Toulcův dvůr

V Praze-Hostivaři je nejcennější stavební památkou někdejší hospodářský dvůr č. 32. Ujal se pro něj název Toulcův dvůr.

Na ostrohu nad potokem Botičem tady stávala tvrz, o níž se písemné prameny zmiňují od 14. století. Střežila brod přes potok. Můžeme se jen domnívat, že stavebním materiálem pro předchůdce dnešního Toulcova dvora bylo dřevo. Ve 14. století ves s tvrzí patřila špitálu při klášteru v Sázavě. Zachovala se zpráva, podle které pro neúrodu a požár „poplatní lidé ve vsi Hostivaři“ nebyli schopni odvádět dávky, a proto byl místní majetek zastaven tehdejšímu pánovi Petříkovi z Lešťan. Kromě naturálních dávek pro království musel Petřík nastupovat do služby klášteru s koněm a lukem, když to bylo třeba.

Po husitských válkách v 16. století tvrz vlastnili Koutští z Kostelce. Roku 1569 statek získává Čeněk Mičan z Klinštejna, ale už roku 1577 ji kupuje nejvyšší purkrabí Vilém z Rožmberka, který ji viděl jako investici pro vylepšení příjmů svého úřadu. Tvrz z té doby je popisována jako dobře stavěná, se třemi světnicemi, komorami, sklepy a stájí pro 10 koní. Úřad nejvyššího purkrabího držel tvrz až do r. 1783, kdy císař přikázal purkrabské statky odevzdat zemským stavům. Kompenzací purkrabímu byl roční důchod. Čeští stavové byli správci tvrze do r. 1860, pak se stává majetkem českého království. Ale to už tvrz ztratila sídelní význam a přeměnila se na hospodářský objekt, kterému se říkalo Zemský dvůr.

Ves Hostivař si ještě dlouho po připojení ke Praze r. 1922 uchovávala venkovský ráz. 

Mezi světovými válkami na dvoře úspěšně hospodařil František Toulec, podle dobových zpráv „muž rozšafný, pro svou milou povahu a dobrosrdečnost velmi oblíbený.“ Ve dvoře často nechával přespat různé lidi i s jídlem zcela zdarma, čehož údajně někteří vandrovníci zneužívali. 

Byl také skvělým hospodářem i na statku Práče a zvládl být komunálním pracovníkem a členem vlasteneckých spolků. Místní začali užívat název Toulcův dvůr, který se zachoval dodnes. 

Po II. světové válce komunisté do dvora umístili výrobu krmné pasty pro vepře. Surovinou byl odpad z restaurací a jídelen. Provoz byl hodně nevoňavý a když okolo vyrostlo sídliště, jeho obyvatelé proti němu protestovali. Výroba byla ukončena až roku 1989. 

Mezitím proběhly dvě důležité administrativní změny. Roku 1967 a pak napodruhé roku 1974 byly ke Praze připojeny některé obce východně od centra metropole, dřívější součást Středočeského kraje. Při tehdejším odboru kultury ONV Praha 10 navzdory nepřející době se sešla skupina nadšenců, jimž připadla péče o přírodní a kulturní lokality. Obvodním konzervátorem byl Josef Moravec a inspektorkou kultury pro ochranu přírody a památek Emilie Strejčková.

Tak jak s nesmírným úsilím a úspěšně na statku hospodařil František Toulec, pak s podobným nadšením a pracovitostí se po roce 1989 vrhli Emilie Strejčková, Milan Caha, Tomáš Ledvinka a Miroslav Hašpl do budování ekologického centra, i když dvůr byl zpustlý a po stavební stránce zdevastovaný. Byl ale vyčleněn z privatizace. Úřední razítko pod podpisem nájemní smlouvy na 50 let dostalo sdružení Toulcův dvůr r. 1995. Jako kauci použila paní Strejčková rodinné úspory. Než se areál dostal do současného stavu, odpracovali jeho nájemci tisíce hodin. 

Nyní návštěvníci mohou obdivovat několik zvířat, přijít na výstavy, dobročinné akce, přenocovat v hostelu, sdružení pořádá akce pro školy a rodiny, provozuje mateřskou školu, zdravé občerstvení a prodejnu biopotravin. Organizuje přednášky, vzdělávací programy, kroužky, jízdy na koni. Spolupracuje se středními a vysokými školami při studentských praxích a tvorbě bakalářských a diplomových prací.

U dvora můžete obdivovat část přírodní památky Meandry Botiče. 

Do dvora se vstupuje širokou zděnou branou. Vlevo od ní stojí budova bývalých stájí, dnes výstavní síň, obytné prostory a kanceláře. Na severozápadě areálu do roku 1989 byly výrobní objekty - při podpisu nájemní smlouvy nejvíce zdevastované. Na východě stojí bývalý obytný objekt, tzv. Zámeček. Na severovýchodě stojí kolem malého dvorku samostatný čtyřkřídlý objekt. Polovinu z něho tvoří architektonicky cenná sýpka s mohutným trámovím. Dvě patra sklepa pod ní jsou tesána ve skále. 

Návštěvu Toulcova dvora doporučujeme hlavně rodinám s dětmi. 

Podle:

Hrubeš, J., Hrubešová, E. (2000): Pražské domy vyprávějí...VI., Academia Praha, str. 215

„Tak vy chcete dělat ekologickou výchovu?“, 4. 4. 2025

https://toulcuvdvur.cz/, 4. 4. 2025