Náměstí Svobody v Brně

V historické části města Brna je ústředním veřejným prostorem náměstí Svobody.

Je méně obvyklého trojúhelníkového tvaru, který je snad dán zde dříve procházejícími a větvícími se starými obchodními cestami. Směřovali tudy jak Němci z Porýní, tak obchodníci z Rakouska.

Náměstím také v minulosti protékal potok Zimpl. Do historické části města vtékal dnes neexistující Veselou bránou z Kraví hory a opouštěl ji bránou Měnínskou. Předtím protékal dnešní Údolní ulicí, kde přibral vody stékající ze Špilberka. Před dřívější lékárnou U Zlatého orla podtekl dřevěný most. Pokračoval ulicí Kobližnou a vléval se do říčky Ponávky.

První zmínky o náměstí pochází ze 13. století,  kdy  náměstí neslo název „Forum Inferius“, tedy Dolní trh či Dolní rynek.  V 18. století bylo přejmenováno na Velké náměstí, Grosser Platz. Ve století dvacátém postupně vystřídalo názvy náměstí Císaře Františka Josefa (v roce 1915), náměstí Svobody (v roce 1918), Adolfa Hitlera (dva dny v březnu 1939), náměstí Hermanna Göringa a posléze Viktoriaplatz. V roce 1945 se náměstí vrátil název, které získalo v době vzniku Československa, náměstí Svobody.

Nedaleko ústí Kobližné ulice stávala kamenná kašna se sochou Merkura, symbolem obchodníků. Voda do nádrže vyvěrala z městského vodovodu, vedeného od svatého Antoníčka v Králově Poli. K jeho zřízení dal jako třetímu vodovodu v Brně roku 1544 povolení opat královopolských kartuziánů, neboť voda byla přiváděna z jejich rybníka.

Připomeňme v malé odbočce, že první vodovod mělo Brno již za krále Václava IV. roku 1416. Jeho projektantem byl mistr Prokop z Kutné Hory. Voda se z náhonu řeky Svratky u panského mlýna (u městských říčních lázní na Kopečné ulici) čerpala nahoru na Kopeček a stékala do kašen na Horním a Rybím trhu. Vody však bylo málo a byla měkká. Druhý vodovod byl roku 1520 vedený z rybníka Simplu, který patřil klášteru králové na Starém Brně. Voda vtékala do kašny před kostelem svatého Tomáše. Potrubí vedlo pod Špilberkem přes královské a klášterní pozemky. Roku 1598 si kardinál Dietrichstein nechal zbudovat první soukromý vodovod do svého domu (Dietrichsteinského paláce) na Horním náměstí, dnes Zelný trh. Průtočnost potrubí nesměla být větší než „co by jím prošlo zrnko hrachu“. Barokní kašna Parnas na Horním (Zelném) trhu vznikla až za téměř sto let.

V letech 1869-1870 byl z náměstí odstraněn kostel svatého Mikuláše. Gotický chrám, o kterém je první písemná zpráva z roku 1231, byl podřízen farnímu kostelu svatého Jakuba. Pod vedením Františka A. Grimma byl kostel roku 1760 zbarokizován. 25 let poté byl zrušen a připadl vojenské správě. Sloužil jako skladiště a rychle chátral. Za necelých sto let musel být jako nebezpečná zřícenina zbourán. Dochovaly se jeho fragmenty, krásné sedilie a okenní kružby. Sochy svatého Mikuláše a Martina z průčelí zbořeného kostela jsou nyní v průčelí kostela svaté Maří Magdalény (u Františkánů na Masarykově ulici). Poslední zbytky kostela zanikly při náletu na Brno v roce 1945.

Kostel byl původně určen především pro valonské a italské kupce usazené na Dolním trhu. Zasvěcen byl jejich národnímu patronovi. Temperamentních Vlachů, Italů, zde tehdy žilo velmi mnoho. Dováželi jižní ovoce, látky a přepychové zboží pro šlechtu.        

Městské zápisy přinášejí o Italech různé historky. Tak např. 31. srpna roku 1604 podala vdova Zuzana Myslíková stížnost na vlašského obchodníka Antonia Trusiho, bankéře a člena městské rady, který měl u ní finanční pohledávku. Trusi se posilnil v taverně „U Černého medvěda“ a pozdě večer se vydal do domu počestné vdovy. Zastihl ji v posteli v nočním plášti. Nejen modřiny na těle vdovy mu vynesly pokutu 40 zlatých. Trusi prosil o prominutí a skutečně mu bylo 30 zlatých vráceno. Podle vdovy proto, že „víme dobře, že svého meče v hubě umí dobře užívati“.

Počátkem 13. století si Vlaši a Valoni postavili vedle kostela městské váhy. Za poplatek, který šel do obecního důchodu, sem při projíždění městem ukládali své zboží. Roku 1868 váha vyhořela. Zničeno bylo uskladněné obilí, rýže, cukr, plátno, peří. Váhy byly později spolu s kostelem zbořeny včetně přízemních kotců a asi 50 kupeckých krámů.

