Kontaktní informace
info@ndbrno.cz
Mahenovo divadlo v Brně je budova a soubor působící ve městě od roku 1882, nejdříve jako Německé městské divadlo, později Divadlo Na Hradbách, pak pod dnešním názvem. Je prvořadou architektonickou památkou jednak v oblasti umění, kultury, ale také v oblasti techniky.
Divadlo stojí na východním okraji městského centra, kde se po zbourání hradeb soustředily po vzoru Vídně okružní komunikace, reprezentativní veřejné budovy, obytné domy a parky. Dělo se tak podle regulačního plánu z let 1861-63 vídeňského architekta Ludwiga von Förstera a městského stavitele Johanna Lorenze. Výstavba divadla byla součástí této velkolepé stavební přeměny moravské metropole.
Iniciátorem výstavby nového divadla byla městská rada a zvláště pak starosta Gustav Winterholler. Zahájení stavby se konalo 18. 7. 1881 a již 31. 10. 1882 byl uložen závěrečný kámen. Včetně projekčních prací vídeňské kanceláře Ferdinanda Fellnera ml. a Hermana Helmera se jednalo jen o 18 měsíců! Projektanti nebyli ve svém oboru žádní začátečníci, ve své době se specializovali na divadelní budovy a v Evropě jich realizovali 48. Budova má rozlohu 2700 m2 a tehdejší náklady činily 500 000 zlatých.
Stavbu vedl brněnský stavitel Josef Arnold, dále se na ní podíleli řídící architekt z Vídně Josef Nebehosteny, sochař Franz Dressler, kameník Johann Lang, štukatér Georg Weiss a zahradník Karel Jelínek, všichni z Brna.
Divadlo má půdorys tvaru obdélníka, vchází se do něj kratší stranou z dnešního Malinovského náměstí, kde je příjezdová rampa, květinové prostranství, středový trojosý portik, jehož toskánské sloupy nesou balkon nad vchodem.
Při pohledu z Malinovského náměstí se čelo budovy jeví zcela naplněno plastickou výzdobou. Ve středu je bůh Dionýsos na voze, který táhnou lvi a panteři s doprovodem postav géniů s planoucími pochodněmi. Ženské akty představují vlevo Kalliopé, múzu epického zpěvu, vpravo Melpomené, múzu zpěvu a tragédie. Kuželková balustráda obíhá kolem celého obvodu budovy. Ve středu průčelí vidíme střešní oblouk se znakem Brna a s Tháílií, která sedí na labuti. Vedle hrají dva pozounéři. Autorem sochařské výzdoby byl Theodor Friedl z Vídně, který navazoval na barokní díla, i když vnější rysy budovy jsou neorenesanční.
Ostatní fasády divadla jsou o poznání jednodušší. Mezi horními okny výzdobě dominují sgrafita vídeňského malíře Adolfa Rotha, která představují putty jakožto alegorické postavy.
Jak jsme již uvedli, exteriéry budovy odkazují na renesanci. Autoři čerpali především z benátských a toskánských vzorů. Vědecky si nastudovali původní předlohy a tvůrčím způsobem je převáděli do své doby.
Ale v interiéru převažuje novobaroko. Vnitřek budovy měl na příchozího především emočně zapůsobit. Interiéry jsou bohatě zdobené, přesto působí pevně a přitom hravě, lehce.
Za vstupem se vchází do trojdílného vestibulu a v horním podlaží do trojdílného foyeru. Dominantním prvkem je mohutné trojramenné schodiště. Vysokou schodištní halu jakou má Mahenovo divadlo, realizovali Helmer s Fellnerem zcela výjimečně.
V hledišti je hlavním prvkem kruhový strop na půdorysu podkovy se šesti lunetami (alegorie tragédie, tance, lyriky, komedie, zpěvu a hudby od Julia Schmidta z Vídně a Olgy Fialkové. Prostor je členěn pilastry a dalšími zdobnými prvky v převažující zlatočervené kombinaci barev. Zlacení je dílem Johanna Schonthalera z Vídně.
Projektanti po požárech několika divadel v Evropě (např. Národního divadla v Praze a Okružního divadla - Ringtheater ve Vídni) museli respektovat nový rakouský stavební zákon a pozměnit projekt. Zvětšili počet východů, aby obecenstvo mohlo v případě nutnosti urychleně opustit budovu. Zcela nově bylo rozhodnuto o elektrifikaci budovy namísto použití dosud běžného plynového osvětlení.
