Zámek Bad Urach

Ve městě Bad Urach v Německu, ve spolkové zemi Bádensko-Württenbersko, stojí na břehu řeky Erms mohutná stavba zvaná Rezidenzschloss, což můžeme velmi volně přeložit jako zámek. 

Na konci 14. století jej nechal postavit hrabě Eberhard III., stavba byla dokončena r. 1400. Vzorem byl starý palác ve Stuttgartu. 

Nad kamenným dvoupodlažním základem se nacházejí tři hrázděná patra, první s Bílým sálem, druhé se Zlatým sálem. Schodiště se nacházelo na severozápadní straně dvorního průčelí. Budova na půdorysu  obdélníku byla tehdy zakryta valbovou střechou. 

Gotický sál Günzig v přízemí sloužil jako jídelna i společenský prostor pro služebnictvo. Dodnes jsou v okenních výklencích k vidění lavice, před kterými stávaly dřevěné stoly. Když si roku 1474 vévoda Eberhard V. bral Barboru Gonzagovou, nechal sál přestavět na čtyřlodní síň s žebrovou klenbou. 

Zlatý sál pochází z 15. století z doby hraběte Eberharda III, ale není známo, jak tehdy vypadal. Víme ale, že jeho současné vybavení ve stylu honosné pozdní renesance pochází z r. 1609. Zasloužil se o něj vévoda Johann Fridrich při příležitosti svého sňatku s princeznou Barborou Žofií Braniborskou. Iniciály páru jsou vidět na různých místech v sále. 

V l. 1534 - 35 vévoda Ulrich nechal na jihozápadě přistavět okrouhlou věž a dvoupatrovou hrázděnou přístavbu, čímž zámek dostal mnohem složitější půdorys a jemnější obrysy. Za vévody Carla Eugena byl v l. 1765 - 70 vyzdoben jemnými štuky Bílý sál. 

V 60. letech 20. století zjistili odborníci, že statika zámku je značně narušena. Velká rekonstrukce zahrnovala nejen statické zajištění, ale zbourání mnoha prvků, dokonce celých částí zámku, a jejich novou stavbu. V prvním patře byl zbourán byt vévody Carla Eugena, hrázděný arkýř byl také zbourán, schodiště se přesunulo dovnitř budovy. Později byl vybudován výtah. 

Další rekonstrukce probíhala v 21. století. V době tvorby tohoto textu v říjnu 2023 byl objekt pro návštěvníky uzavřen. 

Shrňme tedy, že v přízemí zámku uvidíte gotický sál, v prvním patře Palmový sál, ve druhém patře barokní Bílý sál, ve druhém renesanční Zlatý sál a pak vejdete do třetího patra a můžete obdivovat unikátní výstavu starých saní jednoduchých i bizarních tvarů, nádherně vyřezávaných a pozlacených. Sbírku zapůjčilo státní muzeum ve Stuttgartu. Expozice má odkazovat na okázalost dvora barokního vévody Carla Eugena (1744 - 1793). 

Nyní podrobněji k některým prvkům.

Palmový sál sloužil jako hlavní přijímací a hodovní hala. Stěny nechal vymalovat hrabě Eberhard V. Palmy vysoké jako zeď měly ohromit italské příbuzné jeho nevěsty. Stal se jí Barbora, jak píšeme výše, dcera bohatého markraběte z Mantovy. Velmi okázale působila skutečnost, že do sálu bylo možno z přízemí do prvního patra vyjet po širokém schodišti na koni. Na zadavatele malířských prací mohutně zapůsobily zážitky z jeho poutnické cesty do Svaté země, kterou podnikl r. 1468. Tehdy viděl palmy, pro jeho rodiště naprosto neobvyklé stromy, a proto je hala jimi vymalována, ale kromě nich jsou tu obrazy erbů Eberhardových předků. Palma v 15. století i dnes je vykládána jako královna oázy, její ratolesti jsou symbolem míru, radosti a vítězství nebo také vzkříšení a věčného života, protože jsou stálezelené. Majitel zámku nepochybně sálem na své italské příbuzné zapůsobil vznešeně a aristokraticky. Jeho následovníci ale prostor v 16. století přestavěli na sál lovecký, nechali přimalovat další erby a dekorace. Za vévody Karla Eugena byl Palmový sál přestavěn na knížecí komnatu se strážní síní. Až rekonstrukce v 60. letech 20. století vrátila sálu původní podobu. 

Postel ve Zlatém sále

Tento vzácný kus nábytku si nechal zhotovit vévoda Ludvík, když si r. 1585 bral za ženu Uršulu Falckou Vendenz. Renesanční skvost je zdoben intarziemi z 11 druhů dřeva, sloupkovým baldachýnem, tehdy typickými ocasy a kováním a také erby nevěsty a ženicha. U něj je  latinské přísloví, které volně přeloženo praví: "Hospodin dává všechno, proto nemá nic menšího." Ještě podotkněme, že Uršula byla Ludvíkovou druhou manželkou (první Dorota Uršula předtím zemřela) a že v době sňatku jí bylo 13 let, Ludvíkovi 31. Obřad se konal r. 1585, není ovšem jasné, zda přímo na zámku nebo někde jinde. Manželství zůstalo bezdětné, Ludvík zemřel po 8 letech jeho trvání r. 1593 a Uršula Falcká se přestěhovala do vdovského sídla v Nürtingenu. Již se podruhé nevdala, zemřela r. 1635. 

Postel je historickou záhadou. Není známo, ve které dílně byla vyrobena a není uvedena v žádném inventárním přehledu nábytku, které byly na zámku vedeny. Dokonce se nevyskytuje ani v dražebním soupise z roku 1819. 

Květinový lustr v Bílém sále

Luční květiny na lustru z r. 1765 jsou zhotoveny z cínu. Bílý sál byl tehdy zařízen jako jídelna, vyzdoben štuky s loveckými a hudebními motivy. Lustr si nechal vévoda zhotovit i jako sbírku květin. Jejich různorodost na špičkovém uměleckém díle je ohromující. Jsou tu akant, artyčok, ibišek, podběl, játrovka, karfiát, růže, ostropestřec, slunečnice, cesmína a tulipán. Místem zhotovení je pravděpodobně některá francouzská dílna.  

Podle:

Obytný palác Urach (badurach-tourismus.de), 18. 10. 2023