Klamorna

Nad údolím Jizery ční vysoko Příhrazské skály a vrchol Mužského. Příznivé podnebí, dobrá půda na skalní plošině zvané Hrada a možnost dobře se opevnit na skalách činila z této lokality vyhledávané místo k budování sídel, a to již od pravěku. 

Archeologický výzkum potvrdil, že na plošině Hrada se soustřeďovalo osídlení od dob prvních zemědělců až po středověk. Na jižním konci plošiny vybíhá k jihozápadu dlouhá a úzká ostrožna, na které se zachovalo menší hradiště zvané Klamorna. 

Člověk tady měl sídliště již ve starší době kamenné, později Klamornu obývali lidé lužické kultury v mladší době bronzové a v době hradištní tady měl své útočiště kmen Charvátů. Největšího rozvoje dosáhla Klamorna nejspíše ve středověku ve 12. - 15. století. 

Jedinou přístupovou cestu na Klamornu její obyvatelé přehradili valem, který je ještě dnes 2 m vysoký a 7 m široký. Na vlastní ploše hradiště se nelze dobře archeologicky zorientovat, protože je ze dvou třetin zničena bývalým lomem. Zachovaly se pouze v okrajových skalách čtyři vytesané světičky se záseky pro okna a dveře. U jižní strany hradiště je vyhloubena cisterna se čtvercovým půdorysem o délce strany asi 1,5 m a hloubce 5 m. Na jiných místech jsou vidět stopy po zásecích pro trámy a opory. 

Vše nasvědčuje tomu, že na Klamorně stávaly mohutné dřevěné stavby, podobně jako na nedalekých Drábských světničkách. Ale zcela chybí písemné prameny, které by hovořily o majitelích hradu nebo o jeho účelu. Nemůžeme tedy ani s jistotou říci, zda obyvatelé Klamorny měli k obyvatelům Drábských světniček přátelský vztah. Oba hrady také mohly být předsunutými strážními opevněními dávných nepřátel. 

Dnes je Klamorna vyhledávaným turistickým cílem a zároveň místem dalekého výhledu západním směrem. 

Podle:

Anděl, R. (1984): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (III.), Severní Čechy, Svoboda Praha, s. 196