Locronan

Locronan je vesnice na západě francouzské Bretaně, která působí, že je vystřižena z pohádky o kamenných sídlech. Místní si vystavěli svoje domy i kostel výhradně z místní žuly a nikdy v historii sem nezavítal jiný stavební materiál. Za nebývale kultivovaný vzhled obce jsou "zodpovědny" tři vlivy: jedním je bývalé prosperující průmyslové odvětví, druhým je známý režisér a třetím je skutečnost, že současné komerční vlivy dovnitř zástavby nebyly vpuštěny. Vesnice má asi 800 obyvatel. Díky malebnosti a dobré pověsti ji navštěvuje přibližně 400 000 turistů ročně. Pojďme se do Locronanu podívat podrobněji. 

Původ jména Locronan (bretoňsky Lokorn) se vysvětluje jako "místo Ronana". Ronano di Quimper byl irský mnich, který žil v 6. století v lese nedaleko od současné vesnice. Podílel se na christianizaci této části Bretaně. 

Locronan jako sídlo vznikl už dříve v římské době na křižovatce obchodních cest. 

Žulový kostel sv. Ronana byl postaven v l. 1430 - 80 na hlavním náměstí. Stavba je 36 m dlouhá a 16 m široká. V interiéru najdete sochu ležícího sv. Ronana a výjimečné zlatnické práce, např. monstranci ze 17. století, relikviář z pozlaceného stříbra ze 16. století a další vzácnosti. 

Okolních 14 domů na náměstí pochází ze 16.-17. století. Na svou dobu byly velmi honosné, jsou dokladem prosperity jejich majitelů, jak se dozvíme dále.

Zásadním impulsem pro rozkvět sídla se stalo v 16. století pěstování konopí. V Locronanu se tato plodina zpracovávala na látky, které byl potřebné pro výrobu lodních plachet. Dokážeme si patrně představit tu dobu, kdy docházelo k novým cestám do Ameriky, a poptávka po plachtách byla jistě obrovská. V Locronanu se usadili jak tkalci, tak i obchodníci. Výroba konopných látek byla určena a kontrolována nařízením Conseil du Roi, které měli tkalci dodržovat a které určovalo např. počet nití na výrobu látky nebo kbvalitu vláken. Nařízení bylo dodržováno a díky vyhledávané kvalitě se locronanští tkalci udržovali dlouho na výsluní. Konkurencí se stala r. 1764 továrna otevřená v Brestu, kde pracovali vězni. Pokud bychom objem produkce r. 1751 označili číslem 100 %, pak r. 1776 tento ukazatel klesá na 63 % a r. 1785 na 33 %. To už tkalci nežili v luxusních domech, ale často i v polorozpadlých budovách. Část jejich sídel se dochovala na Rue Moal.

Roku 1979 hledal režisér Roman Polański prostředí pro svůj film Tess a jeho štáb zavítal do Locronanu. Ještě než kamery začaly zabírat exteriéry, nařídil veškeré elektrické vedení ve vsi na náklady produkce schovat pod zem. Netušil, že nadchne filmové kritiky (mladičká Nastasja Kinski si střihla v jeho filmu jednu z nejlepších rolí a mnozí Tess považují za Polańského nejlepší dílo), ale také fotografy mnoho let potom, protože se jim nepletou při pořizování snímků v Locronanu dráty do záběrů. 

Poznámka redakce: V České republice je vedení elektřiny v malých obcích téměř vždy nadzemní, v podzemí je vedeno jen díky osvíceným starostům nebo radním. Naše redakce zná jen dva příklady: centrum Březiny u Tišnova a Lovčovice.

Na území obce Locronanu bylo archeology ve 21. století zjištěno několik lokalit s nálezy, které by nám pomohly zodpovědět dosud neznámá fakta o raně středověkých dějinách tohoto místa. Dosud není jasné, nakolik jsou pravdivé různé legendy o životě sv. Ronana. 

Obec Locronan nepodlehla moderní komerci. Kamenné domy si jejich majitelé "postaru" vyzdobili květinami, jak je v Bretani milým zvykem, a to je vše. Na náměstí jsou dva obchody - jedním je pekařství, druhý je čokoládovnou. Jinak nic. Žádné cetky a kýče. V postranních uličkách najdete obchůdky s uměním. 

Snad i proto si turisté Locronan oblíbili. Fandíme místním, aby si svoji skromnost udrželi. 

Podle:

https://locronan.bzh/, 23. 2. 2024

Locronan - wikiital.com, 23. 2. 2024