Památky v Praze-Uhříněvsi na náměstí bratří Jandusů

Na náměstí bratří Jandusů v Praze-Uhříněvsi najdeme několik pozoruhodných památek. 

Děkanství

První zmínky o zdejším kostele a faře pocházejí už ze 14. století. Tehdy zde stála původní fara, která byla v roce 1717 nahrazena novou zděnou stavbou. Pokud bychom se podívali na mapu stabilního katastru z roku 1841, našli bychom zde nejen hlavní budovu fary, ale také zahradu a hospodářské objekty – v půdorysu velmi podobné těm, které se dochovaly dodnes.

Podobu staré fary i jižní hospodářské budovy známe díky kresbě z obecní kroniky z roku 1894. Záznamy z let 1876 a 1890 pak dokládají opravy stodoly a dalších hospodářských staveb.

Budova děkanství byla postavena na místě zbořené fary roku 1913. K objektu ještě patří starší hospodářské budovy, stodola a ohradní zdi. 

Jejím autorem byl významný architekt Rudolf Stockar z Bernkopfů, stavbu provedl místní stavitel Alois Jenšovský. Tehdy se Uhříněves nacházela v období, kdy byla povýšena na děkanství (1908–1994). Dnes zde sídlí Římskokatolická farnost.

Na fasádě si můžete všimnout dvou keramických medailonů – tzv. tond – s motivy Panny Marie s dítětem a Krista Dobrého pastýře. Vyrobila je firma RAKO Rakovník.

Hlavní budova č. 21

Dominantou areálu je hlavní patrová budova, která na první pohled zaujme svým originálním architektonickým řešením. Tvoří ji dvě křídla, mezi nimiž je částečně zapuštěna válcová věžovitá část. V přízemí se otevírá elegantní čtvrtkruhová terasa s prolamovaným zábradlím.

Fasáda kombinuje geometrické, kubizující i historizující prvky, typické pro Stockarovu tvorbu. Okna mají jednotné šambránové rámce, v severním průčelí najdeme reprezentativní okna s polokruhovým záklenkem, a ve věžové části dokonce malá kruhová okénka. Střechy jsou převážně valbové, věž je zakončena kuželovou střechou.

Uvnitř budovy se nachází skutečný architektonický skvost – velkolepé kruhové schodiště s otevřeným zrcadlem, podepřené pilíři. V patře je pak umístěn farní sál, osvětlený velkými severními okny. Dochovala se zde řada původních prvků: okna, dveře, podlahy, zábradlí i pamětní deska ze sliveneckého mramoru.

Zajímavostí je, že v 90. letech byl v interiéru zdokumentován kubistický nábytek, pravděpodobně navržený samotným Stockarem. Dnes je bohužel nezvěstný.

Hospodářské stavby

Jižně od hlavní budovy se kolem obdélného dvorku rozkládají přízemní hospodářské objekty ve tvaru písmene L. Jednalo se pravděpodobně o chlévy a kolny. Do náměstí směřuje jejich štítové průčelí se zamřížovanými okny, boční fasády zdobí fabionová římsa a sedlová střecha je doplněna vikýřem.

Stodola

V západní části areálu stojí rozměrná stodola na půdorysu tvaru obdélníka. Její severní a jižní štíty jsou zakončeny výraznými přesahy zdiva, krytými kamennými deskami. V obou štítech najdeme dvojici malých kruhových otvorů. Boční stěny jsou členěny úzkými větracími štěrbinami a segmentově zaklenutými vjezdy.

Ohradní zdi a zahrada

Celý areál je obehnán ohradními zdmi, které se v jednotlivých částech liší materiálem i provedením – od cihelných pilířů se zdobenou korunou až po starší kamenné úseky. Vnitřní prostor zahrady a dvora je dále členěn menšími zdmi a brankami.

Rozsáhlá zahrada je osázena převážně ovocnými stromy v pravidelném sadovém uspořádání. Dvorek mezi hlavní budovou a hospodářskými objekty dodnes slouží jako funkční spojovací prostor.

Areál děkanství představuje jeden z nejlépe dochovaných historických celků v Uhříněvsi. Je to mimořádně cenný příklad církevní stavby s kompletním hospodářským zázemím. Význam stavby ještě umocňuje architektura Rudolfa Stockara, která zde spojuje prvky klasicismu, historismu, geometrické secese, kubismu i rané moderny.

Sousoší sv. Jana Nepomuckého

Autorem je Matěj Václav Jäckl, rok provedení je 1730; původně stávalo před kostelem (dle jiných názorů u mostu před farou), při stavbě silnice r. 1827 bylo sousoší přesunuto na současné místo.

Na blízkém domě č. 33 je umístěna pamětní deska malíře - krajináře Oty Bubeníčka, který se zde narodil r. 1871. 

Děkanství ani rodný dům nejsou běžně veřejnosti přístupné. 

Podle:

děkanství - Památkový Katalog, 2. 1. 2026

Praha, 2. 1. 2026