Park Havlíčkovy sady v Praze na Vinohradech

Havlíčkovy sady, které spolu s vinohradem obklopují Gröbeho vilu (Grébovku), patří k nejrozlehlejším parkům na území hlavního města, hlavní zásluhu na jejich vybudování má někdejší majitel pozemků Moritz Gröbe (1828-1891). Tento muž byl nejdříve zaměstnancem firmy Vojtěcha Lanny staršího v době, kdy působil v Českých Budějovicích a byl znám výstavbou mostů, nábřeží, jezů a železničních tratí. Když firma přesídlila do Prahy, byl ve firmě nejdříve prokuristou, pak společníkem Tomáše Lanny (mladší Vojtěchův bratr) a pak i společníkem firmy A. Lanna a J. Schebek. Moritz Gröbe se účastnil především ve výstavbě železničních tratí. 

Mezi Vinohrady a tokem Botiče v místech dnešního parku stávaly nejpozději od začátku 17. století dvě usedlosti známé pod názvem Halířovský grunt. Po třicetileté válce byli jejich vlastníky jezuité. Bydleli v nich nemocní členové řádu z Prahy. Tehdy se jim dostalo pojmenování Dolní a Horní Landhauska (= letní dům).

V polovině 18. století usedlosti s poli a vinicemi patřily Antonínu Hanišovi z Greinfenthalu. Počátkem 19. století byl jejich majitelem František Václav Pachta z Rájova, podle něhož se jim říkalo Pachtův dvůr. Další majitel Kašpar Vintr dvůr se všemi budovami prodává Jakubu Wimmerovi. Po jeho smrti se konal exekuční prodej a majitelem se stává Josef Lumbe, pozdější dvorní rada a profesor zemědělství na univerzitě a ředitel pražské polytechniky. Ten nechává postavit obytnou budovu a část zahrad a vinic proměňuje v sady. 

Roku 1870 získává takto upravenou Horní a Dolní Landhausku Moritz Gröbe. Přikoupil i sousední parcely a spojil je. 

V místě Horní Landhausky zbyly tři budovy s dvorkem a zahrádkou. Na jejím místě byla v l. 1871-73 postavena obrovská novorenesanční vila podle návrhu architekta Antonína Barvitia, dokončení se zúčastnil i Josef Schulz. V téže době se stavěl i Vinohradský tunel. Moritz Gröbe nechal materiál z výrubu dovážet na svůj pozemek. Jeho množství F. X. Kodeš v Památníku města Královských Vinohradů z r. 1929 uvádí na "šedesát tisíc for". Jeho pomocí Gröbe zasypal bývalý lom a nechal konfigurovat terén. Parkové úpravy probíhaly až do roku 1888. 

Dolní Landhauska se dočkala také přestavby, ale ve skromnějším duchu. Dodnes je součástí areálu. 

V parku se objevily různé romantické prvky - terasy, vodotrysky, altán, skleníky, jeskyně a byt pro strážce jeskyně. Grottu se skalkami navrhl Josef Vorlíček, sochu Neptuna Bohuslav Schnirch. Od jižní strany vily se sestupovalo dvouramenným schodištěm na vinohrad. 

Bohatý podnikatel si ale vily moc neužil. Roku 1881 po mrtvici ochrnul, zůstal upoután na vozík a r. 1891 umírá. Roku 1905 vilu za tehdejších 841 000 korun kupuje město Královské Vinohrady. Jeho představitelům se podařilo tímto krokem zabránit po Gröbeho smrti zabránit rozparcelování pozemků a současně otevřít areál veřejnosti. Pod názvem Havlíčkovy sady se tak opravdu už roku 1906 stalo. Nadšeným obdivovatelem nově otevřených parků byl kromě mnoha Pražanů také Max Švabinský. 

Od roku 1909 se stalo hezkým zvykem, že první hrozny ze zdejšího vinohradu se spolu s přípitkem odevzdávaly pražskému primátorovi. Tato tradice se udržela dokonce ještě za primátora Vacka, který byl v úřadu v l. 1946-54. 

Po roce 1989 Grébovka přešla pod správu Prahy 2. Roku 1993 byla obnovena na ploše 1,7 ha vinice, která nyní produkuje 4000 litrů vína ročně. Stavba i park byly postupně rekonstruovány po r. 2000.  

Park je veřejnosti přístupný. 

Můžeme ho myšlenkově rozdělit na horní část, která má víceméně plochý povrch. Výsadba stromů je rozvolněná, hodně se vyskytují trávníky, které lákají k odpočinku a děti ke hrám. Na jižním okraji stojí Grébovka, také tu najdeme Kavárenský pavilon a na severním okraji pak garáže. Z této části parku se otevírají velmi hezké pohledy na jižní část Prahy, která je vystavěna většinou novodobě, dost často z paneláků. 

Západní část ve svahu má převahu zastiňujících dřevin, najdeme tady mj. Grottu, jezírko a sochu Neptuna. 

Jižní svah pod Grébovkou je osázen vinicí, na jejímž okraji stojí dřevěný altán. Tato část sadů je oplocena a veřejnosti nepřístupná. 

Jižní rovinatá část zasahuje do nivy Botiče, stojí tady Dolní Landhauska, začátek svažité části je odstupňován vysokými opěrnými zdmi. Mezi vysokými stromy se rozprostírají trávníkové plochy. 

Podle:

vila Grébovka s kuželnou a střelnicí a vila Dolní Landhauska - Památkový Katalog, 4. 2. 2025

Moritz Gröbe – Wikipedie, 5. 2. 2025

Mudrová, I. (2005): Prahou s otevřenýma očima II., Nakladatelství Lidové noviny Praha, s. 226

Laštovková, B., Koťátko, J. (2001): Pražské usedlosti, Libri Praha, s. 84, 175