Kostel sv. Remigia v Remeši

Bazilika Saint-Remi v Remeši je jedním z velkolepých počinů románského stavitelství severu Francie. Byla postavena v 11. století jakožto součást benediktinského kláštera, aby v ní byla uchována ampulka s olejem, který byl použit při křtu vládce franské říše Chlodvíka r. 496 a současně k uchovávání ostatků biskupa svatého Remigia, což byl církevní hodnostář, který křest provedl. I když přístavby jsou novějšího data, bazilika působí neobyčejně kompaktně, zaujme obrovskými rozměry, lehkostí a harmonií. 

Nyní podrobněji a popořádku.

První historickou událostí, která souvisí s bazilikou, byl křest franského krále Chlodvíka a jeho bojovníků (bylo jich údajně 3000) po bitvě u Tolbiacu. Frankové tehdy vyhráli nad Alemanny, což byla konfederace germánských kmenů. O průběhu bitvy samotné se moc neví, ba dokonce ani letopočet 496 není jistý. 

Ale jisté je, že hromadným křtem začala christianizace Franků a budování pozdější Francie. Remigius umírá roku 533. 

Další zápisy z dějin uvádějí dostupné prameny velmi stručně, s velkými "skoky" mezi událostmi. 

Opatství bylo založeno r. 790 za arcibiskupa Tilpina. Jeho úkolem bylo mj. schraňovat ampulku se vzácným olejem, který se používal při křtu vládců. 

Je nutno si uvědomit, že klášter stál mimo remešské hradby, takže r. 930 byl samostatně opevněn, aby odolal nájezdům nepřátel  - Normanů a Maďarů. 

Nový kostel byl vysvěcen papežem Lvem IX. r. 1049. Stavba r. 1098 vyhořela, ale ve 12. století byla obnovena a rozšířena. Loď byla postavena ve střízlivém románském slohu, rozšíření o dvě pole směrem na západ je už gotické, stejně jako zesílení bočních zdí opěrnými pilíři, nahrazení dřevěného stropu klenbou a instalace barevných oken v chóru. 

V 16. století byl přestavěn jižní portál a v chóru se objevuje renesanční sloupoví.

Po r. 1789 byli z kláštera vyhnáni mniši, ale kostel nebyl poškozen. Byl užíván jako farní.  V 19. století byl opraven a byla dostavěna severní věž. Stejně jako katedrála Notre Dame, i zde neblahou úlohu na začátku 1. světové války sehrálo německé dělostřelectvo, které baziliku těžce poškodilo. Opravy trvaly celé 20. století. Například varhany byly zprovozněny až r. 2000. 

Nejstarší částí baziliky St. Remi je tedy románská loď (s křížením). Čtyřpatrový chór je ze 12. století, barevná okna v lodi, vnější opěrný systém a poslední dvě pole se západním průčelím byly postaveny ve 13. století

V interiéru zaujmou především renesanční sloupy a památník svatého Remigia a pohřbených franských a francouzských králů. Přesná lokalizace jednotlivých ostatků ale není známa. Na stěně severní lodi blízko křížení najdeme fragmenty ozdobné kamenné dlažby ze 13. století, které byla umístěna původně v chóru a byla provedena jako olověné výplně v kameni. 

Bazilika je zapsána v Seznamu světového kulturního dědicvtí UNESCO. 

Podle:

Bazilika Saint-Remi – Wikipedie (wikipedia.org), 30. 11. 2023

Bazilika Saint-Remi - Remeš Tourisme (reims-tourisme.com), 30. 11. 2023

Williams, N. a kol. (2009): Francie, průvodce Lonely Planet, Svojtka and Company, s. 363