Jabloňka

V Praze se mezi Trojským mostem a mostem Barikádníků, na samém západním okraji městské části Praha 8 - Libeň, nad pravým břehem Vltavy zvedá poměrně vysoká a příkrá skála Jabloňka. Její expozice míří na jih.

Skála tvořená břidlicemi a křemenci ordovického stáří je jednak zajímavým geologickým profilem a současně botanickou lokalitou suchomilných a teplomilných (= xerotermních) rostlin. Protože je velmi strmá, je nezajímavá k hospodářskému využití. Dokonce ani les na ní neroste. Ačkoli se nachází blízko středu města, zachovala se na ní vzácná rostlinná společenstva. Kladný vliv také má pravidelná péče, kterou ochránci přírody tomuto území dlouhodobě věnují. 

Kdysi tady fungoval menší lom, který ale ukončil svoji činnost před rokem 1887. Zatímco pro jiné lokality by těžební činnost znamenala jejich zánik, tady se nic podobného nekonalo. V lomu na západním okraji skály jsou dobře odkryta spodní část skaleckých křemenců dobrotivského souvrství. Vrstvy mají strmý úklon 60 až 70 stupňů směrem k jihovýchodu. Je v nich asi 12 m silná břidličná vložka. Nejvyšší část je vyvinuta v podobě silně písčitých, poměrně pevných jílovců, které zde vytvářejí skalnatý výchoz. Ve strmé západní stráni vystupuje v lomové zóně šikmý křemencový srub. Výchoz tzv. Černé skály, tvořený hlavně silně písčitými jílovci, navazuje směrem na východ přímým vrstvením na skalecké křemence. Svrchnější mírně svažitá část ostrohu byla do roku 2018 zarostlá křovinami. Tvar skalního výchozu byl z největší části modelován ramenem Vltavy, které kdysi sahalo až k úpatí skály. Zde jsou uloženy říční náplavy překryté vrstvami navezenými lidmi. Neznáme přesně, kdy vltavské rameno zaniklo, ale mohla to být 20. léta 20. století nebo i doba o 20 let později. 

V nadloží je 15–16 m střídajících se šedých jemnozrnných a křemitých pískovců až křemenců s jílovitými až písčitými břidlicemi. Nejvyšší část skály je tvořena 30 m mocným souvrstvím tmavě šedých silně písčitých břidlic. 

V horninách na skále paleontolgové našli stopy po lezení a bioturbacích živočichů (bioglyfy) na vrstevních plochách i uvnitř sedimentů. 

Výzkumy na Jabloňce prováděl už Joachim Barrande. Publikoval je v proslulém díle Systéme Silurien du centre de la Bohéme, které vycházelo v letech 1852–1911.

Jednou z nejzajímavějších rostlin, které se na Jabloňce nacházejí, je bělozářka liliovitá. Na skále jsou botanicky cenná především společenstva stepních rostlin, mezi nimi je řada druhů z Červeného seznamu. Skála je ale ohrožena invazivními rostlinami, mezi nimiž "vede" trnovník akát. V nejvíce exponovaných částech je bez vegetace, ale ve spárách, na terasách, plotnách a svazích se na ní nacházejí ostrůvky vegetace, na sutích a na úpatí expandují teplomilné křoviny, na okrajích chráněného území se nacházejí pozměněné doubravy, občas s nepůvodními druhy.

Fauna je zastoupena především bezobratlými živočichy, mezi nimiž existuje vzácný reliktní stepní pavouk sklípkánek pontický (Atypus muralis), a to podél horního okraje území. 

Území nedoznalo v poslední dlouhé době náhlých a dramatických změn. Zato jižní úpatí a prostor pod Jabloňkou je zcela změněn. Na místa původních zahrádek a chatek byla navezena rubanina a zemina do výše zhruba 6 metrů a původní niveleta zůstala jen těsně pod skálou. Jihovýchodně odtud byly postaveny vysokoškolské koleje a obří silniční křižovatka u mostu Barikádníků

Ačkoli skála nebyla v minulosti využívána, její okolí naopak velmi silně ano. Už pradávna se na horní planině pásl dobytek a lidé v lesíku těžili dřevo pro topení. Stráně změnily vzhled terasami, které sloužily především pro produkci vinné révy. Lom poskytoval kámen pro opravy cesta a budov. Lidé tady měli spousty zahrádek, které ale od 60. let 20. století zanikaly. 

Dnes na skále ochránci přírody podnikají víceméně úspěšné odstraňování nežádoucích dřevin, aby zachovali stepní charakter lokality. 

Skálu si můžete prohlédnout výhradně od spodního okraje, kudy vede místní pěšina. Nahoře stojí zámek Jabloňka, který je v soukromém vlastnictví, stejně jako všechny ostatní pozemky v jeho okolí. Přístup shora ke skále není možný a také tady neexistuje žádné vyhlídkové místo. 

Podle:

Maloplošná zvláště chráněná území, 8. 11. 2025