Dům Radost

Budova Radost na pražském Žižkově patří k nejpozoruhodnějším stavbám svého druhu. Jednu dobu byla nejvyšším mrakodrapem na území Československa. Její vznik provází zajímavý příběh mladých architektů. 

Na místě dnešní budovy stály dvě viniční usedlosti, které v l. 1865 - 67 koupila pražská obec. Potřebovala místo na výstavbu plynárny, která byla r. 1867 zprovozněna. Sloužila až do 20. let 20. století, kdy Žižkov a okolí přešel ze svícení plynem na elektřinu a současně pro potřeby města začala sloužit nová plynárna v Michli. 

Na výstavbu nové budovy Všeobecného penzijního ústavu byla vypsána architektonická soutěž, do které se přihlásili mj. mladí architekti Josef Havlíček a Karel Honzík. Jejich myšlení formovala avantgarda, především funkcionalismus a francouzské myšlenky Le Corbusiera, který prosazoval maximální účelnost a racionalitu staveb. Dekor byl pro funkcionalisty nežádoucí. Požadavek v soutěži přitom zněl, že projektována má být výšková stavba s uzavřeným blokem.

Havlíček a Honzík uzavřený blok nenavrhli. Z jejich kanceláře vyšel projekt výškové stavby na křížovém půdorysu, v němž do každé ze 700 kanceláří díky pásovým oknům a vysokým stropům proudí denní světlo. Nesmírnou pozornost věnovali využití a kombinaci tvarů, materiálů a barev. 

Díky křížovému půdorysu měla navrhovaná budova poměrně krátké chodby. Architekti navrhli důmyslnou vzduchotechniku a ušlechtilé materiály: mramor, sklo, dřevo a kov. Soutěž přes nedodržení podmínek vyhráli, což vyvolalo značnou vlnu nevole u profesně starších konkurentů, kteří obsadili nižší příčky. Zadavatelé ale byli spokojeni s tím, že kanceláře plně odpovídají tehdejším potřebám a že budova se dá v budoucnu snadno přestavět, dokonce částečně i přemístit jinam. 

Budova o výšce 52 metrů byla zprovozněna roku 1934. 

Jediné, co architektům neprošlo, byl původní návrh plně ocelového skeletu. Budova se nakonec stavěla jako železobetonová. Obložena byla keramickými deskami, což jí v budoucnu přineslo přezdívku Kachlíkárna. Stejný obklad byl použit při stavbě budovy dnešního ministerstva vnitra nebo budovy Elektrických podniků v Holešovicích. 

Střední část má 11 pater, boční ramena sedm a krajní tři. 

Klimatizaci a vzduchotechniku dodala americká firma Carrier. 

Prostory měly využití podobné jako se děje u novostaveb dnes - dole obchodní jednotky, dále byty pro zaměstnance, v horních patrech kanceláře. Náklady tehdy dosáhly astronomické výše 60 milionů korun československých. 

Za II. světové války byla budova začerněna, aby nebyla lákavým cílem pro nálety. V 50. letech se ji představitelé nového režimu snažili očistit, ale moc dobře to nedopadlo. Novým provozovatelem se stala Ústřední národní pojišťovna a po ní Revoluční odborové hnutí. Odbory, byť se už jmenovaly jinak, vlastnily budovu i po roce 1989. Byla ale pro ně naddimenzovaná, využívaly ji asi jen z jedné pětiny, zbytek pronajímaly. Nakonec unikátní stavbu asi za 1 miliardu korun roku 2018 koupil soukromý vlastník. Nový název Dům Radost je vítězným z interní soutěže. 

V době psaní tohoto příspěvku r. 2026 majitel opravil a provozuje v budově artové kino Přítomnost a otevřenou vyhlídkovou restauraci na horní terase. To je zřejmě nejznámější využití. Kruhový rozhled na centrum Prahy ze střechy budovy Radost je naprosto fantastický. V budově také je možno příležitostně navštívit protiatomový kryt.

Majitel plánuje největší část budovy zrekonstruovat na 600 bytů, kanceláře a obchodní prostory a přitom respektovat charakter budovy, ale vyměnit zestárlé materály. Tento záměr se nesetkává s pochopením části odborné veřejnosti. Tak uvidíme. 

Podle:

Dům Radost – O architektuře, 23. 5. 2026

První pražský mrakodrap slaví 90 let. Funkcionalistickou dominantu čeká rekonstrukce - Novinky, 23. 5. 2026

Dům Radost – Wikipedie, 23. 5. 2026