Kostel sv. Janů v Brně

Dalším významným donátorem kostela a kláštera se stal Václav II., kdy byly stavby značně zvelebeny. K tomu bamberský biskup povolil brněnským mnichům vydávat odpustky. Tehdy došlo k rozšíření patronicia i na sv. Jana Evangelistu a již r. 1285 byla dokončena přestavba kláštera. Někdy na začátku 14. století stavby ale zachvátil další požár. Předpokládá se, že shořely střechy a stropy a část mobiliáře, který mniši nestačili zachránit. 

Podle písemných záznamů se pak stal hlavním finančním zachráncem minoritů opavský vévoda Mikuláš. Není divu, že je v kostela také pohřben, zemřel r. 1318. Místo posledního odpočinku zde má i jeho manželka Adelheida a syn Jan. Jeho náhrobek ale r. 1600 nahradil jiný, a to Jana Šembery Černohorského z Boskovic. 

Stavbu konventu nechal dokončit Artleb z Boskovic, který je v klášteře pohřben jako všichni příslušníci rodu. Jeho zásluhou r. 1320 byla románská stavba přebudována na trojlodní gotický kostel, presbytář byl upraven pro bohoslužby. Je zachován záznam z r. 1320, který dokládá, že tehdy se v kostele konalo provinciální shromáždění. Při té příležitosti Martin, olomoucký biskup a brněnský minorita v jedné osobě, kostelní presbytář  po rekonstrukci vysvětil. 

Kolem poloviny 14. století byl kostel i klášter udržován a zvelebován za přispění městské rady. Za husitských válek Brno bylo silnou katolickou baštou silně vzdálenou od center bojů. Není divu, že do kláštera se uchýlilo mnoho minoritů z Čech, ale také premonstráti ze Zábrdovic. Přesto řád přišel v značný počet svých členů a po skončení bojů představitelé řádu povolali posily z Itálie. Tím došlo ke značnému posílení kulturního vlivu, uvážíme-li, že v Itálii se naplno rozvíjel stavební směr i umění renesance. 

Při morové epidemii  v červnu 1495 v klášteře zemřelo 18 řeholníků a 6 noviců. 

Z počátku 16. stol. je doloženo, že klášter se těšil přízni obyvatel města a že byl zvelebován. 

Po smrti posledního příslušníka rodu Boskoviců, Jan Šembery Černohorského, se kláštera násilím r. 1597 zmocnil jeho zeť a dědic, Karel z Lichtensteina. Po zásahu olomouckého biskupa Stanislava se ale mniši mohli po 3 měsících do areálu vrátit. 

Za stavovského povstání v letech 1619-1620 se ve městě katolické bohoslužby sloužily jen zde a pak ještě u dominikánů, do ostatních kostelů byli povoláni luteráni. R. 1639, v neklidné době třicetileté války, se vracejí do vlasti italští řádoví bratři. R. 1645 byl klášter značně poškozen při obléhání města švédskými vojsky. 

Pak pokračovaly stavební úpravy. V 17. století byla renovována křížová chodba a snížena gotická věž. Řád se ovšem asi ocitl ve finančních problémech, protože prodává část pozemků městu a část měšťanům, ale již v l. 1715-16 je situace určitě nepoměrně lepší, protože bylo vybudováno 1. patro nad severním křídlem konventu a r. 1733 Mořic Grimm provedl barokní úpravy  celého objektu. Byla také postavena loretánská kaple (1723-26) a Svaté schody. 

Loreta je natolik významný objekt, že si dovolíme malou popisnou odbočku. 

Již v l. 1716-19 byla vybudována Svatá chýše obklopená ambitem s kaplemi. Mořic Grimm v l. 1723-26 provedl stavební úpravy ve stylu vrcholného baroka. Vytvořil průčelí s úzkou střední částí s portálem. Tato část je vymezena nárožními pilastry. Boční křídla mají balustrádu a na jejich pilířích jsou umístěny po stranách sochy andělů a uprostřed vázy. Průčelí je charakteristické nesmírně bohatou sochařskou výzdobou k oslavě P. Marie. Ostění je vytesáno z kamene – droby původem z Moravy. Do něj jsou vsazeny ozdobné okované dveře. Na soklech po stranách vstupu spočívají na soklech sochy andělů, kteří nesou profilovanou římsu. V jejím oblouku je usazena kartuš s mariánským znakem. O pomyslné patro výše je také kartuš s reliéfem korábu, který převáží loretánskou kapli. Vrcholem kompozice portálu je socha Panny Marie s děťátkem na rukou, s anděly u nohou a s postranním pozadím ze soch, patrně se jedná o sv. Annu a sv. Jáchyma (rodiče Panny Marie). Další patro  je prolomeno v ose portálu segmentově zaklenutým oknem s rámem z bohatě profilovaného štuku. Obloukový štít má kruhové okno a symbol hořícího srdce v kartuši. Celému výjevu dominuje trojice archandělů, pohledově vlevo je Gabriel, vpravo Rafael a na vrcholu štítu Michael. Na sochařské výzdobě portálu se podíleli Jan Scherzo (andělé, archandělé a vázy), Kristian Pröbstl a Jan Jiří Schauberger. Ačkoli průčelí byla věnována značná pozornost a často bylo opravováno (l. 1891, 1899, 1939, 1957), přece jen to nestačilo a stav soch archandělů nad rušnou pěší zónou byl označen jako havarijní. Musely být sneseny (r. 1995). Sochař Václav Fridrich nejprve opravil originály a následně zhotovil z božanovského pískovce kopie dvou soch a dvou váz (Božanov je jedno z mála nalezišť pískovce v ČR, kde je prováděna aktivní těžba. Lokalita se nachází severně od Adršpašských skal.) 

Období rozkvětu pokračovalo po celé 18. století, klášter dokonce ani nebyl zrušen při známých reformách Josefa II. R. 1784 byl změněn statut kostela z klášterního na farní a minorité zůstali nadále jeho správci. 

R. 1872 se do kláštera přestěhovala z Besedního domu česká škola s 531 žáky. 

Nacisté klášteru víceméně neublížili, ale budovy byly poškozeny při bombardování Brna r. 1945. 

Komunisté klášter začali využívat pro světské účely, ale řádu minoritů správu nechali. Byl zde internát a kanceláře Moravské národní galerie. Po r. 1989 se do kláštera vrátili minorité, takže jen s menšími přestávkami zde působí téměř 800 let. 

Podle: 

Bílek, J., Tučka, O. (2006): Brněnské kostely, Kartuziánské nakladatelství Brno, s. 38

http://www.minorite.cz/minorite-v-cr/klastery/brno/, 20. 3. 2014

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_minorit%C5%AF_(Brno), 20. 3. 2014

http://brno.minorite.cz/?m=2&idc=t-1, 20. 3. 2014

http://brno.minorite.cz/?m=2&idc=t-72, 20. 3. 2014