Za kostelem směrem k dnešní Masarykově ulici stávala Městská strážnice. V noci ji obývali dva strážní. Protože se na noc městské brány uzavíraly, klíče se uchovávaly u starosty. Chtěl-li někdo v noci do města, museli strážní pro klíče právě k němu. Roku 1753 se do městské strážnice nastěhovala vojenská stráž. Před strážnicí stála dvě děla obrácená směrem proti Masarykově ulici. Obec nechala roku 1879 strážnici zbourat.

V roce 1679 byl podle návrhu Jana Křtitele Erny postaven morový sloup. Jednalo se o prosbu Panně Marii, aby město uchránila před morem či jako poděkování jí za odvrácení morové epidemie. Výzdoba je dílem sochaře Pröbstela. Panna Marie s Ježíškem potírá nohou hlavu hada. V rozích jsou sochy ochránců od nouze, svatého Šebestiána, Rocha, Karla Boromejského a Františka Xaverského. V otevřené jeskyni je socha svaté Rozálie. Štíhlý sloup pod tíhou kamenné sochy praskl, a proto byla roku 1784 nahrazena sochou dřevěnou. Opravy se sloup dočkal roku 1831, kdy 1604 tehdejších Brňanů mělo strach z epidemie cholery. Nemoci ale podlehlo 614 obyvatel.

Domy na náměstí náležely vlivným lidem své doby, šlechticům a bohatým měšťanům. Díky nim rostl význam náměstí. Mezi již zmizelé domy, které postihla ničivá asanace historického jádra Brna na konci 19. století, se řadí výstavní paláce náležející Mitrovským, Kinským a Lichtenštejnům.

Místo, kde stával královský dům a bydleli zde moravští markrabí, je určeno domem na levém rohu Zámečnické ulice. Jeho fasádu zdobí emblémy českého lva a moravské orlice. Palác vznikl spojením tří domů ze 13. století. V rohu ho na osmibokém sloupu zdobil pětistěnný arkýř. Vpravo a vlevo od arkýře se nacházely polychromované znaky z kamene. Směrem do náměstí to byla červenobíle kostkovaná moravská orlice a směrem do Zámečnické ulice stříbrný český lev v červeném poli. V prvním patře se nalézal rozsáhlý „zelený pokoj“, kde zasedali stavové, dokud neměli svůj stavovský dům, Novou radnici. Na konci 17. století byl arkýř zbořen. Obdobný je k vidění ve Vlašském domě v Kutné Hoře.

Dnes zaujme především renesanční Schwanzův dům neboli Dům pánů z Lipé (viz odkaz na heslo) a Kleinův palác s fasádou vyzdobenou litinovými články, postavený pro majitele železáren (viz odkaz na heslo).

Jedním z mála zachovalých městských paláců drobné šlechty je pozdně barokní dům Říkovských z Dobrčic z roku 1730. Nachází se na nároží ulice Kobližná a centrálního náměstí Svobody. Vznikl spojením několika starších, v jádře gotických domů. Říkovští si ho pořídili náhradou za palác prodaný arcibiskupu Schrattenbachovi.  Městský dům získal později klasicistní fasádu.

V roce 1901 byla úzká Hřbitovní ulička mířící ke kostelu svatého Jakuba proměněna zbouráním několika domů na dnešní  Rašínovu třídu. Na přelomu 19. a 20. století byla řada paláců na náměstí zbořena a přestavěna v novorenesančním stylu. Z roku 1929 pochází podle projektu architekta Bohuslava Fuchse rozsáhlá funkcionalistická budova Moravské banky s pasáží Beta. Stojí na místě Kounicova paláce, z jehož balkónu bylo v roce 1848 vyhlášeno zrušení roboty. Dům původně patřil rodu Žerotínů. Dnes je zde Komerční banka.

Dům U Čtyř mamlasů uvádíme pod samostatným heslem.

V roce 2006 bylo náměstí opraveno. Pod jeho plochou byly vybudovány kolektory a náměstí bylo kompletně předlážděno. Opraven byl morový sloup, vyznačena poloha někdejšího kostela svatého Mikuláše a na místě dřívější kašny založena bronzová kašna autorů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře s verši Jana Skácela, která stojí na místě původní Merkurovy kašny.

Nově vysazeno bylo několik stromů a v roce 2010 zde umístěn tzv. orloj. Jedná se o neobvykle pojaté hodiny z africké žuly ve tvaru náboje, který má upomínat na obléhání Brna Švédy v roce 1645. Podotkněme, že jak rekonstrukce náměstí r. 2006 původně jen s žulovou dlažbou bez zeleně, tak orloj z r. 2010, na němž jen po důkladném studiu poznáte čas, vyvolaly kritické emoce Brňanů.

Podle:

Poznámky k vycházce městem Brnem, osobní pozůstalost Jaroslavy Vrbické, rukopis, nedatováno

Harmatová, Z. (1994): Utváření vztahu k rodnému místu, diplomová práce PedF MU, Brno

Čapka, F., Santlerová, K. (1995): Procházka Brnem, MC nakladatelství, Brno

http://mojebrno.wz.cz/inka--brno-namesti-namesti-svobody.html, 12. 8. 2014

http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD_Svobody_(Brno) 12. 8. 2014

http://cs.wikipedia.org/wiki/Schrattenbach%C5%AFv_pal%C3%A1c

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Mikul%C3%A1%C5%A1e_(Brno), 12. 8. 2014

http://www.hrady.cz/?OID=7911 , 12. 8. 2014