Hradiště Pohansko

V rovině u řeky Dyje jižně od Břeclavi archeologové objevili v období mezi světovými válkami staroslovanské hradiště Pohansko. 

Bylo vybudováno na mírné vyvýšenině, chráněno  bylo rameny řeky Dyje a obklopeno lužními lesy. Dlouho unikalo pozornosti odborníků. R. 1928 jej poprvé popisuje archeolog Inocenc Ladislav Červinka (1869 - 1952) v knize "Slované na Moravě a říše Velkomoravská". Už tehdy jej podle rozlohy a vnějších znaků označil za velkomoravské. Výzkumy se tu ale neprováděly a ani žádný nález z té doby není znám. 

Až v r. 1959 Prehistorický ústav filozofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Brně začal na Pohansku provádět systematický výzkum pod vedením profesora Františka Kalouska. Výsledky práce archeologů řadí Pohansko mezi přední staroslovanské lokality. Přestože byla prokopána jen menší část hradiště, jsou z výzkumů známy základní společensko historické poznatky o obyvatelích Pohanska. A ani nevadí, že název Pohansko je patrně novějšího lidového původu a že v době velkomoravské se hradiště jmenovalo jinak. Nevíme ale, jak. 

Před Slovany byla lokalita osídlena sporadicky - první obyvatelé tady byli ve střední době kamenné před 10 000 lety a další až kolem r. 2500 př. n. l. (konec mladší doby kamenné).

Když přišli v 6. století n. l. Slované, vybudovali tady nejdříve neopevněnou zemědělskou osadu. Z této doby tady archeologové objevili žárové pohřebiště a sídlištní objekty se zachovalou keramikou. 

V 8. století byl postaven dvorec velmože. Byl chráněn dřevěnou palisádou. 

9. století je ve znamení mohutného rozvoje celého sídla. Na ploše 28 ha (!) stálo staroslovanské hradiště opevněné mohutnou hradbou dlouhou asi 2 km. Na hradišti stálo sídlo knížete, jeho družiny, kamenný kostel s rozsáhlým pohřebištěm, sídelní a hospodářské objekty, dílny a podobně. Zbytky dalších staveb našli archeologové vně hradby - byly tu další domy a pohřebiště. 

Rozkvět lokality byl ale jen krátký. Na začátku 10. století se zánikem Velkomoravské říše končí i existence hradiště a obyvatelé si našli nové sídelní středisko - nedalekou Břeclav. 

Pojďme se po Pohansku pomyslně projít.

Velkomoravský val

Dodnes je možno sledovat okolo celého hradiště mohutný val, který má tvar nepravidelného oválu o rozměrech asi 700 x 450 metrů. Jeho délka je asi 2 km. Jeho konstrukce byla na různých místech odlišná. Na jihu do výše 1,5 m byl val budován jako zeď z lomového kamene, jehož jednotlivé bloky byly spojeny přepálenou hlínou. Zevnitř ke zdi přiléhal hliněný násep zpevněný dřevěnou roštovou konstrukcí zajištěnou mohutnými kůly. 

Na severu byla vnější část postavena střídavě z vrstvy hlíny a z vrstvy kamenů. Vnitřní hliněná konstrukce byla také zpevněna dřevem. 

Na jiných místech byla hradba jen hlinitodřevěná. Její původní výška byla 6 až 8 metrů, šířka až 7 m. 

Velmožský dvorec – Kostel a pohřebiště

V severozápadní části hradiště (dnes těsně vlevo od silnice od Břeclavi, na luční ploše) existovala soustava palisádového opevnění, které mělo obdélníkový, téměř čtvercový půdorys (86 m x 96 m) a chránilo knížecí (též velmožský) dvorec. I uvnitř bylo opevnění členěno palisádami. Počátky stavby odborníci kladou do 8. století. Palisádové opevnění zaniklo, když byla okolo hradiště postavena hlavní hradba. Uvnitř palisády stál kostel, kolem něhož se pohřbívalo, a objekty knížecího sídla. Byly postaveny převážně jako srubové stavby s kamenným, zděným krbem. Kolem hlavního sídla byly objeveny pozůstatky asi 131 objektů, které tady nestály najednou, ale existovaly postupně v 6.-10. století. Byly to nadzemní srubové stavby, kůlové stavby nebo polozemnice různého účelu (obydlí, dílny, hospodářské stavby, ohrady pro dobytek, jámy na zásoby). Obydlí měla obvykle čtvercový půdorys s kamenným krbem v rohu. V objektech i mimo ně archeologové našli velké množství zlomků keramiky a různé železné a kostěné předměty. Odhaduje se, že v knížecím dvorci žilo 80 až 120 obyvatel. 

V první fázi vývoje dvorce na něm patrně žil místní velmož, ale později sem byl dosazen někdo z příznivců knížete Mojmíra. Je dále jasné, že velkomoravští panovníci při správě svých raně feudálních statků na Pohansku právě tady trávili mnoho dnů.

V palisádovém komplexu je nejvýznamnějším objevem odkrytí základů velkomoravského kostela o půdorysných rozměrech 18,6 m x 7,2 m s pravoúhlou lodí, půlkruhovitou apsidou, předsíní a přístavkem. Zdi byly postaveny z kamenů z lomů v Bílých Karpatech spojených maltou, které byly omítnuty a uvnitř místy zdobeny freskami. Kostel byl postaven ve 2. pol. 9. století a v 10. století byl rozbořen. Byl vlastnický, tzn., že patřil pánovi dvorce. Kolem kostela bylo odkryto 423 hrobů, mimo něj dalších 8. O existenci vojenské knížecí družiny máme jistotu podle nálezů v hrobech. V mužských hrobech se našly čtyři železné meče, ostruhy, sekery, nože, šipky, kování železných pásů atd. Ženy byly pohřbívány se zlatými a stříbrnými náušnicemi, gombíky, prsteny a skleněnými korály. Část nálezů můžete zhlédnout v expozici v zámečku Pohansko. Objevy patří k nejvýznamnějším nejen v Česku, ale ve slovanském světě.

