Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou patří k nejvýznamnějším památkám České republiky. Je vrcholným dílem architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela a současně důkazem velmi úzké spolupráce opata žďárského kláštera Václava Vejmluvy s ním. Je postaven ve stylu barokní gotiky a dokladem hluboké náboženské symboliky, jež byla vyjádřena půdorysem a dalšími stavebními prvky. 

Opat cisterciáckého kláštera ve Žďáře Václav Vejmluva byl velkým ctitelem Jana Nepomuckého v době, kdy se připravovalo jeho blahořečení. Podotkněme, že první přípravy k tomu začaly roku 1715, blahořečení (prohlášení za blahoslaveného) se konalo r. 1721 a za svatého byl Jan Nepomucký prohlášen r. 1729. 

Mezitím se roku 1719 našel v hrobě Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta v Praze neporušený jazyk, jak se tehdejší církevní hodnostáři domnívali (pozdější moderní průzkumy potvrdily, že se jednalo o část mozkové tkáně) a Václav Vejmluva na pozadí této události dává podnět Santinimu k projektování velkolepého díla. 

Motivací Václava Vejmluvy byla také skutečnost, že na Zelené hoře v Nepomuku stával až do husitských válek klášter, kde získal Jan Nepomucký první výchovu a odkud r. 1251 přišli mniši do Žďáru. Pod dojmem těchto událostí Václav Vejmluva Černý les nebo též Strmou horu u Žďáru přejmenoval na Zelenou horu, aby se přiblížil k situaci v Nepomuku. 

Santini byl v té době už velmi zkušeným architektem a již dlouho s Václavem Vejmluvou spolupracoval. Projekt nakreslil, jak bylo jeho zvykem, velmi rychle a přitom přesně. 

Nesmírně pečlivě spolu s opatem vybrali místo stavby. Les na Zelené hoře nechali vykácet, takže na obrovitou hmotu stavby bylo zdaleka vidět, čímž se stala dominantou širokého okolí. Podotkněme, že z jednoho hlediska bylo místo pro stavbu vybráno špatně. Kostel na Zelené hoře je v izolované, vyvýšené poloze ničen povětrnostními vlivy a je nutno ho často opravovat. 

Ze Santiniho návrhů se zachoval půdorys a nárys, stavba proběhla v l. 1719-22, ambit byl postaven nedlouho poté, nejspíše r. 1740. Santini se otevření kostela dočkal, ambitu už nikoli, neboť roku 1723 umírá. 

Měřeno optikou a řečeno jazykem dneška, v létě r. 1719 probíhá vyměřování stavby a hloubení základů. Kostel byl vyzděn mírně nad úroveň terénu. Byly také domluveny dodávky materiálu na příští rok a nasmlouvány odborné i nádenické práce. R. 1720 byl položen základní kámen. R. 1721 patrně byla hotova hrubá stavba, r. 1722 proběhlo slavnostní vysvěcení. Neobvyklé tempo výstavby bylo jistě dáno souhrou zadavatele, projektanta a zhotovitele, jímž byl stavitel Jan Jakub Vogler z Kutné Hory. 

Projekt Jan Santini netvořil nahodile, nýbrž podle náročného ideového programu. Kostel má podobu hvězdy. Půdorys měl odkazovat na tradici, kdy se nad utonulým tělem mučedníka v Praze nad Vltavou měla zjevit koruna z pěti hvězd. Hvězda se také měla objevit nad místem, kde Nepomucký narodil a také se objevila v pravé poledne nad pahorkem, kde se měl kostel stavět. Hvězdou byl Nepomucký oslaven jako vítěz a hrdina. Zasvěcením kostela Janu Nepomuckému se měl navodit fakt, že světec se takto symbolicky vrací k cisterciákům. 

V dispozicích i v detailech se často objevuje číslo 5, např. hvězdy jsou pěticípé, neboť před pěti stoletími přišli cisterciáci do Žďáru. Samozřejmě pět hvězd bylo i v koruně mučedníka a pět písmen V má ve svém jméně stavebník WejmlVWa. 

Kolem kostela byl postaven deseticípý ambit. Opět žádná nahodilost. Měla to být hvězda ve hvězdě, konjukce Jana Nepomuckého s Pannou Marií nebo také konjukce Nepomuku a Žďáru, starého a nového. 

Klenbu chrámu ovládá velký světcův jazyk, který věřící chápali jako meč, hlavní mučedníkovu zbraň. Ten se pak objevuje i v dalších tvarech, například na oknech a arkádách. 

Santini projektoval i hlavní oltář, který byl zhotoven v l. 1725-27 ve východním výklenku. 

