Jeskyně Tzanis

Na jihozápadě Kréty jako geologický podklad zcela převažují vápence. Vyskytuje se tady naprostá většina povrchových i podzemních krasových jevů. Učebnicovým příkladem je i polje Omalou (nebo také Omalos, setkáváme se s oběma verzemi přepisu z řečtiny), krajina krasové deprese s relativně plochým dnem, která je obklopena horami.

Polje se vyskytují jen v úplně vyvinutém krasu. Například v Česku žádné neexistuje. 

Do každého polje tečou z okolních hor potoky a také na něj dopadá srážková voda. Na povrchu polje vznikají občasné vodní toky, které nejkratší cestou míří podle sklonu polje k jeho okraji na nejnižší výškovou úroveň. Tam se ztráci v podzemí v propadáních.

Přesně to se děje i na polji Omalou. Srážková voda i voda z okolních hor si na povrchu najde nejkratší cestu odtoku a míří v dočasně zaplněných korytech k severu, kam se Omalou sklání. Tady je obrovský otvor jeskyně Tzanis, kde voda opouští zemský povrch a mizí v podzemí. 

Dosud probádané chodby jeskyně Tzanis mají délku asi 3 km. Prostory jsou známy od roku 1865, systematické objevy začaly od roku 1961 na základě výprav jeskyňářů z různých zemí světa. Voda z jeskyně napájí prameny v nižších partiích ostrova. 

V jeskyni žije 8 druhů netopýrů. Protože dovnitř lidé nechodí, jeskyně není pro běžného návštěvníka přístupná, mohou v ní netopýři nerušeně lovit, hibernovat a rozmnožovat se. Netopýří trus je potravou pro některé bezobratlé živočichy (hmyz, mlže). 

V jeskyni speleologové popsali bohatou krápníkovou výzdobu. Prostory dostaly jméno po legendárním Markosu Tzanisovi, který se narodil v nedalekém Lakki a který se vyznamenal v bitvách proti Benátčanům i Turkům. Po dobytí Kréty Turky uprchl na ostrov Souda. Odtud podnikal proti okupantům rodného ostrova výpady. Mnoho brutálních Turků zabil. Turci ho nazvali Fovos, což znamená Strach. 

Ale o jeskyni se mezi lidmi vypráví zcela mírumilovná legenda. 

Podle ní v jeskyni sídlí víly, které ke svému životu nutně potřebují tanec a hudební doprovod. Jednoho místního pastevce, který uměl hrát na lyru, víly unesly a drželi ho v jeskyni. Zděšený pasáček jim hrál a přitom pozoroval tančící krásky, které při pohybech držely v náručí bílé děti, plody jejich lásky s pozemskými muži. Pasáčkovy písně byly truchlivé, protože se mu stýskalo po lidském štěstí, ale víly zpívaly písně veselé, protože jim k životu nechybělo nic. 

Podle této pověsti se údajně krétští mladí muži ovládající lyru dobrovolně vydávají do jeskyně, aby mohli hrát vílám a hledají Tzanise, aby je hru na lyru naučil. Jak skončil pasáčkův příběh a jak končí pobyt v jeskyni krétským mladíkům, o tom se už legenda nezmiňuje. 

Podle:

⭐ Cestovní průvodce ostrovem Kréta ⛵ , Řecko❗ - Jeskyně Tzanis, 23. 11. 2024

Naučná tabule u jeskyně, srpen 2023