Zámek Praha-Koloděje

Ves a tvrz v Kolodějích se poprvé objevuje v písemných pramenech roku 1346 jako majetek pražského měšťana Meinlina. Tvrz zdědili jeho synové Václav a Meinlin. V roce 1356 se stal majitelem staroměstský měšťan Mikuláš Rytíř a pak ji koupil císař Karel IV. pro svého bratra, moravského markraběte Jana Jindřicha. V listině z roku 1359 císař uvádí, že darování Kolodějů umožní Janu Jindřichovi být blízko vlády v Praze. Tvrz a dvůr Koloděje zůstaly v držení Jana Jindřicha až do jeho smrti v roce 1375 a následně je prodali dědicové Jošt a Prokop.

Za husitských válek se do místních dějin zapsal Johánek Rotlev z Libně, který byl vlastníkem Kolodějí od r. 1408. Byl věrným katolíkem a písemně r. 1419 sdělil pražským městům nepřátelství. Ale později, když Pražné zvítězili na Vítkově nad Zikmundem, se rozhodli rozšiřovat svoji moc do pražského okolí a Johánek kupodivu celé husitské války přečkal bez ztrát na životech i na majetku. Pravděpodobně se s husity dohodl ne neútočení. R. 1436 přebírá Koloděje Johánkův strýc Aleš Rotlev a pak tento rod vymírá po meči. Historikům komplikuje bádání o Kolodějích skutečnost, že o nich a ž do r. 1518 chybí jakékoli písemné zmínky. 

Ve smlouvách z r. 1518 jsou Koloděje označeny jako zámek. V 16. století se majitelé velmi často střídali jak prodejem tak převodem majetku na příbuzného. Předpokládáme, že zámek byl v té době renovován a byl stále opevněn. 

Roku 1623 se kolodějské panství dostává na dlouhou dobu do vlastnictví Lichtenštejnů jakožto součást černokosteleckého a uhříněveského panství. Prodejcem byl Albrecht z Valdštejna, poručník posledního z rodu Smiřických. Ve třicetileté válce zámek sice zpustl, ale r. 1670 jej Bohuslav Balbín a hospodářské spisy velkostatku popisují jako obyvatelný.

Zámek z renesanční do barokní podoby nechal přestavět Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna (1662-1712), jeden z nejschopnějších mužů své doby, ekonom, finančník, mecenáš a milovník umění. Mj. získal do rodového majetku panství Schellenberg a hrabství Vaduz, základ pozdějšího Lichtenštejnska. 

Při přestavbě zámku nechal projekční práce zhotovit pravděpodobně významného italského architekta Domenica Martinelliho. Stavební práce nejdříve probíhaly v l. 1706-12. Roku 1712 Jan Adam umírá a jeho dcera provdaná za Tomáše Emanuela, vévodu Savojsko-Carignanského, pokračovala v díle až dva roky poté. Ukončila jej r. 1720. Víme, že stavební práce prováděl Kryštof Minedi z Uhříněvsi, štukové dekorace jsou dílem Santini Bussiho. Z té doby se dochovaly jen dva původní stropy se štukovou výzdobou - Zeus s Hérou a Faunové s nymfami. Dvě další - Svržení Gigantů a Chorus jsou známy jen z písemných záznamů. 

Tehdy si majitelé nechali část okolního lesa o ploše 60 ha upravit na oboru. 

Od r. 1802 v zámku byly prováděny empírové úpravy. Nejdříve je projektoval ing. J. Müller s po jeho smrti od r. 1805 ing. Ignác Schmidt. Tehdy byly navě upraveny fasády na straně do dvora i do zahrady, zbořena věž, postaven balkon a vyčištěny valy. Sochař Michal Platzer předělal zámecký portál a namísto obory začal existovat anglický park. 

Katastrofa v podobě požáru zastihla zámek r. 1911. Shořela střecha, byly poškozeny rákosově stropy v 1. patře. Nad devíti místnostmi spadly. Když se zámek po následující 3 roky opravoval, myslelo se už na zavedení moderních vymožeností vodovod, ústřední topení a elektřina. 

R. 1919 sloužil zámek jako letní sídlo prezidenta Masaryka a současně byl Lichtenštejnům zabrán při první pozemkové reformě. Zbytkový statek koupili Vladimír a Anna Holekovi. Zadlužený ho postoupili r. 1937 generálnímu řediteli závodu Walter Jinonice ing. Antonínu Kumperovi. Na jeho majetek byla r. 1946 uvalena národní správa. 

Dnes je zámek majetkem jednoho z nejbohatších českých miliardářů, veřejnosti není přístupný a vlastník se snaží budovy ukrýt před zvědavci. Vstupní brána je zcela neprůhledná, takže si z Kolodějí odnesete téměř nulu vizuálních zážitků. 

Jen víme z odborné literatury, že zámek je trojkřídlá budova s čestným dvorem. Na vstupní straně je dvoupatrová, na zahradní jednopatrová. Ve středu vstupního průčelí vystupuje tříosý rizalit s trojúhelníkovým tympanonem, který je členěn vysokými pilastry. Nad nimi je kladí s vlysem s výzdobou s válečnými emblémy. Uvnitř budovy se dochovaly štukové stropy. 

K zámku patří ještě památkově chráněné budovy na obou stranách čestného dvora, původně byty pro služebnictvo, dále fortifikační příkop, ohradní zeď, bazén na půdorysu šesticípé hvězdy s fontánkou, socha Merkura, to vše před zámkem. Za ním se nachází kašna se sochou Neptuna, uprostřed osmiboké nádrže, asi 1 m vysoká, odlitek v umělém kameni. Jižně za zámkem pak je umístěna kašna s reliéfním dekorem, spodní část z pískovce, horní z kovu. Dále je předmětem památkové ochrany socha Sibyly v parku z bílého mramoru, akt s drapérií u nohou. A také socha Kleopatry, která sedí v řesle a socha sv. Judy Tadeáše, pískovcová plastika v životní velikosti s uraženou hlavou, s letopočtem 1718. V parku je také umístěna socha lva a dvě dekorativní vázy.

Park obklopující zámek, je dendrologicky velmi hodnotný, ale stejně jako zámek veřejnosti nepřístupný. Některé památky byly přemístěny z Kolodějí na Malou Stranu. 

Podle:

Holec, F. (1988): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. Praha a okolí, Svoboda Praha, str. 39

zámek - Památkový Katalog, 9. 3. 2025