jedné z dívek, které sem chodily pro vodu. Pramínek vytékající z dívčiny nádoby symbolizuje řeku. I když se jedná o poetickou a něžnou sochu, dost často ji ničili vandalové. Byla poškozena házením kamenů, pak necitlivě opravována. Devastace lidmi i zubem času postoupila tak daleko, že na místo instalovali odborníci r. 1953 kopii z růžového žilkovaného pískovce. Další rekonstrukci sochy museli památkáři nechat uskutečnit r. 2015. 

Podle:

Clam-Gallasův palác - Památkový Katalog, 2. 11. 2024

Krejčí, M. (1979): Pražské sochy a pomníky, Galerie hlavního města Prahy, nestránkováno, popis v rámci kapit. 1. 

Kašna s alegorickou sochou Vltavy (Terezka) :: Pražské kašny a fontány, 2. 11. 2024