Dům U Kamenného zvonu v Praze

Dnešní dům U Kamenného zvonu je zbytkem většího rezidentního objektu z období před polovinou 14. století. Jeho rozsah tehdy byl až na parcelu dnešního domu  U Černého slona a zabíral také část plochy dnešního paláce Kinských. Přestavován byl během své existence několikrát. Dnešní podoba sice navozuje dojem gotiky, ale je výsledkem poslední úpravy z l. 1975 - 87, když předchozí přestavby gotickou podobu domu smazaly. Návštěvníkům hlavního města to samozřejmě nevadí a nevědí například, že z doby poslední přestavby pochází železobetonové podsebití, které dům původně neměl. Od r. 1988 dům užívá Galerie hlavního města Prahy.

První písemná zpráva o domu existuje z r. 1363, kdy jeho vlastníkem byl měšťan Henslin Pesold z Chebu. V další historii se jeho majitelé střídali, byli to šlechtici i měšťané. R. 1513 se prodával za cenu dvakrát vyšší než r. 1484, což napovídá, že byl v té době úspěšně přestavěn. V desátých letech 16. století dům vlastnil Václav Šlechta z Pomberka, který nechal zhotovit renesanční domovní portál a postavit východní křídlo. Později přibylo také severní křídlo, které celý dům na parcele uzavřelo. 

Zásadní rekonstrukcí dům prošel r. 1685, kdy jeho tehdejší majitel nechal obít gotické prvky, které plasticky vystupovaly z omítky a použil je na zazdívky, opatřil dům novou střechou a také stavbu snížil. Nárožní věž snížil také ze 4 pater na tři. Zachoval ale tři okenní osy v průčelí. 

Roku 1775 byly ve vnitřním dvoře postaveny pavlače, které byly usazeny na obrovských barokních konzolách a západní křídlo bylo opatřeno novým štukovým členěním. V 19. století majitel nechal zjednodušit barokní fasádu. Po r. 1945 se již moc nevědělo o tom, že dům je původem gotický, sídlily tady kanceláře, sklady a dílny a objekt chátral. Naštěstí ne natrvalo. 

I v době socialismu existovali šikovní památkáři, kteří podnikli od 60. let několik stavebně historických průzkumů a doložili, že se jedná o vyjímečný gotický dům. Za objev hlavního průčelí vděčíme vedoucímu Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů Janu Mukovi a restaurátoru Josefu Hýzlerovi. Odborníci se rozhodli pro důslednou regotizaci památky. Začal neobvyklý příběh - pro dobu, kdy památky chátraly, víceméně vyjímečný.  

Projekt připravili architekti A. Charvátová a V. Pelzbauer, rekontrukci provedl restaurátor Jiří Blažej, přímo u domu vznikla dočasná kamenická huť. V ní se restaurovaly kameny nalezené v přizdívkách. Jejich zlomky se na nezbytně dlouhou dobu ukládaly do sklepů. Bylo jich zhruba 12 000. Pro některé se místo nenašlo, skončily v depozitářích. 

Při rekonstrukci byla zazděna barokní okna a probourána starší gotická. Jejich kružby se podařilo sestavit z nalezených úlomků. Na rozdíl od původní gotické podoby bylo ale použito železobetonové podsebití a břidlice na pokrytí střechy. Víme ale, že původní dům měl vysokou dlátovitou střechuu pokrytou šindelem nebo pálenou krytinou. V interiér se podařilo restaurovat polychromické dřevěné stropy v obou patrech a výmalby kaplí v přízemí i v prvním patře. Obnovy se dočkalo i šnekovité schodiště a prévety. Vnitřní nádvoří si ale zachovalo barokní vzhled na velkých konzolách. 

Název domu se odvíjí od kamenného zvonu zasazeného do nároží. Jeho účel není znám, ale může být připomínkou vstupu Jana Lucemburského do Prahy roku 1310. Tehdy město okupoval Jindřich Korutanský a útočníkům se podařilo jej dobýt na domluvené znamení zvonu kostela Panny Marie před Týnem. Píše se o tom ve Zbraslavské kronice. 

