Megality u Carnacu

V okolí obce Carnac ve francouzské Bretani jsou na místních loukách, pastvinách, vřesovištích i v lesích k vidění tajemné řady vztyčených opracovaných kamenů, které pocházejí z 5. až 2. tisíciletí př. n. l., tedy z období neolitu, kdy zdejší území osídlily kmeny prvních zemědělců, ale nebyli to ještě Keltové. Menhiry, dolmeny, kromlechy a mohyly u Carnacu vyvolávají údiv a otázky. 

Nevíme, kdo tyto kamenné bloky o velké hmotnosti do krajiny umístil, jaké k tomu používal nástroje, částečně podle experimentů víme, jak kameny z místa nálezu do místa určení dopravoval. Ale hlavně nevíme, proč tak činil. Co bylo účelem kamenných řad - rovnoběžných nebo vějířovitě uspořádaných -  dlouhých stovky metrů?

Pojďme se nejdříve podívat do historie. 

Na poloostrově Bretaň v 5. až 2. tisíciletí před naším letopočtem dobře prosperovaly kmeny zemědělců. Lidé bydleli ve velkých dřevěných domech. Vytvářeli velké hromadné hrobky, stavěli kameny do řad a přitom zvládali s nimi manévrovat pomocí kůlů a provazů. Dokázala to na pokusech experimentální archeologie. Tento proces trval 3000 let. Výsledkem byly dlouhé řady kamenů táhnoucí se krajinou, hrobky, kromlechy (kamenné kruhy nebo polokruhy). Většina kamenů váží 1 až 2 tuny, ale největší má hmotnost 300 tun. 

Všechny vztyčené kameny se do dnešních dob nedochovaly. Nejvíc jich nechal zničit sv. Martin z Tours, který ve 4. stol. n.l. v rámci christianizace dal celé kilometry megalitických řad jakožto pohanské symboly zlikvidovat. 

Lidé zbytky řad ale měli víceméně v úctě a jen někde docházelo k dalšímu poškozování. Řady bývaly přerušeny například v místech, kde si obyvatelé chtěli postavit domy. 

Samozřejmě, že obyvatele Bretaně zajímal původ kamenných řad, ale protože neměli k dispozici písemné prameny a věda v moderní podobě až do poloviny 18. století neexistovala, pak vznikaly legendy. Jedna z nich praví, že papež Cornelius byl vyhnán z Říma. Pronásledován vojáky z legií prošel celou Francií (tehdy Galií) až do Bretaně. Ve chvíli, kdy neměl kam utíkat, protože se před ním rozkládalo už jen moře, změnil své pronásledovatele v kameny. 

Pak ale už nastoupili na scénu skuteční badatelé. Ani oni ale nevymysleli nic převratného. 

Hrabě Anne Claude de Caylus sdělil světu r. 1764 tezi, že kameny mají původ v době galo-románské. Od roku 1790 převládala hypotéza předpokládající keltský původ kamenných řad. 

Na konci 19. století archeologové James Miln a Zacharie Le Rouzic přicházejí s (pravdivým) poznatkem, že u megality u Carnacu vznikly dávno před příchodem Keltů.

Němci za II. světové války se snažili dokázat, že kameny do krajiny narovnaly národy, které do Bretaně přišly od severu. Po válce po 30 letech výzkumu Pierre Méreaux tvrdil, že kamenné řady kopírují geologické zlomy, tudíž fungovaly jako obří seismografy. 

Žádná z teorií vysvětlujících účel carnackých megalitů ani další teorie, například o návštěvě mimozemšťanů, nebo "pozemské" teorie  - žádná není dokázána. 

A tak se alespoň pojďme pomyslně projít krajinou u Carnacu a popsat jednotlivé megalitické stavby zvané místně alignements. Podotkneme, že většinu menhirů si můžete prohlížet jen zpoza ohrady. Mezi kameny se občas popásají ovce. 

Le Ménec

Soustava kamenů Le Ménec je rozložena v částečně zastavěné krajině severně od Carnacu. Le Ménec je název pro skupinu domů, kamenné řady mají stejné pojmenování. Skupina domů je obklopena kromlechem, v tomto případě elipsou, která je tvořena 71 kameny stojících blízko sebe. Na východ odtud se táhne 11 řad kamenů v pásu širokém 100 metrů a dlouhém přes 1,1 km. Jejich celkový počet se uvádí 1100. Velikost kamenů se směrem od elipsy zmenšuje od 3,7 metru k 0,9 metru. Řady netvoří přímky, ale mírné oblouky. 

Kermario

Osadu Kermario si zapamatujete buď jako obrovský kemp nebo jako soustředění velkých megalitů severovýchodně od Carnacu. V 10 řadách je tady umístěno 982 menhirů. Některé kameny jsou obrovské, dosahují výšky až 7 metrů, ale směrem k okraji se zmenšují. Dobře si je můžete prohlédnout z vyhlídkové plošiny na terase bývalého větrného mlýna. 

Manio

Najdete je při téže silnici na louce poněkud dále od Carnacu. Na severu tohoto naleziště překvapí návštěvíka kamenný čtyřúhelník s menhiry o výšce asi 1 metru (Quadrilatére du Maio) a také kamenný obr o výšce 6 metrů (Géant du Manio). 

Kerlescan

Pokud pojedete dále na východ, dorazíte ke skupině menhirů zvaných Kerlescan. Tvoří ji 13 rovnoběžných řad, kde je poskládáno na ploše 3,5 hektaru 540 kamenů a také kromlech ze 39 "kousků". 

Le Petit Ménec

Tuto skupinu, již na území obce La trinité-sur-Mer, tvoří cca 100 kamenů. 

Obce Carnac a Trinité-sur-Mer patří k nejnavštěvovanějším lokalitám Francie. Turisty přitahuje nejen tajemný svět megalitů, ale vše, co poskytuje moře. Je to především koupání a veškeré vodní sporty, které potřebují vítr, hlavně surfování a jachting. V Carnacu působí velký počet kempů a z celkové zástavby domů jich 70 % je využíváno jako nemovitosti pro prázdninovou rekreaci. 

Tumulus St.-Michel

Tumulus St. Michel je megalitická mohyla, která byla postavena v 5. tisíciletí př. n. l . Nachází se na severovýchodním okraji zástavby Carnacu poblíž Rue du Tumulus. Uvnitř uměle navršeného kopečku z hlíny a kamení o výšce 10 m a vodorovných rozměrech 125 m x 60 m (!) byla r. 1862 objevena centrální hrobka. V kontinentální Evropě se jedná o největší objekt tohoto druhu. 

Musée de Préhistoire

Na adresu Place de la Chapelle 10 zajděte, budete-li se chtít poučit o životě v Canracu a okolí od paleolitu do středověku. 

Podle:

▷ Megalitické řady v Carnacu - Česká Wikipedie (czech.wiki), 10. 2. 2024

Carnac – Wikipedie (wikipedia.org), 10. 2. 2024

Mohyla Saint-Michel – Wikipedie (wikipedia.org), 10. 2. 2024

Williams, N. a kol. (2009): Francie, průvodce Lonely Planet, český překlad Svojtka, Praha, s. 349