Sídliště v lesní školce 

Bylo situováno východně od knížecího dvorce. Bylo tady prozkoumáno 222 sídelních objektů, většinou polozemnic a 65 kostrových hrobů. Všechny nálezy ukazují na značné soustředění šikovných řemeslníků. Žili tady tkalci, kováři, pekaři, bednáři, zpracovatelé kostí, výrobci kroužkového brnění a další. Kromě dílen se tady našly pozůstatky studen, což svědčí o zvýšené spotřebě vody pro řemesla v této části hradiště. Zajímavým nálezem byla usedlost se značným počtem kostí ze psů. Mohlo jít o dům knížecího služebníka – lovčího, který měl pánovy psy na starosti.

Sídliště a žárové a kostrové pohřebiště 

Archeologové tuto skupinu objektů zkoumali na jihu hradiště blízko zámečku. Sídla pocházejí z různých období, proto se překrývají nebo vzájemně přerušují. Hroby na žárovém pohřebišti pocházejí ze 6. až 8. století. Žárem přepálené kosti byly ukládány do hliněných nádob nebo jen volně vloženy do mělké jamky. Mezi sídlištními objekty byly porůznu rozloženy kostrové hroby. Zajímavým objevem byl kůlový objekt, který měl nejspíše kultovní ráz.

Sídliště a pohřebiště na severovýchodním předhradí 

Toto sídliště bylo zkoumáno před stavbou archeologické výzkumné stanice. Bylo tady objeveno 50 hrobů a 124 sídlištních objektů.

Sídliště na jižním předhradí 

Jižním předhradím se rozumí oblast v pohledu od zámečku za vodní plochou. Tady sídlili velkomoravští zemědělci. Nálezy ale nedokládají, že by byli příliš specializovaní.  Při orbě toto sídliště bylo narušeno. Sídlištních objektů tady bylo prozkoumáno 436 a k tomu 200 kostrových hrobů. Kromě zemědělců tady existovalo několik dílen, ale jejich zaměření archeologové často nedokázali určit. Jednalo se se o kováře, zpracovatele kostí, lýka, tesaře, stolaře, bednáře, výrobce keramiky, řezbáře, tkalce. Výroba sloužila pouze pro zajištění místního chodu, podle rozsahu nálezů nesloužila k exportu a k obchodu.

Brána

Ve východní části hradiště archeologové provedli velmi podrobný průzkum fortifikace, protože na 15 m úseku hřebene valu tady byla asi 1 m hluboká sníženina. Detailní měření a výkopy ukázaly, že v tomto místě stávala brána široká 250 cm, hluboká 640 cm s věžovitou nádstavbou zhruba čtvercového půdorysu (330 x 360 cm), která částečně vystupovala před čela hradeb. Obránci hradiska z ní mohli ostřelovat útočníky. Brána se uzavírala dvojitými železnými vraty s komorou uvnitř. Ústila přímo k jednomu z ramen Dyje. 

Podle dlouhodobých archeologických výzkumů je jisté, že hradiště Pohansko hrálo ve Velkomoravské říši klíčovou úlohu. Bylo podřízeno vládnoucímu knížeti (Rostislav, Svatopluk) a především se uplatňovalo v době bojů s Franskou říší. Po zániku Velkomoravské říše jeho počet obyvatel klesal, až někdy na konci 10. století bylo zcela opuštěno.

Archeologové o svých výzkumech pravidelně referují na domácích i zahraničních kongresech, např. v 70. a 80. letech tomu bylo v Berlíně (1970), Bratislavě (1975), Sofii (1980) a Kyjevě (1985).

Kaňkou na prezentaci výzkumů se stal rok 1987. Když totiž r. 1971 na Pohansku tehdejší ONV v Břeclavi a Regionální muzeum v Mikulově zřídili muzejní expozici, museli ji zanedlouho předat Krajskému památkovému středisku v Brně, které zámeček po stránce údržbářské zanedbalo tak, že právě roku 1987 musela být expozice uzavřena. To je naštěstí minulost, dnes je muzejní expozice nálezů podpořena moderní technikou a je vskutku reprezentativní. Otevřena byla r. 1998. Z balkonu zámečku se navíc otevírá fascinující rozhled na plochu hradiště.

Roku 2003 byla pod vedením Petra Dvořáka poblíž zámečku otevřena malá venkovní expozice s polozemnicí, studnou a kultovním objektem. Je to jen skromné "pokračování" dřívějšího velkého sídla. Abyste o Pohansku získali bližší představu, určitě zajděte do expozice v zámečku, kde jsou úžasné modely. 

Roku 2008 se archeologům podařil další velký objev. Zjistili, že na ploše hradiště existoval ještě nejméně jeden kostel.

Zajděte se k zámečku podívat navečer. Jeho okna překrásně svítí do úplné tmy okolí. 

Podle:

Kalousek, F. (1963): Archeologická rezervace Břeclav - Pohansko, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně

Kalousek, F. (1970): Velkomoravské hradiště Pohansko, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně.

Dostál, B. (1988): Třicet let archeologického výzkumu Břeclavi - Pohanska, In: Vlastivědný věstník moravský 1988/3, s. 307

Pohansko (hradiště) – Wikipedie (wikipedia.org), 26. 8. 2024