Klášter Toplou

Klášter Toplou se nachází na východě Kréty při silnici mezi městem Sitia a pláží Vai. Nejbližším větším sídlem je 6 km vzdálené Palaikastro. Celé blízké okolí kláštera je neobydlené, kromě mysu Sideros, který ale patří řecké armádě, viz naše heslo zde.  

Klášter byl založen ve 14. století (přesné datum není známo) na svahu rokle, která je dnes považována za jednu z předních geologických a ekologických zajímavostí ostrova a jedním z důvodů, proč byl východ Kréty vyhlášen Geoparkem Sitia. Klášter využíval pramen vody vyvěrající v horním konci rokle. K dodávce životodárné kapaliny mniši využívali čerpadlo poháněné větrným kolem, jehož replika stojí před klášterem. 

Klášter byl založen v dějinné epoše, která mu byla příznivě nakloněna. Obyvatelé nedalekého města Itanos už dávno své sídlo opustili a nikdo, kromě mnichů, o něm nevěděl. A naopak - Osmanská říše ještě nebyla na vzestupu. Klášter se od svého založení stal vlastníkem rozsáhlých pozemkových držav, které zahrnují např. i území archeologické lokality Itanos.  

Původní název klášter byl Panagia Akrotiriani, Moni Toplou údajně pochází od Turků, doslova "místo děla", ale název "usadil" do řecké podoby jeden z prvních výzkumníků na ostrově Thomas Abel Brimage Spratt kolem r. 1865. 

Nejstarší stavbou na území kláštera je severní loď kostela. Ten je zasvěcen Panně Marii z Kapska, fresky na stěnách jsou datovány do 14. století. 

Jeho stavbě předcházela nechvalně známá 4. křížová výprava v l. 1202-04, při níž vojsko posbírané z žoldáků z velké části Evropy mělo původně dorazit do Svaté země, ale nejprve dobylo Zadar, v té době v rukou uherského křesťanského krále, a poté Konstantinopol, hlavní město Byzance. 

Proč se tato událost týká Kréty?

Do té doby byla Kréta pod byzantskou nadvládou. Území získal křižácký vůdce Bonifác z Montferratu, ale obratem ho prodal Benátčanům. Ti si nejdříve situaci na ostrově museli vojensky "vyjasnit" s Janovany, ale od r. 1212 do r. 1669 uplatňovali nad Krétou svoji koloniální moc. 

Až roku 1453 se na nedalekém poloostrově Malá Asie definitivně usazují Osmané, kteří dobývají Konstantinopol. Mezitím se Benátčanům dařilo víceméně v míru soužití s Kréťany, i když se tu najednou střetávalo západní křesťanství s řeckým, ortodoxním. Nemusíme snad dodávat, že mniši v Toplou praktikovali ortodoxní víru. 

Sotva se Turci (Osmané) usadili v Konstantinopoli, začali svými výpady ohrožovat a obsazovat ostrovy v Egejském moři severně od Kréty. Sídla pustošili, plenili a obyvatele brali do otroctví. Jejich vojenská pokladna ale nesmírně bohatla. Na Krétu zamířilo obrovské množství uprchlíků, kteří nechtěli přijmout nové vládce a hlavně jejich náboženství - islám. 

Už roku 1471 Turci napadli Sitii a r. 1498 klášter Toplou, který vyplenili. Neměli ale v držení celý ostrov, ten stále ovládali Benátčané. 

Další výpravu Turci podnikli r. 1538. Tehdy sultán Sulejmán najal piráta Hayreddina Barbarossu, dal mu k dispozici 200 lodí a dal mu úkol zmocnit se řeckých ostrovů. Korzár Barbarossa plenil pobřeží severní Kréty, loupil nebo pálil úrodu, kradl hospodářská zvířata a obyvatele odváděl do otroctví. Ale nepodmanil si celý ostrov.

Klášter se pak roku 1612 zřítil při zemětřesení, jehož intenzitu dnes odhadujeme na 7,2 stupně Richterovy stupnice. Tehdy Nicolo Balbi, starosta Sitie, napsal dopis Benátskému senátu, aby mu dodal peníze na opravu po zemětřesení. Součástí opravy mělo být i vybudování opevnění proti Turkům. Senát žádosti vyhověl, jednak proto, že ortodoxní a katolická víra byla v té době na Krétě v mírové rovnováze a jednak proto, že všechny ostrovany spojoval společný nepřítel. R. 1613 putovalo z Benátek na Krétu 200 dukátů, jen se neví, jakého standardu byly, každopádně představovaly na svou dobu obrovitou sumu. 

Turci přesto r. 1646 klášter a celou východní Krétu definitivně ovládli. Celý ostrov Benátčané ztratili r. 1669. A jak známe z dějin, na Krétě Turci vládli v podstatě až do začátku 20. století. Kllášter byl znovu osídlen r. 1704, roku 1821 se po neúspěšném povstání Turci klášteru pomstili zavražděním mnichů. Jiní řádoví bratři pak přišli r. 1828, ale při dalším povstání r. 1866 byl klášter znovu zpustošen. 

Během II. světové války, jak víme z historie, Krétu okupovali Němci. Mniši poskytovali útočiště partyzánům a umístili v klášteře jejich radiostanici. Okupanti ji objevili. Opat a dva mniši byli mučeni a popraveni. 

Na architektuře kláštera dodnes vidíme jeho pevné zdi. Budovy se rozprostírají kolem nádvoří dlážděného oblázky. Opevnění je tvořeno 10 m vysokými zdmi. Klášter má tři podlaží a je stavebně rozdělen na komnaty mnichů, kuchyně, sklady a další místnosti. Zvonice kostela pochází z roku 1558. 

Navzdory bouřlivé historii klášter vlastní mnoho uměleckých děl, která jsou dnes reprezentována výstavou byzantských ikon, knih a dokumentů, rytin a 20 portrétů mnichů, jejichž autorem je Thomas Papadoperakis. Stěny mnišské jídelny zdobí  pozoruhodné fresky od malíře ikon Manolise Betinakise. 

Krajina v okolí kláštera je neosídlená, ale mniši tady pěstují vinnou révu a olivovníky. Víno a olej úspěšně prodávají. 

Stav relativně stabilní krajiny v okolí nemusí trvat dlouho, protože od r. 2009 tady usiluje developerská společnost o stavbu obřího rekreačního areálu o rozloze 26 km². Naráží ale na odpor obyvatelstva z okolí a ekologů, kteří namítají, že projekt by především potřeboval značné množství vody, která v těchto končinách není k dispozici. 

Klášter je veřejnosti přístupný. Nabízí i ubytovací služby. 

Podle:

Kréta, klášter Moni Toplou | CK Mundo, 26. 9. 2024

Toplou Monastery - Wikipedia, 26. 9. 2024

Čtvrtá křížová výprava – Wikipedie (wikipedia.org), 26. 9. 2024

Schulte-Peevers, A. a kol. (2013): Kréta, turistický průvodce Lonely planet, s. 212