Bývalá vápenka Biskup, Kvis a Kotrba

Kraj lomů a skal. Tak by dalo nazvat Dalejské údolí, které se táhne od Prahy-Řeporyjí na východ. Ústí do Prokopského údolí, s nímž tvoří unikátní přírodní celek, na jehož dnešní podobě se výrazně podílela lidská činnost. 

Prokopské i Dalejské údolí je tvořeno silurskými a devonskými vápenci. Blízkost Prahy z něj udělala objekt zájmu všech podnikatelů, kteří chtěli otevíráním lomů a těžbou zbohatnout. Podařilo se jim to. Také se jim podařilo v lomech odkrýt profily hornin, jež se staly světoznámými, ať už jako naleziště zkamenělin nebo jako ukázky geologického sledu vrstev. 

Zastavme se v horní části Dalejského údolí, na katastru Řeporyjí, kde vápenec těžila a zpracovávala firma Biskup, Kvis a Kotrba. Památkou na její působení je několik obrovitých lomů a pozůstatky průmyslového provozu, který v době psaní tohoto příspěvku r. 2025 byl ve stavu, jehož řešením bude snad už jen demolice. 

Firma byla založena roku 1895 jako obchodní společnost. Jejími prvními odběrateli byly cukrovary, které potřebovaly vápenec pro čištění cukru. Později firma postavila malou komorovou pec na pálení vápna a potom ještě druhou - posuzováno dnešními měřítky primitivní. Protože prodej vápence pro cukrovary byl velmi výnosný, mohla si společnost postavit dvacetikomorovou pec a v okolí železniční trati další provozy. Vápence bylo na obou březích potoka více než dost. K pecím z lomů se dopravoval vozíky malodrážky o rozchodu 600 mm a s motorovými lokomotivami. Hotové výrobky se nakládaly na železniční vagony, trať ze Smíchova přes Rudnou do Berouna vedla středem továrního areálu.

Po 1. světové válce vyrostla v areálu další 22komorová pec, strojovna, drtírna štěrku a mlýnice vápna. Dělnící v lomu už nevrtali do kamene ručně, ale pomocí strojů. Kromě vagonů se na expedici podílely i nákladní automobily, pro něž firma vybudovala příjezdovou silničku z Řeporyjí. Firma produkovala kolem 1240 vagonů vápna ročně a výroba až do 2. světové války rostla navzdory zostřené konkurenci. V Prokopském a Dalejském údolí těžilo a zpracovávalo vápenec několik firem. 

V letech 1939 - 45 se podařilo firmě udržet jen výrobu vápna. Poté byly provozy majitelům znárodněny a pracovaly pod hlavičkou národního podniku Pragocement. Ale i když r. 1953 a 1959 byly v podniku provedeny dílčí úpravy, byl roku 1968 ve vápence provoz ukončen. Těžba v lomech ale pokračovala. 

Po změně společenských poměrů r. 1989 budovy sloužily nejdříve k bydlení, ale po návratu majetku dědicům se nájemníci vystěhovali a areál osiřel. Roku 2000 jej zachvátil požár, po němž z bývalé slavné továrny zůstaly jen obvodové zdi.  Strojní vybavení už dávno předtím bylo rozebrané, jen okolo železniční trati jsou tu a tam vidět pozůstatky nákladišť. Zachován je tunel na pravém břehu potoka, odkud je možno dojít do sousedních lomů a obdivovat geologické profily. Pokud hned za tunelem vyšplháte příkře nahoru, otevře se vám pohled do lomu Požáry II, z něhož vápenka odebírala surovinu, když už vápenec z vlastních lomů nedostačoval. Do tohoto lomu vstup není dovolen. 

Procházku areálem bývalé vápenky obecně kvůli jejímu zchátralému stavu nedoporučujeme. Jen si můžete domýšlet, jak zajímavě mohla vypadat klasicistní správní budova a tovární haly se secesními prvky.

Pokud se rozhodnete přecházet koleje železniční trati, pak jen na vlastní nebezpečí. Vlaky tady mají povolenu relativně vysokou rychlost a jezdí docela potichu. 

Podle:

Praha - Řeporyje, vápenka Biskup, Kvis, Kotrba 24_2_2015 – Václav Kučera – album na Rajčeti, 28. 1. 2025

Vápenka Biskup, Kvis & Kotrba - Jednou stopou Českem, 28. 1. 2025

Vápenka Biskup, Kvis & Kotrba | Databáze domů s historií, 28. 1. 2025