Výchozy slepenců v Modřanské rokli

Modřanská rokle na území Prahy je vyhledávaným místem pro vycházky a výlety. Hned pod panelovými sídlišti tady teče Písnický a Libušský potok, které podél stezek vytvářejí meandry a romantická zákoutí.  

Pro poučení sem rádi chodí i geologové. 

Jak známo, Praha a okolí nabízí na horninách studium všech geologických epoch. Kdo chce vidět horniny proterozoika (starohor), jde do Modřanské rokle (i když podniknout exkurzi může i jinam). . 

Asi 400 m ve směru po proudu pod hrází vodní nádrže Libušská se můžeme setkat s horninou, která sice je poměrně běžná, avšak v Praze a okolí spíše nikoli. Jsou tu slepencové skalky. Geologové toto místo na levém břehu potoka označují jako výchozy dobříšských slepenců. 

Výchozy mají mocnost 5 m a 15 m a jsou místy pokryty vegetací. Jejich polohy na mapách téměř napříč protínají Modřanskou rokli. Jsou tvořeny hrubozrnnými valouny, které se usadily původně jako říční sedimenty nebo na dně na mělkém mořském pobřeží. Valouny jsou různého původu. Z 80% v nich převládají droby, méně jsou zastoupeny tufy, tufity, prachovce, dokonce i žula neznámého původu. Některé valouny obsahují negativní obtisky od jiných valounů, což svědčí o jistém tlaku, kterému byla hornina vystavena. Podmořskými skluzy se hmota dostala do hlubších poloh. Mezi valouny se vmísil jemnější materiál, který je zpevnil. Horotovorné pohyby způsobily, že původně mořské usazeniny jsou dnes součástí souše. 

Poznamenáváme, že výše uvedený výklad se týká jen jednoho z možných způsobů vzniku slepence. 

Podle:

Informační tabule u lokality, únor 2025.

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, s. 36