Zřícenina hradu Cornštejn

Zřícenina hradu Cornštejn je jedním z nejromantičtějších míst jižní Moravy. Silueta Cornštejna patří k neodmyslitelným panoramatům nad křivolakým tokem Dyje, dnes vzdutém vodami Vranovské přehrady.

Hrad Cornštejn vznikl po r. 1298 na území příslušnému ke hradu Bítovu. Tehdy se tento zeměpanský hrad stal majetkem Rajmunda z Lichtenburka, člena starobylého panského rodu. Některé prameny uvádějí, že Rajmund nechal hrad postavit, jistá je ale jen první písemná zmínka o hradu a ta pochází až z r. 1343. Tehdy moravský markrabě a pozdější císař Karel IV. dovolil Rajmundovým synům Smilovi, Čeňkovi a Janovi, aby si rozdělili otcovo dědictví.

Jak tehdy nejspíše hrad vypadal?

Měl nevelkou rozlohu, zaujímal jen skalnatý ostroh, který spadal třemi svahy do údolí Dyje, na čtvrté straně byl oddělen od dalšího území sedlem, v němž byl prokopán příkop. Vysoká hradní zeď uzavírala nepravidelný ovál nádvoří. V jeho severní části stávala věž, patrně se čtvercovým půdorysem. Na opačném konci, tedy nad sedlem s prokopaným příkopem, stával hradní palác. Cisterna byla umístěna ve výklenku před ním. Krátce po r. 1343 byl vnitřní hrad opevněn parkánem.

Po husitských válkách Lichtenburkové přistavili na severní straně hradu u věže nový palác se sálem s velkými okny ve druhém patře a s valeně zaklenutými sklepy. Přízemí bylo osvětleno jen úzkými průduchy okének. Sál v patře měl ještě arkýř, který spočíval na třech konzolách. Protože nový palác zabral prostorově část parkánu, muselo být vystavěno nové opevnění, které ve formě uličky od severu obklopilo novou stavbu. Do nové části se vstupovalo od jihovýchodu jednoduchou branou. Druhá brána prolomená ve staré parkánové zdi, bývala na protilehlém konci. Současně byl celý východní a severní svah hradního ostrohu obklopen hradební zdí. Tím vzniklo kolem vnitřního hradu předhradí, které bylo ještě zesíleno na severu čtyřhrannou a na východě pětibokou malou baštou. Dvě brány do předhradí byly přístupné přes padací mosty. Jižní bránu chránilo ještě předbraní, které uzavřelo prostor mezi branou a šíjovým příkopem.

Jak je vidět z textu předchozího odstavce, Lichtenburkové po stavební stránce hrad zabezpečili téměř dokonale. V době husitské nebyl Cornštejn dobyt, ačkoli se r. 1422 o to husité pokoušeli. Je ale pravda, že některé prameny žádné dobývání vůbec neuvádějí. Přichází doba Jiřího z Poděbrad, která zaznamenala na Cornštejně jednu z událostí vojenských dějin.   

Král Jiří z Poděbrad jakožto nekatolík měl mnoho nepřátel. K nim patřil i Hynek z Lichtenburka na Bítově, jemuž hrad patřil od r. 1460. Rod Lichtenburků a rod králův se odjakživa nesnášely. Když byl Jiří r. 1458 zvolen králem, Hynek mu odmítl přísahat věrnost. Cítil jakožto představitel mocného rodu navíc silnou podporu nově zvoleného papeže Pia (Pavla) II. Vytvářel pro papeže dojem, že on jakožto katolík trpí pod kališnickým králem. Od r. 1463 se králi vzepřel otevřeně. Když byl povolán pro vzpouru k soudu, nedostavil se. I Hynkův bratr Štěpán z Bítova se králi poddal, a proto Jiří z Poděbrad musel zasáhnout vojensky.

