Růženin lom

Růženin lom na okraji Brna je takřka učebnicovým příkladem skutečnosti, že v přírodě lze alespoň zčásti napravit těžební jizvy, které člověk učinil, ba dokonce, že je možné dát lomům nový rozměr.

V lomu Hády a v Růženině lomu se dobýval vápenec v obrovských množstvích takřka po celé 20. století, přesně řečeno od r. 1911 do r. 1998. Předtím byly vápencové stráně využívány jako pastviny. V 90. letech 20. stol. bylo rozhodnuto, že těžba vápence v České republice bude probíhat jen v několika velkých lomech, Tím se "velká" devastace přírody sice koncentruje na několika málo místech, nicméně rozptýlené ničení malých vápencových ložisek s cennou přírodou ustalo. Jen podotkněme, že lom Hády a Růženin lom "malým" ložiskem rozhodně nebyl.

Společnost Českomoravský cement přistoupila v Růženině lomu k rekultivaci a přizvala si k tomu architektku Evu Wagnerovou, která současně také připravila plán na rekultivaci lomu Kamínka u Čebína. Při rekultivaci se aktivně angažovala také základní organizace Českého svazu ochránců přírody Pozemkový spolek Hády. Jako jeden z hlavních cílů si rekultivace vytkla vytvořit podmínky pro pestrou přírodní mozaiku na dně lomu a využít přitom pramen vody, na který narazili těžaři.

Rekultivace začala r. 1996 poměrně hrozivým nájezdem bagrů a nákladních aut, takže mnozí okolní obyvatelé měli obavy o osud území. Nejdříve bylo zarovnáno dno, odvezeny z něj odpady, rozšířena stávající jezírka a ponechány ostrůvky vegetace, která se uchytila v popílku. Pak sem auta navezla vrstvu štěrku a na ní byla ručně rozprostřena vrstva půdy. Nepůvodní dřeviny - akát a topol - byly vykáceny. Je totiž známo, že pod tak agresívní dřevinou, jako je akát, téměř nic jiného nevyroste, o čemž by mohli vyprávět např. lidé z krajiny mezi Moravským Krumlovem a Znojmem.

Již 4 roky předtím byla v okolí lomu sbírána a pak vyseta semínka rostlin, o nichž se předpokládalo, že se v lomu uchytí. Jsou to rostliny vlhkomilné i suchomilné, což z lomu učinilo opravdu kontrastní unikát.

Podívejme se trochu do lomu očima botanika. Jeho oko je potěšeno. Lom je přímo učebnicovým příkladem sukcese, návratu k přírodnímu stavu. To, co například v lomu Kobyla v Českém krasu probíhalo desítky let bez zásahu člověka, tady pod Hády s lidskou dopomocí se daří v řádech roků.

V Růženině lomu lze najít např. pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides), zeměžluč spanilou (Centaurium pulchellum) a orchidej prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata). Dno lomu zaplňují tisíce exemplářů další ohrožené orchideje kruštíku bahenního (Epipactis palustris), který tu začal růst až v 50. letech 20. stol. a bylo mu  lhostejné, že místo pro existenci mu připravil vlastně člověk, nikoli příroda.  Z dalších rostlin najdeme v Růženině lomu hvězdnici chlumní (Aster amellus), hvězdnici zlatovlásek (Aster linosyris), vrbovku rozmarýnolistou (Epilobium dodonaei) a len tenkolistý (Linum tenuifolium).

Poněkud komicky působí vstup do lomu z jihu, neboť je opatřen masívní branou, v níž zeje díra, přičemž někdy je brána pootevřena. Pod bránou je často k vidění nepořádek všeho druhu (papíry, lahve, plechovky), a proto nápis Evropsky významná lokalita vévodící nad tím vším působí přinejmenším bizarně (stav z května 2014). A velmi zajímavá je skutečnost, že lom si oblíbili vyznavači opalování bez plavek, takže tu začala fungovat neoficiální FKK zóna. Mezi naháči se ale potuluje hodně lidí oblečených.

Ochranáři to však nevidí rádi, takže na cedulích se můžete dočíst, že dlouhodobý pobyt v lomu přírodě neprospívá, koupání v jezírkách, volný pohyb psů, vstup na suťová pole, sběr rostlin a živočichů a také míčové hry jsou zakázány. Po pravdě řečeno, i když mnozí zákaz koupání porušují, moc si v jezírkách nezaplavou. Mnozí návštěvníci si návrat do přírody představují jako návrat skládek a nepořádku, takže brněnští strážníci musí občas v lomu zasáhnout.
    
 Podle:

http://www.ceskefirmy.com/tiskove-zpravy/byvale-lomy-ceskomoravskeho-cementu-oceneny-za-rek/, 13. 11. 2013

http://botany.cz/cs/hady/, 16. 2. 2014

Naučné tabule v Růženině lomu, 25. 3. 2012