Zakázku provedla pařížská Société électrique Edison spolu s vídeňskou komanditní firmou pro využití elektřiny Brückner, Ross a společníci. Roku 1882 přímo na místě projektoval a zaváděl elektrické osvětlení Francis Jehl, asistent Thomase Alvy Edisona, který se spolu s ním podílel na pokusech hledání vhodného vlákna do žárovky. Jen pro potřeby divadla byla v ulici Vlhké postavena parní elektrárna a tak se brněnské divadlo stalo prvním plně elektricky osvětleným divadlem v Evropě. Edisonova žárovka je vystavena ve vitrině u hlavního schodiště. Sám vynálezce se na svoje dílo do Brna přijel podívat r. 1911.
Nové divadlo si po otevření r. 1882 (pouhé 3 roky po vynálezu žárovky) rychle získalo pozornost architektů, elektrotechniků, umělců i diváků.
Stavba byla pojata jakožto německé divadlo. České soubory hrály od r. 1884 v Prozatímním divadle na Veveří ulici. Doplňovaly je spousty ochotníků v Králově Poli, Husovicích, Obřanech, Řečkovicích a Líšni.
Po vzniku Československa r. 1918 divadlo přešlo do českých rukou. Jeho prvním dramaturgem se stal brněnský spisovatel a dramatik Jiří Mahen. Po něm dostalo divadlo jméno r. 1965. Prvním českým ředitelem činohry se stal Václav Štech, šéfem opery dirigent a skladatel František Neumann. Už r. 1922 po kritice novinářů se stává ředitelem činohry Rudolf Walter a dramaturgem Vilém Skoch.
Do té doby sloužilo převážně opernímu souboru, který uvedl jako první na světě některé opery Leoše Janáčka a světovou premiéru baletu Sergeje Prokopfjeva Romeo a Julie. Smrtí Františka Neumanna končí jedno z nejlepších období brněnské opery. Pak nastupují dirigenti Bakala, Balatka a Chalabala. Výrazným ředitelem byl potom bývalý šéf záhřebské opery Milan Sachs. Před nastupujícím fašismem utekl r. 1938 zpět do Jugoslávie.
Roku 1936 pražská firma Českomoravská Kolben-Daněk provedla náročnou úpravu jeviště. Po instalaci nové technologie se divadlo v tomto ohledu stalo nejmoderněji vybavenou scénou v Československu.
Za II. světové války byli do koncentračních táborů a v nich umučeni režisér Václav Jiříkovský a herec Josef Skřivan. Po únoru 1948 se šéfem opery stal Zdeněk Chalabala a po něm František Jílek.
Kompletní rekonstrukce se uskutečnila až v l. 1971-78. Byl hlavně modernizován technický provoz divadla, aniž by se měnil památkový charakter budovy. Všechny prvky umělecké výzdoby prošly rukama restaurátorů, chybějící díly byly nově tvořeny jako repliky nebo tvořen podle dochovaných fragmentů. Korunový lustr byl nově vytvořen úpravou sériového typu. Nové prvky - osvětlovadla, bufetový pult, vitríny, sedačky, reproduktory a kryty radiátorů topení navrhl architekt Jindřich Kumpošt ml. Roku 1987 byla otevřena menší scéna v prostoru pod jevištěm.
V hledišti je nyní 572 míst k sezení. Mahenovo divadlo je součástí Národního divadla Brno.
Podle:
http://www.ndbrno.cz/o-divadle/historie-mahenova-divadla, 15. 11. 2026
Mahenovo divadlo – Wikipedie, 15. 11. 2026
Výstava 100 let stálého českého divadla v Brně, autor neuveden, Moravské muzeum v Brně, 1984
Umístění
49°11'45.263"N, 16°36'49.294"E
Adresa
Malinovského náměstí 1Brno-střed
Brno 602 00
- Katastrální území
- Město Brno
- Nadmořská výška
- 209 m.n.m.
- Základní číselné údaje
- Divadlo bylo elektricky osvětleno r. 1882 jako první v Evropě.
Přístup
Příjezd vlakem
Jeďte do žst Brno hlavní nádraží.
Příjezd jinou hromadnou dopravou
Vystupte na zastávce Malinovského náměstí.
Příjezd osobním autem, parkování
Parkovat lze na placených parkovištích mezi hlavním nádražím a Malinovského náměstím nebo v podzemí vedle Janáčkova divadla.
Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu
Busy parkují obvykle u Janáčkova divadla.
Přístup pěšky
Budovu snadno najdete na Malinovského náměstí.
Příjezd na kole, parkování kol
Tato část města není přátelská provozu cyklistů. Zcela chybí cyklostezky, jen místně je instalováno vodorovné dopravní značení částečně vyhovující provozu kol.
Poznámky pro vozíčkáře
Vozíčkář do divadla může vjet služebním vchodem z ulice Rooseveltova. Personál pomůže se vstupem do šaten, odkud vede výtah do prvního pořadí, k dispozici je bezbariérové WC. Výtah má maximální šířku 65 cm, délku 105 cm, divadlo nabízí zapůjčení jiného vozíku.