Dnes je dům tvořen zdobnou fasádou, která míří do náměstí, tj. na západ. Okna mají lomené oblouky, jsou uspořádána to třech os. Zachovala se nárožní věž a jižní křídlo. Později dostavěné východní a severní křídlo uzavírají dvůr. Západní křídlo dříve stojící na místě dnešního paláce Kinských se nedochovalo. Fasády jsou charakteristické omítnutím s ponecháním pohledových kamenů. Mezi okny prvního i druhé patra jsou výklenky s konzolami pro sochy krále, královny, které seděly na trůně, a rytířů v plné zbroji. Torza soch krále a královny jsou uložena v kapli v přízemí. Z úlomků je sestavil Jan Blažej. Sochy z výklenků ve druhém patře se nedochovaly. Koho zobrazovaly, nevíme. Přízemní část fasády nebyla zrekonstruována vzhledem k jejímu špatnému stavu, našla se ze sochy zde uístěné část koňské kýty, takže se usuzuje, že nad vchodem mohla být kdysi umístěna jezdecká socha. Všechny prvky byly stejného charakteru, což napovídá, že byly vytvořeny ve stejném časovém období, tj. kolem r. 1310 a že ji tvořila jediná kamenická huť. Není ale známo, jaká a už vůbec nevíme jména jejích mistrů. Historici jen usuzují na její zahraniční původ, buď z Francie nebo z Kolína nad Rýnem. 

Přízemí věže tvoří vstupní hala, která vyúsťuje do průchodu do dvora. Dům bylo možno projet na koni, nikoli ale s vozem. Ten měl vjezd z Týnské uličky. 

Kaple původně nebyla zamýšlena jako místnost pro liturgické účely. Je velmi jednoduše členěna na obdélníkovém půdorysu s žebrovou křížovou klenbou. Okna má prostá, obdélná, chybí tady liturgické předměty. Náboženskému poslání napovídají jen nástěnné malby se sakrální tematikou. Pocházejí opět z doby kolem r. 1310. V místnosti mohl být třeba krám a k vysvěcení došlo později. Patro věže je přístupné po točitém schodišti. Prostor prvního patra věže se nejspíše využíval jako reprezentační sál. Jsou v něm tři bohatě zdobená okna s hrotitými oblouky, která míří na náměstí, a dvě okna obélná do boční ulice. Navenek se však jeví jako hrotitá. V jižním křídle mezi obytnými místnostmi přesně nad kaplí zde majitel používal soukromou oratoř.

I ve druhém patře věže se nachází hezký prostor, který byl při poslední rekonstrukci označen jako trůnní sál Elišky Přemyslovny. 

Dům U Kamenného zvonu je předmětem mnoha odborných diskusí. Někteří historici objekt totiž uvádějí jako místo narození Karla IV. Protože Pražský hrad byl po požáru r. 1303 nějakou dobu neobyvatelný, je možné, že Jan Lucemburský s Eliškou Přemyslovnou sídlili právě tady a budoucí císař se zde opravdu narodil. Přesnou lokalizaci slavné události z r. 1316 ale neznáme. 

Druhým předmětem debaty je skutečnost, proč majitel nechal kdysi dům zbarokizovat pro nás možná nepochopitelně drastickým způsobem. Odpověď je tentokráte jednoduchá. Stavební prvky v domě - hlavně měkký pískovec, byly tehdy v tak špatném stavu, že "generální" rekonstrukce byla prostě nutná a majiteli přinesla vyšší luxus v bydlení. 

Předmětem sporů je i způsob rekonstrukce ze 20. století. Nejvíce řešenou otázkou je použití betonového věnce na ochozu, mnozí odborníci odmítají tehdejší regotizaci jako celek. 

Každopádně je ale Dům U Kamenného zvonu jednou z výstavních expozic Galerie hlavního města Prahy. Je neobyčejným příkladem architektury, která na východ od Francie nemá srovnatelnou obdobu. 

Otevřeno 

Út - Ne  10 - 20 

Vstupné 150 Kč (stav r. 2023)