Pomník Ryszarda Siwiece

Dne 21. srpna roku 1968 v časných ranních hodinách vstupují do Československa vojska Varšavské smlouvy vedená Sovětskou armádou. Cílem tohoto politického rozhodnutí je zastavit v Československu demokratický proces a přeměnu země z totalitní na demokratickou. 

Drtivá většina občanů se s nově nastolenou skutečností nesmířila. Do ulic vešly tisíce lidí, kteří mírumilovně vysvětlovali vojákům, že si je v zemi nepřejí. Říkali jim, ať se vrátí domů. Nebylo to nic platné, snahy o demokratizaci veřejného života vyzněly naprázdno. Násilné obsazení Československa trvalo pak dalších 21 let. 

Mezi československou veřejností bylo poměrně málo známo o tom, že v zahraničí byl vývoj v zemi pečlivě sledován a že mnoho politických osobností i prostých občanů proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy na půdu suverénního státu protestovalo. 

Jen několik dní po začátku okupace 8. září 1968 se ve Varšavě konala na Stadionu Desetiletí dožínková slavnost. V ochozech se bavil obrovský počet diváků - až 100 000. Přítomno bylo celé vedení státu a vládnoucí strany a také zahraniční diplomaté. Zavítal sem i Ryszard Siwiec (nar. 1909), který si svůj chystaný čin na stadionu pečlivě připravoval. Dva dny předtím napsal závěť a v ní napsal: "Uslyšíte můj křik!"

Přinesl si hořlavinu, polil se na těle a zapálil se. Přitom křičel, že protestuje proti okupaci Československa. Okolním lidem se ho podařilo uhasit, takže plamen skoro nikdo neviděl. Zdravotníci Siwiece pod dohledem státní policie dovezli do nemocnice, kde se mu lékaři snažili pomoci. Měl popáleniny na 85 % těla. Zemřel po 4 dnech. Vládnoucí straně (která při okupaci Československa spolupracovala se Sověty) se podařilo čin utajit. Záznamy, které tajní policisté ze zásahu natočili, ale nebyly zničeny. Roku 1969 se zprávy od našich severních sousedů dostaly do polského vysílání Rádia Svobodná Evropa a tak se svět o protestu Ryszarda Siwiece poprvé dozvěděl. 

Ale v Československu se o Siwiecovi mnoho nevědělo. Až po změně společenských poměrů r. 1991 polský režisér Maciej Drygas natočil film Uslyšíte můj křik, který dostal cenu Evropské filmové akademie v kategorii dokumentů. Je v něm také sedmisekundová sekvence, v níž je vidět hořící Siwiec. R. 2003 byly v archivech nalezeny záběry ze Stadionu Desetiletí, které r. 1968 natočili tajní policisté. 

V prosinci 2008 byla po Siwiecovi pojmenována v Praze na Žižkově jedna z ulic a roku 2010 zde byl odhalen velmi neobvyklý pomník či spíše obelisk od polského umělce Marka Moderaua. Je darem polské Rady ochrany paměti bojů a utrpení. Nad obeliskem byla instalována koláž ze záběrů z roku 1968. 

Podle:

Pamětní místa na komunistický režim (cas.cz), 11. 9. 2023

Ryszard Siwiec – Wikipedie (wikipedia.org), 11. 9. 2023