Poutní kostel ihned po dokončení začal být silně navštěvován. Stal se místem mnoha velkých barokních slavností. Avšak zcela zásadní změna nastala r. 1784, kdy klášter i  kostel postihl velký požár. Kostel i ambit se ocitly bez střech. Tehdejší opat Otto Steinbach posílá (proti vůli věřících) císaři Josefu II. žádost o zrušení kláštera. Již za 3 měsíce po vynesení císařova rozhodnutí byl Žďár bez mnichů. Věřící sice uspořádali sbírku na opravu střech, ale podařilo se jen místa provizorně zakrýt. Kostel byl určen k zavření, inventář (varhany, kazatelna, lavice) byl odvezen do okolních kostelů v Obyčtově, Jamách a Radešínské Svratce. 

V l. 1922-23 byla v kostele vyměněna okna. Mezitím v okolí povyrostl les, takže stavba nebyla dominantou krajiny. Nebyla pak provedena žádná velká oprava ani ve svatyni ani v ambitu, navíc neexistovali odborníci, kteří by ovládali stará řemesla. Ačkoli éra socialismu uznávala zásluhy Santiniho jako architekta a věnovala mu v areálu kláštera rozsáhlou expozici, kostel chátral. Již zcela zarostla lesem Zelená hora.

Změna nastal až r. 1994 zápisem na listinu Světového kulturního dědictví UNESCO. 

Od té doby se začínají velmi pečlivě o kostel starat památkáři. Nejdříve je to pracoviště v Brně, pak v Telči a nakonec v Českých Budějovicích. Řeč je o letech 2001-13. V té době se stihlo provést restaurování dveří, podlah, opravy omítek, oprava krovu, interiéru – kopule, doplnění a restaurování hvězd. 

Od 28.8. 2014 je kostel v majetku Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou – II. K převodu majetku došlo na základě tzv. církevních restitucí. Došlo k vykácení lesa na vrcholku Zelené hory, ke zrušení hřbitova, takže plocha mezi ambity a kostelem se postupně stala výhradně travnatou a r. 2018 proběhla poměrně velká oprava vnějších omítek. 

Architektura kostela:

Stavba stojí na půdorysu pěticípé hvězdy. O významné Santiniho symbolice spojené s číslem 5 píšeme výše.  Areál je přístupný pěti vchody, v interiéru se nachází pět kaplí s pěti oltáři.

Dominantou kopule kostela je červený jazyk, atribut sv. Jana Nepomuckého, který je obklopen kruhem plamenů prosvětlených paprsky. Původně Santini chtěl na tomto místě mít ústřední deseticípou hvězdu. Pro kostel ale byla získána vzácná relikvie, kost sv. Jana Nepomuckého, ke které je přirostlý jazyk, takže nový kostel se vlastně stal relikviářem.

Některá okna mají také tvar jazyka, jiná však vyplňuje tvar biskupské mitry (odkaz na stavebníka opata Václava Vejmluvu) a konečně posledním tvarem použitým u oken je sférický rovnostranný trojúhelník (symbol Nejsvětější Trojice).

Do ústředního válcového prostoru se otevírá pět kaplí tvaru sférického trojúhelníku a střídavě mezi nimi pět dalších kaplí, které jsou vzájemně propojeny a tvoří kaplový ochoz. V 1. patře jsou do prostoru vloženy tribuny, které "souhlasí" s přízemními kaplemi, ve 2. patře obíhá desetidílná galerie. Kopule s lunetami je nesena deseti pilíři. Štukovou dekoraci tvoří motivy šesticípých hvězd a protínajících se přesekávaných žeber. 

Ambit je desetiúhelníkový, jeho pětiboké kaple korespondují s kaplemi kostela. 

Hlavní oltář pochází z let 1925-27. Je umístěn ve východním hrotitém výklenku. Jeho projektantem byl nepochybně sám Santini, sochu sv. Jana Nepomuckého vytvořil Jan Pavel Cechpauer. Letící anděly a sochy světců v bočních oltářích jsou patrně od Ignáce Rohrbacha. 

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou je vrcholným dílem Santiniho a současně vrcholným dílem barokní gotiky. Zařadil se důstojně po boku slavných staveb Francesca Borrominiho a Guarina Guariniho a je jednou z nejvzácnějších památek na území České republiky. 

Otevírací dobu a vstupné zjistíte na internetových stránkách https://www.zelena-hora.cz/. 
     
Podle: 

https://www.zelena-hora.cz/, 20. 10. 2010

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Nepomucký#Kanonizace, 20. 10. 2018

Sedlák, J. (1982): Významné památky okresu Žďár nad Sázavou, Okresní památková správa Žďár nad Sázavou, nestránkováno, heslo Žďár nad Sázavou II. - Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého