Zámek Jaroměřice nad Rokytnou

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou patří k nejúchvatnějším a nejrozlehlejším barokním stavbám v Česku. Mohutná, zdálky viditelná stavba tvoří dominantu této části Vysočiny. Je poměrně hodně navštěvována, i když leží stranou hlavních turistických tras.

Jaroměřice byly původně v zeměpanské držbě. R. 1329 je do zástavy získává Raimund z Lichtenburka. Tento rod pak vlastnil Jaroměřice po celé 14. a 15. století. Nejspíše tady postavili tvrz. R. 1498 ji předává král Vladislav II. spolu s městečkem a dalšími statky Václavu z Ludanic. K dalším majitelům patřil Jan z Pernštejna a dále rod Meziříčských z Lomnice, který nechává tvrz přestavět na renesanční trojkřídlý zámek. Příslušnice tohoto rodu, Kateřina Meziříčská prodává r. 1609 zámek s městečkem a dalšími majetky Zikmundovi z Tiefenbachu. Podle jednoho z dochovaných dobových obrazů víme, že budovu obklopovala na východě a na jihu zahrada s pravidelnou geometrickou kompozicí a sítí přímých cest, která sahala k říčce Rokytné a která byla vymezena hradební zdí se střílnami a baštami.

Po bitvě na Bílé hoře panství získávají Quenstenberkové. Jan Adam z Quenstenberka (1678-1752) renesanční zámek nechává přebudovat v honosné a monumentální barokní sídlo, v té době jedno z nejrozlehlejších v Evropě. Projekt zpracoval rakouský architekt Jakub Prandtauer (1658-1726). Přestavba začala r. 1700 a skončila až r. 1737. Byl při ní částečně zachován půdorys renesančního zámku, z něhož se dochovaly obvodové zdi. Novým se stalo dvoupatrové hlavní křídlo s hlavním sálem. Lemují ho příčná křídla. Nově byl přestavěn také děkanský kostel sv. Markéty, který se stejně jako nově koncipovaná zahrada stal součástí zámeckého areálu.

Na výzdobu Jan Adam pozval vynikající umělce. Pracovali tady štukatéři Girolamo Alfieri a Josef Canoni z Prahy. Iluzívní nástropní fresku v hlavním sále namaloval boloňský umělec Francesco Maria Francia.

Ve východní části bočního křídla stavebník nechal vybudovat divadlo, hudební a taneční sál, knihovnu, zámeckou galerii a čínský kabinet. Kulisy pro divadlo tvořili Giuseppe Bibiena-Gali, výtvarník vídeňské dvorské opery a Domenico Francia, bratr autora výzdoby interiéru. Vídeňský sochař Casler pracoval na výzdobě knihovního sálu. Roku 1734 Quenstenberkové svoji vídeňskou knihovnu převezli do Jaroměřic.

V nově uspořádané rozlehlé zahradě se objevila sochařská výzdoba od Kašpara Obera.

Při přestavbě kostel splynul se zámkem v jeden celek. V něm fresku v kupoli s námětem Krista ve shromáždění svatých namaloval K. F. Töpper, ostatní díla v kostele vytvořil malíř Seglioni. Oltářní obraz nejspíše S. Gionimo, plastiky sochař Caspar.

Mimořádně vzdělaný a zcestovalý Jan Adam z Quenstenberka si mohl dovolit na zámku provozovat nejen běžná potěšení své doby, ale jeho zásluhou v Jaroměřicích vzkvétalo i divadlo. Majitel zámku zval významné umělce z Vídně, známou zámeckou kapelu vedl přední český pozdně barokní hudební skladatel František Václav Míča.

Po smrti Jana Adama kulturní aktivity na zámku utichají. Majitelé se pak často střídali.

Od roku 1945 je vlastníkem zámku stát.

Zámek je veřejnosti přístupný. Nabízí tři prohlídkové okruhy. Instalace zachycuje interiéry podle stavu z 19. století i z doby baroka. Místnosti jsou navráceny dřívějším účelům. Návštěvníci uvidí mimo jiné dobové hudební nástroje. Nejúchvatnější místností je bezesporu hlavní sál na I. návštěvním okruhu.   

Otevírací doba:

IV., X. So, Ne, 9 - 15 

V., VI., IX. Út - Ne, 9 - 16

VII.-VIII. Út - Ne 9 - 17

Základní vstupné:

I. okruh 180 Kč (r. 2025), II. okruh 140 Kč, III. okruh (výstava hraček) 80 Kč

Podle: 

Hosák, L., Zemek, M. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava, Svoboda Praha, s. 112

Vstupné - Jaroměřice nad Rokytnou, 8. 7. 2025