V červenci 1464 byl hrad oblehnut vojskem moravských stavů, které vedl Jindřich Krajíř z Krajku a Petr Mládenec z Miličína. Papež se otevřeně postavil na stranu vzbouřence a taktéž učinili další čeští šlechtici. Papež jako podmínku Jiříkova uznání uvedl zrušení obléhání a náhradu škod jeho majiteli. Než ale došlo k rozhodnutí, po 10 měsících hladu se hradní posádka vzdala a Hynkovi se z hradu podařilo uprchnout. Zajímavá na celé události je skutečnost, že tak malý hrad dokázal vzdorovat neskutečně dlouhou dobu a že hlavnímu strůjci vzpoury se zdařil útěk. Hlavní příčinou dlouhého vzdoru se uvádí skutečnost, že obléhatelé mohli postavit děla až za hlubokým příkopem nad hradem a s tehdejšími technickými možnostmi jednoduše na hrad nedostřelili.

Král ovšem Hynka ztrestal. Hrad daroval jako manství Jindřichu Krajířovi a ostatní hradní statky nechal připojit k Bítovu. Nový majitel předal hrad svému synu Wolfgangovi, který byl v Jiříkově oblibě, i když byl katolíkem. Snadno si vymohl vyvázání z manství a hrad opravil a pozměnil. Věž se stala při obléhání zcela zbytečnou, proto byla zbořena. Místo ní bylo k paláci postaveno čtyřhranné vřetenovité schodiště a po jeho boku k východní hradební zdi kaple. Noví majitelé se nastěhovali do severní poloviny hradu.

O sto let později se rapidně zvětšil dostřel děl a výšina nad hradem se tedy stala nebezpečnou. Případní obléhatelé odtud snadno mohli hrad ostřelovat. Proto Wolfgangův vnuk Jindřich Krajíř z Krajku staví v sedle na jihu od hradního příkopu velkou předsunutou baštu asi 50 m dlouhou a 12 m širokou se zdí a hustou řadou střílen, s cimbuřím, s tupým hrotem uprostřed a s polygonální baštou na západní straně nad cestou. Druhá oválná bašta s cimbuřím byla postavena na druhém konci, na jižním okraji šíjového příkopu. Místo staré bašty z r. 1464 byla uprostřed valového opevnění postavena věž tvaru hranolu se vstupem vysoko nad zemí a s konzolami pro padací můstek. Tehdy se podobné věže stavěly jako součást předsunutého opevnění a hrad tím přecházel z pasivní obrany na obranu aktivní.

Polovina 16. století přináší hradu další nebezpečí. Turecká říše posouvá své hranice až k Dunaji a na dnešní jižní Slovensko, proto je hradní opevnění doplněno novou vstupní branou. Cesta, která vedla po západním svahu hradu, byla přepažena příčnou zdí s další branou. Krátce nato však Krajířové hrad prodávají a nový majitel, Hynek Bítovský z Lichtenburka (ano - je to tentýž rod, který o sto let předtím hrad ztratil), připojuje zbytek cornštejnského panství k Bítovu. Od konce 16. století hrad chátrá a r. 1612 se o něm píše jako o pustém.

V 70. letech 20. století památkáři zahájili záchranu zříceniny, takže dnes je hrad v poměrně dobrém stavu a je přístupný veřejnosti. Ponechme stranou, že se liší názory na uskutečněný způsob záchrany památky a uveďme, že otevírací doba je v červenci a v srpnu od 9 do 17 hodin, základní vstupné činí 50 Kč (r. 2016). 

Podle:

http://www.muzeumznojmo.cz/Expozice/Zřícenina-hradu-Cornštejn, 17. 8. 2016

https://cs.wikipedia.org/wiki/Corn%C5%A1tejn, 17. 8. 2016

Menclová, D. (1964): Cornštejn. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně a ONV ve Znojmě ve spolupráci se Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody v Praze. (1)

Hosák, L., Zemek, M. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (I), Jižní Morava, Svoboda Praha, s. 77

Pozn.

Z knihy č. 1 server hrady.cz doslovně opsal celou pasáž o historii hradu.